Metro 2039 [DOKONČENO]

Kapitola 6: Ten, co zůstane

„Co se děje?" Zeptal se, když viděl vyděšenou Emily.
„Z-z-za tebou!" Zakřičela na něj a vytasila katanu. Ross se otočil a podíval, co se děje. Všiml si, že za ním stojí tucty nemrtvých. Přiběhl za Emily a ihned začal střílet, mezitím Emily zabíjela přibíhající nemrtvé, kteří pronásledovali utíkajícího Rosse. „Je jich moc, budeme se muset stáhnout," navrhla Emily a postupně se začali posouvat dozadu.
„Poslední zásobník!" Oznámil Ross a přebil svou pistoli.
„Tady dlouho nevydržíme, musíme do postranních uliček!" Ross se rozeběhl dál a podíval se, zda vidí nějakou zatáčku do menšího prostoru.
„Tady! Zamnou!" Zaběhl za roh a Emily běžela rychle za ním. „Tudy!" Zakřičel Ross, ale vytratil se ve velkém zmatku do rozvětvených chodeb, které připomínali temné katakomby. Emily si všimla, že ji nemrtví stále pronásledují. Věděla, že ji doženou tak či onak. Zastavila se a podívala se na nabíhající hordu, soustředěně zavřela své oči a po chvíli je zcela uklidněná otevřela, při čemž její pravé oko bylo červené.

Všechny postupně rozsekávala katanou, když k ní běželi, a ani ne po minutě všichni leželi na zemi... bez hlav. To bychom měli. Dala si katanu do svého ručně vyrobeného pouzdra, které měla na zádech a uklidnila se tak, že její oči byly opět hnědé.

Vrátila se na rozvětvené rozcestí, kde vyčkávala, zda se Ross objeví. Emily marně čekala několik minut s pocitem, že by se Ross vrátil, ale on nikde. Nemůžu se tady tak dlouho zdržovat... Podívala se na hodinky, které už vypovídávaly svou službu a rozhodla se vrátit do tunelu a pokračovat cestou ke stanici.

Hle... Opuštěný vlak. Viděla v tunelu z dálky vlak a pomalu se k němu začala přibližovat s katanou v ruce. Byla blíž a blíž, adrenalin v jejích žilách se zvyšoval. Všimla si, že dlouhý vlak napůl spadl do vody ze zničeného mostu.

„Do prdele!“ Vylekala se, když z boční strany vlaku vypadl kus plechu na zem a udělal šílený rachot. Pokračovala v cestě kolem vlaku a hledala vstup do nejbližšího kupé, jenž byl zabarikádován vnitřním harampádím. Přešla tedy k dalšímu vagónu a vstoupila dovnitř rezavými dveřmi. Když nastoupila, vlak zachvěl a šlo slyšet hlasitý pád vagónu do vody. Měla bych to tu rychle vybrat, jinak spadnu do té vody i s tím vlakem. Uvědomila si Emily, že vlak padá z podzemního metrového mostu do radioaktivní vody, kvůli které byl most postaven. Podívala se pod všechny sedačky, zda něco nenajde, á hele... Sebrala předválečné mince, co ležely na mini stolku u kožených sedaček a pokračovala do dalšího kupé. Cítila, jak pomalu jde po čím dál víc strmé podlaze, jelikož byla už v naklánějicím se vagónu. Odhodlaně, přesto trochu vystrašeně, pokračovala do čím dál strmější části vlaku a hledala něco, co by jí pomohlo přežít.

Nic... NIKDE NIC! Naštvala se Emily a kopla do roztrhané sedačky. Ucítila, jak se vlak naklání ještě víc a uvědomila si, že pomalu padá i s vlakem z tunelového mostu do radioaktivní vody. O život šplhala nahoru ke vchodu po sedačkách, které už padaly směrem dolů, už tam skoro jsem... Po nějaké chvíli se dostala až k samotnému východu, kterým sotva prolezla. Podívala se ven a všimla si, že vagón, ve kterém se nachází, se pomalu odděluje od toho na mostu, takže brzy spadne. Teď anebo nikdy... Skočila do velké výše a snažila se chytit o výztuž trčící ze zničeného, betonového mostu. Její skok nebyl dostačující a rukou pár centimetrů od tyče nedosáhla a následně začala padat do úplné temnoty.

