Metro 2039 [DOKONČENO]

Kapitola 7: V moci

„Vítejte v Hanza, užijte si svůj pobyt," mile pověděla ochrana před vstupem do Hanza. 

„Myslela jsem, že zdejší lidé budou o dost víc nepříjemní," potichu zašeptala Emily Lionheartovi, když je ochranka vedla na samotné náměstí. "To teprve uvidíš..." řekl strážník, jenž Emily zaslechl, Emily trošku zrudla nervozitou, že jí slyšel někdo, kdo neměl. "Jsme tu, střed této krásné, velké stanice, a ty další kecy, co se o tomhle fašistickém území říká," otráveně řekl, jako kdyby to byl nějaký průvodce a odešel zpět na hlídku hlavního vchodu. "Týpkovi se asi práce nelíbí," zasmál se Lionheart a popošel o pár stop dál. "Hehe, ale teď se nesnažíme být vtipní, teď se snažíme dostat se odsud pryč," připomněla Emily. "Jó, já vím, neboj se. Já nám dojdu pro munici do zbraní, ty jdi pro filtry, budeme lízt na povrch," rozdal úkoly a vydal se svým směrem. "To jako nemyslíš vážně, si myslíš, že to znám tak dobře, jako ty?" Došla k němu a vyčítala mu vše. "Klid prosímtě, jdi tamhletudy, nejrychlejší cesta, jak se dostat na tržnici," vysvětlil cestu a zase šel dál. "Né, počkej ještě. Kam jdeš jako ty? Náboje taky koupíš na tržnici, tak kam jako jdeš?" Vyptávala se. "Fašistický území, Emily. Víš co to znamená? Žádný prodej zbraní, ani nábojů, musím jít na černý trh..." opět vysvětlil a teď už konečně se vydal svým směrem.

Takže tržnice... Říkal, že to má být tudy, takže tudy taky půjdu. Pomalu procházela mezi lidmi, až se dostala do úplně zalidněné tržnice, kde měli snad ty nejdražší filtry, co se dali jednoduše nalézt. "Kolik za 3 velký?" Zeptala se obchodníka. "Jeden za 80 nábojů," usměvavě pověděl. Emily tedy zaplatila. Vydřiduchu.

„Kampak slečno.. co to tu máš hezkého?“ Přišel k ní strážník a poohlížel se po jejích věcech. „Katana? Python? Tohle by tak mladá dívka, jako ty, neměla mít u sebe. Odevzdej mi své náčiní a nechám tě jít,“ vydíral Emily. Emily věděla, že tohle neskončí dobře, i kdyby mu ty věci dala. „Co takhle mi políbit prdel?“ Sarkasticky pověděla a vytvořil se jí úsměv na tváři. „Zostuzuješ veřejného činitele!“ Vytasil pistoli, ale Emily byla rychlejší, rukojetí své katany ho trefila do ruky, a tím ho odzbrojila. „Vzdej se,“ pověděl strážník seriozně. V dáli viděla oslňující zář laseru a došlo ji, o co se tu právě jedná. „Odevzdej své zbraně,“ zopakoval. Emily se zamračeně podívala, zavřela své oči a zhluboka se nadechla. Odstřelovač míříce na její hlavu vystřelil, v tom Emily poslepu uhnula, na chvíli své oči otevřela a vyděsila oba strážníky září svého červeného oka. Sniper z nervozity opět vystřelil a znovu se stalo to samé. „Takhle to může pokračovat celý den!“ zvolala na odstřelovače a kopla do ozbrojeného strážníka. Odstřelovač ji ignoroval a opět se pokusil zamířit - Emily tam už nestála. Ucítil silnou ránu rukojetí její katany, která způsobila silnou bolest vedoucí k pádu na zem do křeče. „Zaveď mne za Baronem,“ strašidelně se přiblížila k jeho tváři, aby získala ještě více respektu.

