Metro 2039 [DOKONČENO]

Kapitola 12: Osud

„Rossi!" Emily začala křičet a rozeběhla se k čerstvě udušenému Rossovi. Začala naříkat a vzlykat nejvíc, jak jen to holka dokáže, přitom se marně snažila dát umělé dýchání, do kterého ji padaly slzy smutku a neštěstí. „Je pozdě, Emily, musíme pryč," Lionheart se ji snažil pomoct vstát, ale ona ho praštila a zůstala sedět dál. „Pro tebe to byl možná kamarád, ale pro mne znamenal všechno! Takže pokud chceš jít, tak běž, nedržím tě tu," naštvaně zareagovala na Lionhearta, jenž se jejímu hněvu nijak nebránil. „Fajn..." vzal do ruky trubku, co ležela na zemi, a odešel pryč do temnoty. Mezitím, co Emily naříkala u mrtvého těla, se Lionheart dostával skrz oživlé mrtvoly, zevnitř radioaktivními, ven. Věděl, že se Emily o sebe dokáže postarat, nechal ji pozadu, aby si to v hlavě srovnala a on se postaral o Demi. „Kurva!" zombie na něj skočil zpoza rohu a shodil na zem. Pomalu se rukou přiblížil k trubce ležící na zemi a praštil nemrtvého do hlavy. Sundal ho ze sebe a pomalu vstal s klepajícíma nohama z podlahy. To ne... podíval se na svou ruku a všiml si čerstvého kousnutí na ruce.

 „Lione?" zašeptala Emily u vchodu na druhé straně místnosti. Lionheart si schoval kousanec pod rukáv a otočil se na ní vystrašeným pohledem. „Stalo se něco?" přistoupila k němu blíž a přitiskla mu pokousanou ruku ke zdi. Podívala se mu do očí a děsivě se usmála, následně v okamžiku se otočila na ruku a usekla mu infikovanou část. Lionheart bolestí spadl na zem a začal se za useknout část končetiny držet. „Vydrž..." roztrhla si část kabátu a pevně mu otevřenou ránu obmotala. Koukala se na něj, jak se svírá na chladné podlaze bolestí a následně upadá do bezvědomí, věděla, že teď musí jednat rychle - posunula ho k rohu místnosti a sprintem běžela do další místnosti, aby našla něco, čím by pomohla. Jediné, co nacházela, byly další místnosti plných mrtvol, koster a dalších dveří, dokud nenarazila na žebřík vedoucí zpět nahoru. Ještě, než vylezla nahoru, běžela zpět pro Lionhearta a s těží ho táhla až k žebříku. Krev se mu už prosakovala skrz provizorní obvaz, roztrhla si další kus kabátu a obvázala mu to znovu ještě pevněji, až se mu useknutá část ruky kompletně umrtvila. Dotáhla ho až k žebříku a položila Lionhearta vedle něj. Popadla dech a vylezla po žebříku až nahoru, kde se nacházela opuštěná skladovací místnost plná skříní.

Předpokládám, že stráž tudy nechodí, přiběhla ke skříním a jednu z nich se silou snažila otevřít. Každá z nich byla zamčená nebo zaseklá. Nerozhodla se pro nic jiného, než použít temnou sílu oka. Chytla zaseklou skříňku a po pár sekundách tlačení přední část skříňky kompletně utrhla. Úžasem se jí otevřela pusa, když viděla, že v té skříňce se nacházela její katana a zbytek jejich věcí. Popadla pár léků, jež se nacházely v batozích a hbitě se dostala dolů za Lionheartem.

I přestože nevinně ležel vedle žebříku v bezvědomí, smrt si pomalu přicházela, jenže Emily byla blíž. Poskytla mu základní lékařskou pomoc a už jen čekala, co se bude dít dál.

O půl hodiny později

Než se Lionheart probudil, Emily měla už všechny skříňky vypáčené a všeho měla dostatek, jelikož to byl sklad celého areálu, kterému velela Demi. „Kde to kurva..." pomalu otevřel oči a hned se snažil vstát, jenže se snažil opřít o ruku, kterou už nemá. Vyděšeně se podíval na odříznutou část a začínal panikařit. „Klid, klid. Jsi v pořádku a žiješ, hlavně se tolik nenamáhej, jinak upadneš," Emily ho chytla a pomohla, aby si opět sedl na studenou podlahu, přisedla si k němu a jen smutně koukala na vchod, kterým se do místnosti dostali. „Jsi silná, proto tady budeš ještě dlouho potom, co já ne." „Nech toho..." „Vždyť je to pravda, stal se ze mě mrzák a mám už jen pravou ruku, takhle se těžko ubráním." „Ochráním t-..." nestihla to doříct, protože odpověděl dřív, než dokončila větu. „Nemůžeš ochránit všechny."

