CHRISTMAS TIME

18th December

Vycházím ze školy a do zad mě trefí sněhová koule. Otáčím se a vidím Ronalda, který se opírá o zeď budovy s velkým úsměvem.
,,Další věc, kterou na Vánocích miluji. Sněhovou bitku, můžeš provést nehledě na věk'" a znovu se rozpřáhne, ale tentokrát mine. Zakoulím očima, ale sama se sehnu a hodím po něm kouli, která ho trefí do ruk. 
,,Tak přeci jen v tobě něco je, Jane Cooperová!" zakřičí a já se zasměji. Začneme po sobě házet sněhové koule a sníh, utíkáme, snažíme se bránit. Běžím za ním s velkou koulí a roztříštím mu ji o záda. Zakopnu a oba se svalíme na zem. Začnu se smát a převalím se z něj na zem.
Když se po několika dlouhých minutách konečně oba dokážeme nadechnout, Ronald se opře o loket a nakloní se blíže ke mně. 
Dívám se mu do těch hlubokých očí a úsměv nám oběma mizí z tváře. Ronald se ke mně ještě víc přiblíží. Dýchá na mě jeho horký dech a mě zasvědí v nose. Rychle si dám před nos ruku a kýchnu. Ronald se zase začne smát.
,,Měli bychom jít, než nachladneme." řekne a já přikývnu. Pomáhá mi vstát a vyndává mi z vlasů kupy sněhu. Bere mě kolem ramen a míříme k naším autům.
,,Máš červený nos, Rudolfe." zazubil se.
,,Koukni na sebe, zbrunátnělý Santo." řeknu a on popotáhne rýmu. Zadrkotá zuby a více se zachumlá do bundy.
,,Ale jsem pěkný Santa, ne?" nadzvedne obočí a udělá otočku. 
,,Ty zrovna," zasměju se a bouchnu ho do ramene.
,,Sedej!" otevírá dveře mého auta a já si sednu na sedadlo řidiče.
,,Tak ahoj, zbrunátnělý Santo." usměju se on mi poplácá po tváři a štípne mě do nosu.
,,Ahoj, Rudolfe s červeným nosem." zavře dveře. Nastartuji, zapnu topení a rádio, kde hrají Vánoční koledy, které pro jednou nepřepínám. Ronald to nejspíš slyší a zvedne oba palce. Zavrtím s úsměvem hlavou a vyjedu. Ronald mi zamává a já se vydávám za doprovodu vánočních tónů, zmrzlého obličeje a velkého úsměvu domů.

322 words
6 days until Christmas