CHRISTMAS TIME

20th December

,,Tyhle jsou hrozné!" zaúpím, když se na sebe dívám do zrcadla v obchodě a za mnou na gaučích sedí celá ženská část mé rodiny. Toť mamka, Julie, babička a teta. Je tady dokonce i Liz.
,,Měla jsi vidět tvou tetu, v čem šla na svůj první ples." směje se mamka a teta Laila ji spraží pohledem.
,,No, já myslela, že je to maškarní, tak jsem prostě šla v úboru pro fotbalistky no." zakoulí očima a já se začnu smát. Rozhlédnu se kolem a do oka mi hned padnou jedny šaty, nebo to je sukně a svetr? Nevím, ale v opravdu mini červených šatech s krajkou na hrudi jít nehodlám. Slezu z podstavce u zrcadel a mířím k figuríně, kde ty šaty jsou. Mají červenou vzorovanou sukni, která je vzadu delší a kolem pasu má mašli. K tomu je bílý svetr s krajkou na hrudi a společně to vypadá moc dobře. Nacházím svoje číslo a zkouším si je. Když vylézám z kabinky, všem spadne brada až ke kolenům.
,,Páni," vzdychne babička. ,,Takové podobné jsem měla na oslavě našeho desetiletého výročí s tvým dědečkem." řekne a obejme mě. Políbí mě na tvář.
,,Platíme!" spráskne máma rukama.

,,A jdou se hledat boty!" řekne Liz. Všechny se hrneme k pokladně, kde nám šaty balí. Máma platí, já beru tašku s krabicí a všechny míříme hledat ty správné boty.
Až v třetím obchodě najdeme konečně boty, které se líbí nám všem a které mi dobře sednou. S Julie v nich zkouším tančit a Liz už rovnou bere ty boty k pokladně.
,,Žádné rozhlížení! Prostě je bereme!" říká a míří k prodavačce. Šťastně se usmívám. Teta mě bere kolem ramen.
,,Někdo se v pátek stane Popelkou. Ale pozor, do půlnoci doma." směje se a já se opřu o její rameno.
,,Vynasnažím se,"
,,Tvého Ronalda jsem viděla." mrká na mě. ,,S ním by bylo těžké nepodniknout hřích a překročit večerku." šeptá a já se začnu smát.
,,Hele, nehodlám se tady bavit o tom, co chceme podnikat." teta zvedá ruce v obranném gestu.
,,Hele, aspoň ti ho schvaluji!" házím po ní její čepku a ona se začne smát.

Doma se snažím naplánovat rozvrh našeho zdobení školy na vánoční ples, ale dole už to začíná být hlasitější a hlasitější. Beru si proto pár věcí a navlékám se do obří mikiny a běžím k Ronaldovi. Dům je téměř bez světla až na světýlka a jedno jediné okno, ve kterém se svítí. Hodím do něj dvě sněhové koule, než vykoukne hnědovlasá hlava.
,,Jane? Co tam děláš?" ptá se, ale to už mizí z okna a za pár minut mi otevírá.
,,U nás doma je celkem živo a já chtěla naplánovat to zdobení na ten ples, tak jsem přišla k tobě."
,,Tak se na to podíváme." říká a lehá si ke mně na jeho postel. Vysvětluji mu co a jak a on jen přikyvuje.
,,Zítra v šest mě vzbudíš, a i když budu protestovat, dotáhneš mě do školy. Nehledě na to, jak tě budu vydírat." rozkazuji mu a on se smíchem přikývne.
,,No jo, no jo. Liz mi dneska dala klíče. Napíšu ostatním, ale teď je čas na mou domácí horkou čokoládu." ušklíbl se a rozkázal mi počkat v jeho pokoji. Když se vrátil, držel v ruce dva vánoční hrníčky s horkou tekutinou postříkanou šlehačkou s marshmellowny, čokoládovou polevou a sypáním.
,,Páni," vzdychnu. ,,Tak tomu říkám pravá nefalšovaná vánoční horká čokoláda." hvízdnu překvapeně a on se usměje.
,,Pojď se koukat na film. Měl jsem v plánu se jít dívat na Shreka." prosí. Jeho psím očkům nedokážu odolat, hlavně ne po tom co mě hlavou jemně žďuchal do ruky a kňučel. Přikrývá nás dekou. Bere mě kolem ramen a já se o něj opírám. Zapne na laptopu film a mně je příjemně. S vůní čokolády a mentolu, v příjemném teple Ronaldova objetí. Nevím, čím to je, ale v jeho blízkosti mi je vždy příjemně. Jen díky němu, si dokonce tohle období užívám. Ronald se stal mým Duchem Vánoc.

593 words
4 days until Christmas