Metro 2039 [DOKONČENO]

Prolog

„Testovací subjekt T-3 je připraven k požití dávky," zaslechla probuzená Emily a chtěla se ihned postavit, ale nešlo to - byla připoutána k ocelové židli. Po pár sekundách uviděla ženu v bílém plášti, která měla v ruce injekční stříkačku. „Opravdu jí chcete dát E-Vir? Nevíme, co to dělá s lidmi!" vykřikl udýchaně postarší muž, co zrovna přiběhl. „Nic jiného nám nezbývá, T-3 už je stejně skoro na odpis," bezohledně řekla doktorka a aplikovala Emily do krku injekci. „Au!" vykřikla Emily nahlas. Co mi to dali? Necítím se dvakrát nejlépe, spíš se cítím strašně! Emily se podívala na svou ruku a zahlédla, jak rychle hnije. „Hej, ty vědecká blbko, co to sakra je?!" zařvala Emily nahlas na doktorku odcházející z místnosti. Doktorka se otáčí a povídá: „To, co máš teď v těle, je virus E - nově vyzkoumán a testován pouze na zvířatech. Ber to jako poctu, že jsi naše první, T-3," vysvětlila a ztratila se ve stínu temnoty. To teď ze mě bude jeden z.. nich ?! Uronila slzu a snažila se vykroutit. Nešlo to.

Po pár minutách jejího breku se smutek změnil ve vztek. Z jejího pravého hnědého oka se najednou stalo červené. Rozhořčením a vztekem si vší silou odtrhla dlaně a nohy od těla. Celá vyděšená se klepala a koukala, co si sama sobě provedla. Po dlaždičkách na podlaze tekla její krev, tekla po celé místnosti. Emily začala koukat na každou její ztracenou část těla a tok krve. Nevěděla, co má teď dělat. V tom začala cítit velice lechtavý pocit na každé její ráně a její červené oko začalo ukrutnou silou pálit. Chytla se za něj a svírala se oslepená bolestí, div, že neomdlela.

Po nějaké chvíli bolest přestala. Promnula si oči a opět se rozkoukala. Zakřičela velice vystrašeně a nahlas řekla: „Co to k sakru?! Proč mám.. opět svoje.. RUCE?! Nohy taky?!! Co se tu do prdele děje?!" křičela úžasem na prázdnou místnost, avšak obě její oči byly opět hnědé. To ale Emily nevěděla, že se barva jejích očí mění. Zvykla si na své dorostlé končetiny, vstala a utíkala ke dveřím vedoucí ven z jejího "pokoje".

Potichu otevřela kovové dveře a rozhodla se zahnout do pravé části. Byla stále vystrašená z incidentu, který se jí před chvílí přihodil. Co v té stříkačce bylo? Opravdu to byl virus? Po cestě zahlédla spousty dveří patřícím jiným subjektům, bohužel nikomu pomoct nemohla, byla ráda, že má šanci se ven dostat sotva ona. Na konci dlouhé chodby uviděla starého doktora, vzpomněla si, že je to ten, co jí chtěl pomoct. Nikoho v jeho okolí neviděla, přišla k němu a rozhodla se si s ním promluvit.

„Zdravím, doktore," zaklepala mu na rameno, aby získala jeho pozornost. Vědec se na ní otočil a vylekaně, ale potichu odpověděl: „T-3? Co tady k sakru děláš?! Vrať se ihned do své místnosti, pokud tě zde někdo uvidí, zabijou tě!" dokončil svou větu mrzutým hlasem. „Pane, dostala jsem možnost utéct, prosím, musíte mi pomoct. Nechci být nadále vězněm této odporné laboratoře, kde mají lidské subjekty," vysvětlila rozplakaná Emily a prosila o jeho pomoc. „Sama víš, že je nemožné tě odsud dostat, T-3. Navíc je v tobě E-vir, nemůžeme riskovat, že se dostaneš na svobodu! Mohla by si vir rozšířit a způsobit obrovskou katastrofu!" řekl s odmítajícím hlasem. Emily se rozbrečela a nešťastně prosila dál „Doktore.. (přečetla si jmenovku na jeho košili) Stevensi, vy jste má jediná naděje, jedině vy..." Stevens zastaví T-3 v jejím proslovu a řekne: „Pochop, máš v sobě E-vir. Nemůžeš být vypuštěna na svobodu!" Emily se zvědavým hlasem zeptá „Co mi má ten váš E-virus způsobit? Jakmile ho ta škaredá doktorka do mě píchla, začala mi hnít ruka, jak vidíte, ta ruka je zcela zdravá. Určitě se začnete také ptát, jak jsem se dostala ven, řeknu vám to na rovinu, utrhla jsem si ruce a nohy, které mi následně znovu narostly! Chápete to?! Tohle není normální!" Emily dopověděla svůj příběh a zahlédla, jak má Stevens velice vystrašené oči. „To ale znamená, že jsi imunní proti E-viru..." na chvíli mlčel a přemýšlel, „Fajn.. Dobře tedy, pomůžu ti, ale jen protože jsi imunní! Všechna zvířata to zabilo." Emily s úsměvem na tváři přikývla, že souhlasí, a potichu následovala staříka až k východu.

