CHRISTMAS TIME

8th December

Pomáhám mámě s vařením večeře. Dneska k nám má přijít Ronald s jeho rodiči na večeři. Máma říkala, že je to něco jako uvítací večeře. Zdobím mámin jablečný koláč a krájím ho na talířky, aby už byl připravený. Julie prostírá stůl a táta šel do sklepa vybrat nějaké dobré víno.
,,Lásko, myslíš, že bych mohl otevřít ročník 89? Dostal jsem ho od dědy, když mi bylo čtrnáct a řekl, že to mám aspoň dvacet let nechat dozrát..." říkal a s brýlemi na nose sledoval víno, které pravděpodobně bylo z dědového vinohradu, který dědeček podědil po jeho otci, dědečka mého otce.
,,Myslím, že je načase ho po téměř třiceti letech otevřít." zasmála se máma a políbila ho na tvář.
,,Mami, zajdu se připravit, ano?" ptám se a máma přikyvuje.
,,Taky. Julie běž se převléknout!"
S Julie vybíháme schody do svých pokojů. Vybírám si obyčejnou černou sukni a bílý rolák. Beru si k tomu zlaté doplňky a vlasy si jen rozčesávám. Nanáším si trochu řasenky a ještě poklízím v pokoj, když se domem rozeznívá zvonek. Slyším dole hlasy, jak se máma s tátou vítají s našimi hosty.
,,Holky, pojďte už!" volá táta a já si povzdechnu. S úsměvem sbíhám schody a vidím Ronalda s jeho typickým úsměvem a Vánočním kulichem na hlavě.
,,Dobrá večer!" usmívám se a objímám se s Marry.
,,Dobrý večer. Jsem Jim, Ronaldův otec." usmívá se táta Ronalda a podává mi ruku.
,,Jane," přijímám ruku a podívám se na Ronalda.
,,Ahoj Grinchi," pozdraví mě a já se zamračím.
,,Hej!" drcnu ho do ruky a on se zasměje. Pověsí si bundu a to už se ze schodů řítí Julie.
,,Ronalde!" piští a objímá ho. Ronald se zasměje, ale brzy začne fialovět.
,,Hele, být tebou tak ho pustím, protože jinak svého budoucího manžela udusíš." říkám zcela vážně. Julie zrudne, pustí Ronalda a odběhne do jídelny.
,,Díky. Myslím, že už jsi mi po druhé zachránila život." vydechuje a já se usmívám.
,,No jo, jsem prostě skvělá," krčím rameny, ale to už nás volají ke stolu. Táta si povídá s Jimem a máma zase s Marry. Ronald sedící naproti mě poslouchá bláboly, co do něj hustí Julia, ale nevypadá, že by mu to snad nějak vadilo. Občas něco prohodí ke vzniklým konverzacím, ale po celou dobu sleduje hlavně mě. Začíná mě to rozčilovat, takže ho začnu sledovat taky. Díváme se jeden druhému do očí, dokud nás táta nepřeruší.
,,Ronalde, co se ti stalo s tím okem?" ptá se a dívá se na jeho monokl. Ne že by si ho snad nevšiml už ve středu, kdy u nás Ronald zůstal na večeři, ale teď byl oteklejší a hrál tolika barvami, že zvědavost vyhrála nad slušností.
,,Uklouzl jsem," říká a já si oddechnu, že říká pravdu.
,,Houby s octem," směje se Jim. ,,Já si myslím, že ses s někým popral." říká hrdě a Ronald na něj šokovaně hledí.
,,Jime!" okřikne ho pohoršeně Marry.
,,Není to nic špatného, pokud se pral z nějakého důvodu, Marry." říká můj táta a podívá se na mámu, která ho se zaláskovaným úsměvem chytne za ruku. ,,Například já se rval jenom o srdce té nejúžasnější dívky na světě. Vaší mamince." mrkne po mně a Julie.
,,Dost vzpomínání!" spráskne ruce máma a táta přikývne.
,,Dáte si víno? Je z vinohradu mého dědečka z roku 1989." rozzáří se táta.
Jim s Marry souhlasí, takže táta otevírá víno a nalévá i mně a Ronaldovi. Julie si musí vystačit s colou, protože nikdo z nás ji nedá ani ochutnat.
Julie se s námi brzy začne nudit, a jelikož už je po večeři, odchází k sobě do pokoje. I já se brzy začínám nudit, protože se konverzace stáčí k těm nudným dospěláckým věcem o politice a tak, takže se prosebně podívám na Ronalda.
,,Mizíme?" ptá se a já přikyvuji.
,,Mizíme."