„Po těhle schodech nahoru. Poslední dveře, co najdeš, budou ty od jeho kanclu. Většinou se tam s ním nachází i dost strážících vojáků,“ upozornil Emily před největší budovou v celé stanici, dosahovala až k tunelovému stropu.  Po pár patrech vyšla do nejvyššího poschodí, kde jí čekaly ty dveře, od jeho kanceláře. Velkým skokem se zachytila o římsu a vyšplhala na rovinnou střechu. Podívala se střešním oknem do kanceláře a viděla 4 hlídky a uprostřed plešatého tlustého muže v černém kabátu. „Tak támhle je to prase líný,“ ušklíbla se a skočila oknem do místnosti. Emily využila toho, že vojáci byli omámeni střepy, svou katanou v rychlosti každého z nich omráčila na pár sekund. Než se stihli vzpamatovat, Emily držela Barona rukojmím s katanou u hrdla. Všichni na ní zamířili a byli připraveni každou chvíli střílet. „Vy dementi, opovažte se střílet!“ zakřičel na ně Baron. „Opravdu chcete být ovládáni tímto mužem, jenž vás nutit dělat věci, které chce jen on? Chcete být nuceni šikanovat nevinné lidi a brát jim majetek? Kdo ano, tak ať to do mě teď a tady napálí,“ podkosila Barona, shodila na zem a byla úplně bez krytí. Čas pro Emily tikal pomalu a nevěděla, co kdo udělá. Jednalo se o střelu do slepa a nervózně doufala, aby to vyšlo. Nikdo nic nedělal, všichni na ní stále mířili, ale nikdo se neopovážil vystřelit. „Seru na to,“ nařekl jeden se zbraní a přestal na Emily mířit. „Tenhle život stojí za hovno, a ON z toho života udělal ještě větší sračku,“ přišel k Baronovi a flusnul na něj. „Nezaslouží si žít,“ přišel další a kopl do něj. „Trosko...“ přišli zbylí dva, postavili ho na nohy a chytli mu ruce. "Co s ním uděláme, mladá slečno?" zeptali se trapným způsobem, že jim mladá holka otevřela oči. 

Kde vězí? Pomyslel si Lionheart, když čekal na místě, kde se oddělili. „Viděli jste to? Ta malá holka pověsila Barona," uslyšel dívku, která zrovna utíkala k náměstí. Do jakých sraček ses to pustila... Doběhl celý udýchaný na náměstí a na nejvyšším místě na stanici viděl, že na železné tyči visí Baron. Vešel do zděšeného davu, aby slyšel Emilyn proslov. „Někdo zakročit musel. Někdo musel zastavit jeho hrůzovládu, která z vašich životů dělala ještě horši. Ten někdo jsem byla JÁ, Emily Astwellová. Slibuji vám, že od této chvíle je Hanza plně demokratické a hodně z vás může kandidovat na zdejšího majora,“ dopověděla proslov a vytratila se ve stínech, potají se objevila v jásajícím davu a chytla Lionhearta za ruku. „Někdo to udělat musel,“ pokrčila rameny, usměvavě vycenila zuby a následně společně zmizeli z místa činu.

Po pár měsících později...

„Všechno nejlepší!" Probudila Emily Lionhearta s velikým úsměvem na tváři. „Ještě mě nech spát," dal si polštář na hlavu a dělal, že Emily neslyší. „Ale ale... Oslavenec má bručivou náladu?" Začala do něj šťouchat. „Fajn... tak si spi, nechám ti tu dort," odešla a zabouchla dveřmi od jeho pokoje. Lionheart po jejím odchodu vstal z postele a podíval se na židli, kde ležel kus dortu a psaníčko s nápisem Všechno nejlepší k 29. narozeninám <3.
„Na co ona nezapomene," pousmál se a dal se s chutí do jejího dortu. Kolik jí vůbec je? Nikdy jsem to nestihl zjistit. Dojedl svůj dort a vydal se do plně funkční koupelny, kterou měla každá domácnost v Hanza, kde si vyčistil zuby. Po několika minutách se vydal ze svého pokoje ven, kde viděl, jako každý jiný den, celé město v provozu. Díky svržení fašismu byl ve volební kampani odhlasován Matthew Cooper, jenž z téhle stanice udělal to nejvyspělejší v celé Americe. 

„Chutnalo?" zeptala se Emily stojící přímo za ním. „Bylo to dobrý, děkuji," poděkoval za úžasný čokoládový dort, který pekla sama Emily. „Víš, Lione, něco se děje, něco velkého..." kopla do kamínku a pokračovala, „před těmi měsíci, co jsme sem přišli, si sám chtěl tohle město opustit, jenže my ho změnili k lepšímu. Vím, že bys ho teď nechtěl opustit... Ale já ano. A teď je jen na tobě, zda chceš jít se mnou, nebo ne. Nebudu ti mít za zlé, když tu zůstaneš. Přece jen, tohle město je sakra dobrý, jenže tam venku je člověk, který mne nejspíš právě teď hledá, a já chci jít hledat jeho, jdeš do toho se mnou?“