U východu, u kterého podezřele nikdo nestál, se zastavili. „Budova je postavena ve skále, nyní je tvá šance utéct, venku by nikdo strážit neměl," řekl a udělal se mu menší úsměv na tváři. Otevřel dveře s jasnými posledními slovy: „Teď už běž..." Emily se rozplakala radostí a objala Stevense. „Mockrát vám děkuji. Opravdu.." V tom uslyšela nedaleký výstřel a cítila teplou tekutinu na jejím těle. Otevřela oči a zahlédla velikou díru v hlavě muže, kterého objímala. „To ne..." nařekla a pustila mrtvolu na zem. „Lehnout na zem a ruce za hlavu! Opakuji: lehnout na zem a ruce za hlavu!" vykřikl plně ozbrojený strážník, který se opatrnými kroky přibližoval k rozplakané Emily. „Co jsi to provedl?" zašeptala Emily. Strážník se přiblížil a zeptal se: „Co jsi říkala?"
„CO JSI MU TO PROVEDL?!" zakřičela Emily naštvaným hlasem strážníkovi do tváře. „Tvé oko.. je.. červené.." vyděšeně řekl s klesajícím hlasem. Emily zahlédla do odrazu skleněných dveří. On má pravdu, já mám vážně jedno oko červené..

Po pár sekundách koukání do vlastního odrazu se Emily vzpamatovala a otočila se opět na strážníka. „Tohle si on nezasloužil, ty sráči!" dořekla Emily a rozeběhla se proti securiťákovi jako smyslů zbavená. Ani si to neuvědomil a byl na zemi. S menším omráčením si avšak všiml, že Emily na něm sedí, a se vším vztekem ho začala mlátit do obličeje. Bez vědomí ho začala na obličeji škrábat, dělala to tak dlouho, dokud mu nerozškrábala oči... vlastně celý obličej. Nevěděla, jestli žije, vzala mu pistoli a největší rychlostí utíkala ke vchodu.

Stála přímo před vchodem a začala si představovat, jak to vypadá tam venku. Je to stále stejné, jako když jsem byla malá? Zhluboka se nadechla a už chtěla dveře otevřít, když v tom zaslechla v rozhlase: „Poplach, varování všem zaměstnancům budovy R-49, testovací subjekt T-3 je nezvěstný a na útěku. Jakékoliv podezřelé činnosti okamžitě ohlašujte správě budovy. Dále prosím, aby si ochranná jednotka Vanguard připravila své plynové masky a šla se podívat do pustiny."

Co tím myslí, pustina, plynové masky? Otočila se opět na východ a všimla si, že vedle je znak radiace. Věděla, co se děje, že to venku není stejné. Porozhlédla se a uviděla místnost pro věci personálu. Podívala se dovnitř a začala hledat plynovou masku. Našla zde celý arsenál pro přežívání v pustině. Vzala si velký batoh, tlustší oblečení a automatickou pušku, nakonec masku, u které bylo až 6 filtrů. Vracela se zpátky ke vchodu a za jejími zády už slyšela příchod jednotky Vanguard. Bylo jí to jedno, hlavně že mohla konečně ven. Bez váhání otevřela dveře..