Nenápadně jsme se vyplazili nahoru do mého pokoje, kde jsme si sedli na postel a Ronald se rozhlížel kolem.

,,Dole jsem si všiml fotek tebe na ledě." říká a podívá se na mě. ,,Bruslíš?" ptá se a já sklopím oči.
,,Bruslila jsem," řeknu a doufám, že se nezačne vyptávat. Ale to by nebyl Ronald, kdyby se nezeptal.
,,Proč jsi přestala?"
,,To není tvoje věc." odsekávám a on mě chytne za ruku, což mě mírně překvapí.
,,Mně to můžeš říct." říká tak něžně, až mu to málem řeknu. Ale sotva ho znám. Navíc o tom nechci mluvit ani s Liz, ale ta ví, co se stalo.
,,Promiň. Možná někdy jindy." vidím, že by rád věděl, co se stalo, ale naštěstí pochopí, že o tom opravdu mluvit nechci.
,,Taky jsem bruslil. Teda ne v krasobruslení, ale hrál jsem hokej." říká a podívá se ven z okna, které je naproti od dveří. Mám dvě okna a mezi nimi je postel. Na pravé straně od dveří je velká vestavná šatní skříň a dveře do mé malé koupelny s obyčejným sprchovým koutem s růžovým závěsem s kachničkami, malý záchod a celkem velké umyvadlo s velkým zrcadlem a dvěma skříňkami. Na levé straně mám malou knihovnu, protože nejsem moc velkým příznivcem čtení s křeslem u okna s polštáři, dekami a kožešinami kolem. Vedle knihovny je pracovní stůl s notebookem a úplně v rohu u dveří jsou různé skříňky a poličky s fotkami a medailemi. V zamčeném šuplíku úplně u země mám různé zprávy doktorů, výstřižky z různých novin a tak dále. Vše o mém zranění či slavných krasobruslařích, kteří kvůli zranění museli přestat. Už dlouho jsem ho neotevřela a doufám, že to tak zůstane.
Skoro zapomenu, že je tu se mnou Ronald, ale připomene mi to tím, že promluví. ,,Ale pak jsem musel přestat, protože jsem si udělal něco s kolenem a doktoři mi zakázali hrát hokej profesionálně." povzdechl si a já mu v tu chvíli tolik rozuměla.
,,Chybí ti to?" ptám se, i když je to jasné.
,,Jasně že mi to chybí. Každý den strašně moc. Představa, že bych teď mohl někde vyhrát zápas? Ubíjející. Ale už to jsou dva roky a časem se s tím prostě srovnáš. Pochopíš, že se to stalo, a že už se to změnit nedá." pokrčí rameny a já sklopím oči.
,,Mrzí mě to." šeptám a on se pousměje.
,,Nic s tím nenaděláme. Prostě jsem si musel najít něco nového, co mě baví."
,,A našel jsi?"
,,Nevím." říká a podívá se na mě. Cítím se hrozně. Stalo se mu to co mně. Nemohl dělat, co ho baví ze všeho nejvíc, ale srovnal se s tím, zatímco já si to vybíjím na všem kolem. Snažila jsem se s tím srovnat, ale nešlo to. A mám strach, že se s tím nikdy nesrovnám. Že ze mě bude už napořád Grinch.

1057 words

16 days until Christmas