Pomohla mu vylézt nahoru, kdyby to náhodou sám nezvládl, a nahoře ho nechala se porozhlédnout po novém okolí. „Těch skříní je tady vážně dost," udivil se a koukal, že každá z nich už je otevřená. „A tipuju, že ten batoh je plný všech těch věcí, co se v těch skříních dříve nacházely," Emily mu na to přikývla, když se chtěl Lionheart ujistit, že všechny ty věci vážně vzala ona. Lionheart se pustil Emily, aby zkusil, zda dokáže chodit sám. „Zvládám to, jen se mi stále trochu klepou nohy," podotknul k jeho aktuálnímu stavu, ale chodit mohl a držet zbraň taky. Ze skladové místnosti vedly jen jedny dveře, za kterými se mohlo nacházet cokoliv. „Zamčeno," řekla Emily, když se pokusila potichu otevřít dveře. „Moc možností nám nezbývá... Vykopni to." „Děláš si srandu? Vždyť jich tam může být jak-" „Prostě to udělej!" vykřikl Lionheart svůj příkaz. Emily se naštvala a silou do dveří kopla. Né, že by to bylo kvůli příkazu, ale protože chtěla.

„Nikdo tu není," povzdechla si, když nahlédla do dlouhé, temné chodby. „Tak to abychom se sebou hnuli," popostrčil jí, jinak by se nepohnula, a vydali se do pravého bloku. „Tohle nikam nevede," stěžovala si Emily po chvíli cesty Lionheartovi, jenže ten byl vědomým zaměřen na svou odstraněnou končetinu. „Cože jsi říkala?" zeptal se, když se odseknul. „Ále, už nic..." odpověděla Emily a pokračovala v cestě. Do jejich cesty se postavily obrněné dveře, za nimiž byl slyšet jekot jásajícího davu. Emily se podívala na Lionhearta a na svých prstech začala odpočítávat prstem po prstu. „Teď!" Lionheart vykopl silou dveře a Emily za ním začala do nového prostoru mířit. V místnosti se nenacházelo nic, až na rádio na baterky, které dělalo zvuky jásajícího davu. „Co to-" zmateně nestihl doříct Lionheart, jelikož na něj skočila jim známá osoba - Demi. Kvůli svému zranění se v aktuální situaci Lionheart nemohl nijak bránit, takže ležel na zemi a byl pomalu mlácen, dokud nepřiběhla Emily a silou nezkopla Demi z Lionhearta. Emily mu rychle pomohla vstát a rozeběhla se oproti Demi. Skočila na ní, ale to neviděla, že hned za Demi jsou schody. Obě začaly padat po schodech dolů, mezitím se jedna druhou snažily shodit.

Emily se probrala z pár sekundového třesu a několik metrů od sebe pohozenou svou katanu a Berettu (pistole). Pomalu se k nim začala plazit, když v tom jí chytla za nohu Demi. Snažila se jí přitáhnout k sobě, aby nezískala zbroj, jenže to se Demi nepovedlo, a Emily k věcem doběhla. Vzala zbraně do svých rukou a čekala, že Demi bude stát hned za ní, nebyla tam. Namísto toho viděla Lionhearta drženého jako rukojmí, se zbraní u hlavy, s Demi v zádech. „Co ode mě chceš?" zakřičela Emily na Demi. Demi pomalu přistoupila s Lionheartem blíž a odpověděla: „Tvé pravé oko."

Překvapená Emily se zasekla a jen koukala s otevřenou pusou. „Jak tohle víš?!" opožděně zareagovala. „Jednoduše, jsem stála ve stejné místnosti, když jsi obdržela E-Vir. Anebo se jen stačilo podívat na záznamy kamer," odpověděla až šíleným hlasem, prahnoucí po mocné síle jejího oka. Na Emily šel vidět vztek, z kterého by se mohla stát katastrofa. „Tys znala mého otce?" zeptala se Emily. „A nejen to, spala jsem s ním přes dvacet let. Pak se svět změnil a já už ho nepotřebovala," ušklebeně odpověděla a silněji přitiskla revolver na Lionheartovo čelo. Oběma v tu chvíli došlo, kdo vlastně Demi je. Ovládej se... řekla si v duchu sama pro sebe. „Teď si vyber, buď mi dáš oko, nebo to on schytá," prohlásila, jenže to už Emily nepřekvapilo, věděla, že k tomu dojde. Těžší teď bylo, pro co se rozhodnout. „Notak, střílej!" vykřikl Lionheart. „Už jsi kvůli mně v téhle situaci byla, ale tentokrát nepřiběhne někdo třetí, a celou situaci zachrání, tentokrát to je jen na tobě!" dodal. Tohle s Emily cuklo, najednou byla v rozpacích a nevěděla, co teď. Čas se ji před očima zastavil a ona se teď musela rozhodnout, co má udělat.

Vystřelit (Epilog A) -  Jdětě o kapitolu dál nebo https://my.w.tt/ejxjBPu20M

Vzdát se (Epilog B) - Jdětě o dvě kapitoly dál nebo https://my.w.tt/eINDH7q20M