CHRISTMAS TIME

11th December

,,Teploty se v posledních třiceti hodinách zvedly až na patnáct stupňů. Metrologové hlásí, že možná ani v průběhu týdne se teploty nesníží, i přesto, jak to vypadalo na velké mrazy. Chceme vás varovat z velikých přívalů vod z tajícího sněhu a padajících rampouchů..." poslouchám rozhlas v rádiu, zatímco s slunečními brýlemi na očích snažíc se ignorovat příšerně nepříjemné zimní slunce, jedu po cestě do školy. Konečně se oteplilo, ale slunce mohlo klidně zůstat v zimním spánku, protože září víc než kdy jindy. Když konečně zaparkuji na parkoišti všude po škole vidím plakáty, které zvou na vánoční ples všechny studenty, učitele a rodiče. Byla to práce Liz, to nepochybně. Ronald má prý na starost  výzdobu.
,,Jane, vážně potřebujeme pomoct!" volá na mě Liz od mé skíňky. Stojí tam S Lucasem který ji pomáhá s vylepováním plakátů a Ronald, který jim podává pásku.
,,S čím?" ptám se až k nim dojdu.
,,Se vším! Nikdo není schopný zařídit ozdoby v tělocvičně, protože jsi to vždycky dělala ty." říká a plácne na mou skříňku plakát.
,,Nemám na to čas," mumlám a ona se zamračí.
,,Máš veškerý čas na světě, Jane. Vím, že se ti nechce, ale vážně by jsi mi s tím pomohla. Ronald nebo Rick ti může pomct." řekne a Ronald se zamračí, když vyřkne Rickovo jméno a já udělám to samé.
,,Rick ti pomáhá?" ptám se a Liz přikývne.
,,Přemluvil jsem ho," říká Lucas a obejme mě na přivítanou. ,,Ahoj, JaJay." pozdraví mě tak jako už od prváku, kdy jsem se mu stydlivě snažila říct mé jméno, když přišel na trénink mě a Ricka, který si musel odsočit na záchod. Místo "Jane" mi rozuměl "JaJay". I když jsem mu pak řekla srozumitelně Jane, od té doby mi nijak jinak neřekl.
,,Ahoj, Lucasi. Ronalde, ahoj!" Obejmu i ho a Liz vezmu kolem ramen.
,,Nebuď sobecká a pomoz nám. Bude to pro dobrou věc. Vstupné jde na charitu a kdo přijde na neozdobený ples?" vydírá mě a jakmile se vzdálíme od kluků, drcne do mě. ,,A máš jedinečnou šanci. Můžeš být s Ronaldem."
,,S tím jsem pořád," zakroutím očima a ona si povzdechne.
,,Prosíím," udělá na mě psí oši a štěněčím hláskem dodá: ,,Pozvu tě do cukrárky na šokoládku, plosííííím!" a já nakonec povolím.
,,Dobře, ale k čokoládě mi koupíš ještě jablečný koláč a nejméně měsíc po mně nebudeš nic chtít." varuju ji a ona vypískne a vyskočí radostí. Obejme mě a piští, jak jsem úžasná kamarádka a hned to běží říct klukům. Zasměju se a dojdu k nim.
,,Tak jo, asi jsme parťáci na tu nejtěžší část příprav." říká Ronald a já přikyvuji.
,,Odpoledne ti pošlu téma letošního plesu a taky ti na účet pošlu peníze, které nám schválila školní rada na výzdobu. Pošlu vám tam pak i nějaké lidi, ale máte na to už jen dva týdny a..." a pusa se ji zavře až při prvním zvonění.
,,Tak jo, my to chápeme. pojď už." smějeme se s Ronaldem a oba ji vlečeme do učebny.
,,Lucasi, miluji tě! Uvidíme se za chvilku!" a on ji posílá vzdušnou pusu, než ho jeho parta se smíchem odvádí.

Odpoledne mi Liz posílá do mailu všechny podstatné i nepodstatné  informace a já volám Ronaldovi, jestli nechce přijít, ale on mě zve k němu, protože si jeho máma stěžuje, že mě stále nepozval k nim. Beru si věci a utíkám v obyčejných legínách a triku na kterém mám bundu a šálu. Zvoním na dveře a Ronald mi téměř hned otevírá. Vypadá rozespale, vlasy má rozcuchané a je ve vytahaných teplácích a v obrovské mikině.
,,Ahoj, " usmíva se a nahání mě dovnitř. Vyzouvám se a věším si věci na věšák.
,,Máma jela nakoupit a táta je v práci. Chceš jít nahoru nebo do obýváku?"
,,To je jedno.'' Usmívám se a rozhlížím se kolem. Měli už vše vybaleno, všude byly fotky, ozdoby a dekorace. Ronald bere z kuchyně skleničky a coca-colu. Jeho pokoj je skromný, laděný do tmavších barev.  Postel má povlečenou tmavě modrou barvou, mezi oknem a postelí má knihovnu a na druhé straně má kytaru a gramofon. Vedle dveří po každé straně má komody a skříně na kterých má různé poháry, medaile, suvenýry a fotky. Na jedné z fotek objímá zrzavou dívku.
,,Moje bývalá holka,'' říká.  ,,pak nejlepší kamarádka, ale už dlouho nejsme ve spojení. Odstěhovala se do Atlanty.'' Říká a já chápavě přikyvuji.
Psací stůl má u stěny vedle té, na které je okno. A co mě překvapuje, poslední zeď je prázdná.
,,Plánují ji polepit fotkami...'' říká a já si sedám na židli,  kterou si přisouvám k posteli, na které sedíme.
,,Tak, jdeme na to?"
Celé odpoledne kreslíme a píšeme si plány a podrobnosti, jak bude tělocvična vypadat. Hledáme různé výzdoby za dobrou cenu, snažíme se to pojmout i více charitativně. Začíná mi být zima, tak mi Ronald půjčuje jeho mikinu se sobem s velkým rudým nosem.
Končíme, až nás volá jeho máma k večeři, která nás předtím přišla jen pozdravit a donesla nám popcorn.
Celý večer si povídáme,a když opřichází i Jim, konverzace se ještě rozšíří. Nakonec mi volá máma a Ronald se rozhodne mě odprovodit. Mary mi dává koláč pro rodinu a říká, ať je pozdravuji. Loučím se s ní a s Jimem a s Ronaldem vycházíme před dům.
,,Ten ples bude skvělý. Hlavně ať to stihneme vystrojit a jestli nám odepíšou z toho ústavu.''
,,To teda,'' přikyvuji. Stavíme se na mou verandu a díváme se jeden na druhého.
,,Tak dobrou noc, Jane Cooperová.'' Říká a líbá mě na tvář.
,,Dobrou noc, Ronalde Dashnere."

911 words
13 days until Christmas