Povídám Liz cestou do školy vše co se včera dělo s Ronaldem, když jsme šli na tu čínu, a pak do kavárny, kde mě donutil dát si horkou čokoládu s velkou kupou šlehačky a sypáním. Řekl, že horká čokoláda k Vánocům prostě patří. Povídali jsme si o našem dětství, on mi dával svoje důvody proč milovat Vánoce a mezitím venku začalo sněžit tak hustě, že za necelou hodinu napadlo už několik centimetrů.
,,Páni, to je jak z nějakého filmu!" Zasnila se Liz. ,,S Ronaldem by jste to měli dát dohromady" prohlásí a plácne mé po stehnu. Vykřiknu bolestí a zamračím se na ni. Pak se začnu smát.
,,Ty mě chceš dohodit k úplně každému! Se divím, že jsi ještě nepřinutila Lucase, aby o mě jevil zájem.''
,,To ne, Lucas je můj princ na bílém koni!" Řekne výhružně a já přikývnu.
,,Však já vím"
Ve škole se neděje nic zajímavého až na to, že se všichni stresují před posledními testy před Vánoci a taky nepřetržitě debatují o blížícím se plese.
,,Achjo," vzdychne Liz. ,,Dívala jsem se po světle modré kravatě, ale nikde žádnou neměli."
,,Tak si vezmu černého motýlka a modrou košili." řekne Lucas a políbí ji na špičku nosu.
,,No, ale stejně se po té kravatě podíváme." řekne Liz a on poraženě přikývne a podívá se na mě, jako by prosil o pomoc.
,,Jajay, ona mě chce zabít!" zakřičí šeptem a já se uchechtnu.
,,Lucasi, trenér po nás něco chce." objevuje se u nás Rick. Lucas si povzdechne a přikývne. Loučí se s Liz a Rick se zabodne svýma modrýma očima do mě.
,,Ahoj, An." usměje se a já uhnu pohledem.
,,Ahoj," zamumlám a on si povzdechne.
,,Hele, nemohli bychom si někdy promluvit?" ptá se a trochu nakloní hlavu, aby mi viděl do tváře. Podívám se mu do očí.
,,Není o čem, Ricku. Je konec a ty to víš"
,,An, omlouvám se, dobře? Vím, že jsem vůl a že už tě nikdy nedostanu zpátky, ale potřebuji, aby jsi mi odpustila."
,,Ricku," mumlám. ,,Tohle mi nedělej."
,,Co?" zeptá se a dotkne se mé tváře. Na chodbě už nikdo není a já nechápu, jak mě tady Liz mohla nechat.
,,Všechno. Strašně jsi mi ublížil. Vím, že to z části asi byla i má chyba, ale to co jsi udělal. Prostě mě nech na pokoji. Nechci se s tebou hádat."
,,An, tak moc mi chybíš." říká a políbí mě. Jsem zmatená, rozčilená a naprosto vyděšená. Nejdříve nic nedělám, ale pak ho od sebe od strčím.
,,Co to sakra děláš?!" vyjedu na něj.
,,Jane, miluji tě." řekne zoufale.
,,Taky jsem tě milovala, ale už je to hrozně dávno. Nech mě na pokoji." řeknu a uteču na záchody, kde se dávám do pláče. Ubližuje mi to, jak se chová. Ubližuje mi jen tím, že se snaží dát všechno tak, jak to bylo dřív, ale já to nechci. Nechci, aby dál patřil do mého života. Kvůli němu jsem za poslední rok vyplakala více slz, než za celý život.
Zakřičím a rukou bouchnu do zdi. Znovu a znovu, dokud mi z nich nevytřeští krev. Snažím se vnímat bolest tepající v mém pěsti, ale bolest v mé duši a srdci je stokrát větší.
495 words
11 days until Christmas
ČTEŠ
CHRISTMAS TIME
Teen FictionVÁNOČNÍ SPECIÁL Vánoce byly oblíbeným obdobím Jane Cooperové až do doby, kdy se o Vánocích stala autonehoda a Jane už dál nemohla bruslit. Od té nehody už téměř uplynul rok, což znamená, že další Vánoce jsou tady. Jane se vypořádává se smutkem znov...