„Mám tě!" Upřeně řekl neznámý, mužský hlas a jen tak tak chytl a držel Emily za ruku. Pomalu ji zvedal, až ji nakonec vytáhl na most, kde oba pomalu rozdejchávali to, co se právě stalo. „Tak tohle.. bylo těsný!" zhluboka vyřekla Emily a podívala se na neznámého zachránce, „kdo vůbec jsi a co tady děláš?" zeptala se.
„Jsem Lionheart, těší mě. Šel jsem zrovna směrem do Hanza, když v tu slyším křičící holku v padajícím vlaku, tak jsem přišel," slušně odpověděl, jakoby se nic nedělo.
„No... Tak děkuji, ještě že jsi tam byl, touhle dobou už by asi ze mě byl mutant. Jsem Emily, Emily Astwellová. Právě hledám ztraceného kamaráda, tákžeeee se asi měj," dořekla a vydala se dál po mostu. „Néé, počkej," chytl Emily za rameno, aby se otočila. „No do prdele!" podívala se, že za nimi běží několik zombie, vytáhla svou katanu a byla připravena je všechny rozsekat. „Ne, počkej..." zastavil Emily a šel před ní „postarám se o to," vytáhl ze své kapsy granát a odjistil ho. „Co to děláš?!" Emily se vylekala a bála, co bude dál. Lionheart chvíli počkal a z dálky šlo poznat, že odpočítává čas, následně po dvou sekundách granát vyhodil po nemrtvích a všechny roztříštil na několik krvavých částí. „Případ vyřešen," otočil se s úsměvem na Emily.
„Takže... Směr zní Hanza?" zeptal se Lionheart s úsměvem na tváři. „Jo.. asi jo," vzdychla a dala si batoh na obě ramena:
„Tak jdeme."

„No takže..." snažil se navázat konverzaci během cesty tunelem „Proč máš tu masku? Necítím tu žádnou radiaci," zeptal se Lionheart.
„Opravdu tě to zajímá?" váhala na jeho otázku a on ihned pozitivně kývnul hlavou.
„Dobrá tedy," seriózně řekla Emily a sundala svou masku. Zamračeným pohledem se podívala na Lionhearta, „aspoň už to víš..." zesmutněla a pokračovala v cestě, mezitím co Lionheart byl zmrazen myšlenkou Emily bez masky.

„Už nejsme daleko..." zastavil se Lionheart a porozhlédl se po stěnách starého tunelu, „poznávám to tady."
„Už jsi v Hanza snad někdy byl?" tázala se Emily.
„Už s touhle stanici mám nějaké zkušenosti, ale nikdy jsem se dlouho nezdržoval, kvůli jednomu velkému důvodu... Baron," neřekl moc hezkým způsobem.
„Kdo je Baron?" zeptala se a vůbec nevěděla, co se děje. „Baron... No, kde začít. Dříve to býval čestný chlap, s kterým se dala hodit řeč, ale změnil se... Změnil se, když se ujmul velení Hanza. Jeho moc ho tak pohltila, až se stal úplně jiným člověkem, dnes velí pevnou, diktátorskou rukou celé stanici a nikdo nemá odvahu se mu postavit, jelikož má velkou armádu. Moc lidem se tam žít nechce, ale nemají kam jít, tak tam radši zůstanou. Neměli bychom se tam moc zdržovat, jinak se už ven nedostaneme," dopověděl a kopl do kamínku, který doletěl až k záhadnému světlu vycházející zpoza rohu. Emily a Lionheart doběhli za ten roh a všimli si, že světlo vychází z obrněného a strážného vchodu, u kterého je nápis "Hanza".