Metro 2039 [DOKONČENO]

Kapitola 10: Rudá je cíl

Podzemí Minnesoty, 21.12. 2039
Světle červená tečka - stanice, které je aktivní
Tmavě červená tečka - stanice, jehož aktivita je neznámá nebo nulová

Modrá tečka - geograficky/příběhově důležitá budova/město na povrchu
Černé čáry - hlavní tunely
Šedé čáry - vedlejší tunely nebo katakomby
Žlutá oblast - oblast, jež je v podzemí i na povrchu celá pokrytá radiací

O měsíc později...

„Jak je stará tahle mapa?" zeptala se Emily, jenž držela v ruce mapu Minnesoty. „Máš to tady za svým prstem. Je zcela nová, dneska mi jí dala recepční. Má ji mít každá divizní družina," Ross odkryl datum na mapě a zmínil, že je to nejnovější vydání. „Jsem ráda, že nás k tobě přibrali..." zčervenala „a Lionheartovi poskytli trénink pro členy Divize." „Taktéž jsem rád, že tu s semnou jste," usmál se a zakoukal se do mapy. „Právě jsme v A-8, máme zjistit aktivitu téhle stanice jménem..." nešlo mu to přečíst „Rethon? Sethon? Kterej blbec tyhle mapy dělal, vždyť je to napsaný tmavě červeně na černým. Nicméně, musíme tam jít, dávají nám na to 7 dní tam i zpátky, proč tak dlouho? Ta oblast, podle informací, má být zamořená nemrtvými. Takže si sbalte věci, čeká nás dlouhá cesta před námi."

Druhého dne...

Zase jsem tu jediná, a nikdo jinej ještě připravenej není... Pomyslela si Emily stojící před vchodem do A-8 a kopala do malých kamínků. „Hle... Můj arzenál!" z ničeho nic se objevil Lionheart se Scarem v ruce a M1911 v pouzdře. „Snad si vzal i nějaké jídlo..." podotkla Emily. „Potraviny má na starosti Ross, jelikož zná ty lidi u jídla, tak toho určitě sežene víc. Já jsem zase místo něj vzal munici, chceš nějakou? Mám snad celej batoh naplněn všemi rážemi," začal si ze zad sundávat batoh, když v tom ho Emily zastavila. „Ty si snad myslíš, že katana se nabíjí? Vidíš, že by měla nějakej zásobník? Už nefetuj prosimtě, v tyhle době to stojí dost," ušklíbla se a podívala se k rohu, ze kterého vycházel Ross. „To je sice hezké, že máš jen katanu, ale taky by se ti hodila i nějaká střelná zbraň," Lionheart začal poučovat Emily, jenže ta už běžela za Rossem.

„Tady jsi," přiběhla k němu a se zvýšeným tlukotem srdce ho obejmula. „Tvoje sr-..." nestihl doříct poznámku a Emily ho s úsměvem přidusila obejmutím, aby nezmiňoval její radost. „Nuže dobrá," pustila ho a nechala Rosse vysvětlit plán. „Hodinu až dvě by nám mělo trvat dojít ke vchodu do největšího tunelu ve státě. Na mapě nám sice říkají, kterých tunelů se držet, ale my si uděláme zkratku," vzal tužku a nakreslil šedou čárku vedoucí přímo od největšího tunelu až ke stanici. „Není to jen tak náhodná čára. Tenhle malej tunel nám tam neudělaly úmyslně. Je vysoce nebezpečný, jenže to ještě nevědí, co jsme my. Žabaři," nasadil masku a začal pomalu odcházet od budovy A-8 na cestu.

„Tímhle směrem jsme brzy v Mankato, město, u kterého se nachází ten vstup," podotkl Ross, když už se blížili konci cesty. „Prej to tam je dost zamořený démony, nebudeme mít snad problémy?" zeptala se Emily. „Pokud budeme tišší, tak ne, ale pokud to bude jako vždycky, tak problémy máme velký," sarkasticky odpověděl a zrychlil krok. Emily se podívala na své hodinky, co ukazovaly zbylí vzduch ve filtru. „Moc mi toho ve filtru nezbývá, jak moc jsme daleko od Mankata?" podívala se před sebe a viděla velké město přibližně kilometr daleko. „Pokud nás nenajde nějaká potvora nebo stalker (= druh přeživšího, který tráví víc času na povrchu hledáním surovin na prodej, než-li v podzemí. Nejsou většinou příliš přátelští, občas chodí ve dvou, ale jinak jsou sami. Také se dlouho nedožívají, kvůli nebezpečí na povrchu, proto se hodně jejich těl nachází v opuštěných budovách) tak by nám to mělo zabrat kolem dvaceti minut," informoval Ross. „Takže si mám už předem vytáhnout katanu, povídáš."

Když parta dorazila do města, všimla si, že je všude podezřele ticho a klid. „Nebudeme si dělat ukvapené závěry, že tu nic není. Půjdeme menšími uličkami a potichu se dostaneme až na druhou stranu města, kde se cesta do podzemí nachází," rozhodl Lionheart a sundal plechovou desku zakrývající díru v plotě. „Tak to abychom pohnuli, dochází mi totiž kyslík," Emily se začala skepticky koukat na své hodinky a mezitím šla rychlejším tempem jako druhá děravým plotem, za kterým se nacházela postranní ulička vedoucí do temné a mrtvé dáli. „Wow, tak tohle je fakticky dlouhá ulička," s úžasem na tváři pověděla Emily až ji z toho pusa zůstala otevřená. „Dlouhá a vedoucí za naším cílem, hlavně plná nebezpečí, to si k tomu zapomněla dodat," dodal Lionheart, když rožnul chemlight (= tyčka, co svítí pomocí kapaliny uvnitř tuby).

„Vždyť tady sotva vidím! Proč jsme nešli normálními ulicemi. Sice tam jsou nemrtvé bytosti, ale je tam nižší šance o něco zakopnout a hodit držku," stěžovala si Emily a přitom mávala rukama kolem sebe, aby nenarazila do stěny. K Emily se přiblížily zářící zelené oči představující noční vidění a následně ucítila, jak ji něco drž za ruku a vede.

Po delší chvíli se každý zastavil a tmou oslepená Emily slyšela, jak někdo zvedá těžký poklop. „Tak běž, dámy mají přednost," Lionheart vysadil Emily na žebřík vedoucí do houbami zářících tunelů. Emily si po slezení ze žebříku vyndala filtr z masky a po té době opět začala dýchat vzduch jiný, než ten ve filtru. „Víš, že jsme už všichni tvou tvář viděli a zvykli jsme si na ní. Takhle si zbytečně trápíš obličej a určitě ti to je taky dost nepříjemné," informoval Ross, jenž jako poslední lezl po žebříku dolů. Emily si sundala masku a ukázala ten zničený úsměv, který kdysi býval plný krásy. „Tohle se vám líbí? Jste si opravdu jisti?!" zeptala se zvýšeným hlasem, jehož ozvěna pokračovala dál do tunelu. „Nám to nevadí, to je na tobě, zda si ji opět dáš. Mám tě rád jakoukoliv," důvěryhodně řekl Ross. Emily to přesvědčilo, masku si schovala a jakoby nic se podívala na mapu, kam mají jít.

Po vyčerpávajícím belhání v nekonečně temných tunelech narazila trojice na na železnou stěnu pokrývající celý tunel, na níž byl znak skříženého srpu s kladivem a nápisem "Сетон" v azbuce. „No super... Tábor zamořen komoušema, a kdo ví, možná nejsou ani živí. Umí někdo přeložit ten nápis?" zeptal se Ross. „Myslím, že tam je Seton, takže jsme asi dorazili do cíle," oznámil Lionheart. Emily se mezitím dostala k bráně a ručně se ji snažila otevřít. Po několika marných pokusech přistoupila k tomu, že použije svou skrytou sílu, jenže v tom ji Ross zastavil, „Nech toho, na tohle už nemáme ani jeden síly. Utáboříme se hned vedle, prospíme a dostaneme se dovnitř, chce to jen čas." „Máš pravdu," uklidnila se a šla za nimi založit oheň a usadit se.

„Polévka je hotová!" zavolala Emily sedící u kotlíku nad ohněm a svolala hlídkující zbytek. „Sice to je z konzerv, ale i tak to chutná dobře. Ještě, že tě tu máme," Ross pochválil Emily, jenž už měla snědeno a šla se zabalit do spacáku. „Dobrou," rozloučila se a hned usnula.

„Uhmm...?" tábořiště už bylo vyhaslé, Emily si uvědomila po krátkém spánku, že už je trošku později. Ona už sice byla vzhůru, ale Ross a Lionheart stále spali. Pomalu vylezla ze svého spacáku a podle paměti došla ke spacáku Rosse. Potichu se přikradla do spacáku, čímž Rosse probudila. „Promiň, vzbudila jsem tě? Měla jsem zlý sny, tak jsem si radši vlezla k tobě... Nevadí?" pověděla tichým hláskem a dala si hlavu na jeho hrudník. „V pohodě, Em. Hlavně se hezky vyspi," „Děkuju," naposledy se zvedla a dala mu vášnivý polibek na dobrou noc.

Ráno...

„вставай, сука!" zakřičel neznámý hlas. Emily a Ross otevřeli své oči a viděli, jak na ně neznámý sovět s kalašnikovem v ruce míří. „Klid, nechceme problémy," oba pomalu dali ruce nahoru, když byli polonazí. „Что тут происходит?!" přiběhli další ozbrojení rusové a v zádech jim byl svázaný a zbitý Lionheart. „Co se ti stalo?!" Emily k němu bez myšlení přiběhla a koukala na jeho rány. „Emily, ne!" zakřičel Ross, když viděl, že se rusové chystají k palbě. „Оставайтесь, сука!" jeden z nich přiběhl k ní a trefil ji pažbou do spánkové části.