Metro 2039 [DOKONČENO]

Kapitola 11: Doupě

Moje hlava... Sotva otevřela jen jedno své oko, jelikož druhé měla pomlácené. „Kde to kurva jsem?" s těží vstala z chladné kachličkované podlahy a pomalu se začala rozhlížet kolem sebe, ale jediné, co viděla, byly železné dveře s menší mřížkou vespod a všude kolem kamenné zdi, jenž se už časem rozpadaly. „Haló?! Je tam někdo?" zakřičela a bouchala silou do dveří, aby ji někdo uslyšel. Po nekonečném rozruchu šlo slyšet, jak někdo odemyká dveře z druhé strany. Emily ustoupila a vzhlížela na světlo vycházející z druhé místnosti společně s osobou. „Denní příděl jídla," podal jí starší chleba a pomalu odcházel z cely. „Počkej..." Emily ho obejmula celým tělem, „Nenechávej mne tu," flirtově ho naváděla. Strážný se nedal, odlepil Emily od sebe a odešel rychleji, než by jí musel ublížit.

Sáhla svou rukou do kapsy a vytáhla ukradenou vysílačku, kterou získala z jeho kapes při objímání. Zapnula a začala ladit tu správnou stanici, ale všude byl jen šum. „Někdo odkliďte tu mrtvolu, co leží u vchodu, začíná dost smrdět," zaslechla na jedné stanici, ale bylo jí to k ničemu. „Co máme dělat s těmi vězni, Demi? Sotva máme jídlo pro ostatní a tyhle nikdo koupit nechce, akorát nám užírají zásoby," ozval se ve vysílačce neznámý hlas, co mluvil na osobu Demi. „Potřebuju jen tu holku, se zbytkem si dělejte, co chcete. A zaplať už těm ruským žoldákům, jinak se začnou bouřit. Končím," odpověděl ženský hlas a celé hlášení následně skončilo. „Jen mě, jo?"

„Hej!" v malém okamžiku vtrhnul do místnosti ten stejný strážník, jako předtím, a začal na Emily řvát, „Vrať mi tu vysílačku! Myslíš si, že jsem tak hloupej?" nabručeně k ní přišel a vyžadoval zpátky svou vysílačku. „Tak chytej," hodila ji přímočare do vzduchu tak, že sotva ťukla o strop. Emily využila příležitosti, kdy chytal vysílačku, napřáhla svou pěst a trefila ho přímo do obličeje, z čehož omdlel.

Vzala si jeho tlumený kalašnikov s holografickou optikou, klíče a hodila teplý kabát přes vrchní část svého těla. Rozbitou vysílačku pohozenou na zem zakryla a celu před odchodem kompletně uzamknula. Pomalu na to se vyplížila ze své cely a pokoušela se najít možnou celu Lionhearta nebo Rosse. Problém byl v tom, že cel byla plná budova, a v každé z nich někdo žil...

Tohle může trvat věčnost, řekla si při poslední cele prvního bloku. Při přesouvání se na druhou stranu si všimla, jak se do dlouhé místnosti vkrádají dvě postavy. Schovala se za schody a nepozorovaně koukala na dvě, dálkou zmenšené, postavy. Se svým jedním otevřeným okem se pomalu přibližovala na dostatečnou viditelnost a odhalila, že to je další stráž. Po nějaké chvíli pozorování si povšimla, jak vlečou ji blízkou osobu z cely - Rosse. Věděla, že jdou Rosse popravit, když s ním odcházeli pryč z celního bloku. Rychle se začala přibližovat svému cíli, polapila do rukou kalašnikov, který měla na zádech, a s hlubokým nádechem zastřelila jednoho strážného, ale druhého netrefila. Ross věděl, oč jde, zareagoval dřív a skočil na nepřitele, aby dal Emily čas plně zamířit. Proč ten křáp nejde?! marně se snažila vystřelit, ale při zmáčknutí spouště se nic nedělo. „Hodila by se mi trošku pomoc!" zvolal Ross na Emily, když mu začínali docházet síly při udržování strážníka na zemi. Neměla na to náladu, přestala mačkat spoušť a rozběhla se se zbraní proti nim a přetáhla pažbou nepřítele do hlavy. Pomohla Rossovi vstát a rozvázala mu uzel, kterým byl obmotán.

„Vezmi si to, zacházíš s tím lépe a navíc se to nejspíš rozbilo," podala útočnou pušku Rossovi, když v tom ji celou náručí objal a přitiskl ji pevně k sobě. „To nebylo nutné," odstoupila o krok dál a svou zarudlou tvář schovala pod límec kabátu, co měla na sobě. „A teď jen najít  Liona a vypadnout."

„Nikde nikdo," podíval se Ross zpoza rohu a ohlásil, že je vzduch čistý. Oba se pomalu plížili kamennými a starými chodbami, co byly dříve používány jako údržbářské cesty do tunelů metra. Marně procházeli dál a dál, ale východ ani Lionheart nikde. Vzdát to nešlo, nebylo jak cesty ven, tak ani cesty zpátky, museli prostě jít. „Světlo!" chytla Rosse a posunula ho k sobě  za roh, aby ho neodhalila blízká společnost. „Psst!" zašeptala na Rosse a vyčkávali, až k ním zdroj světla dorazí. Ross nenápadně vykoukl a zahlédl tři osoby jdoucí proti nim, ukázal to na prstech Emily a pomalu začal odpočítávat, kdy zaútočit. „Teď!" vykřikl a rozeběhl se přímo proti ozbrojeným chlapíkům. 

Nohou podkopl jednoho z nich, aby měl o problém méně a dalšího začal mlátit. Tak kde je? pomyslel si, když si všiml, že třetí z nich je stále volný a pomalu chce Rosse trefit zezadu. První, podkopnutý, se už pomalu dostával z šoku a zvedal ze země, když v tom dostal silný kopanec od osoby, které zářilo pravé oko červeně, Emily. Otočila se rychle zády ke třetímu a dala mu ocelovou ránu do obličeje, že se z toho už ani jeden moc nevzpamatuje. Nechala Rosse domlátit toho, na kterým byl, a mezitím svou moc opět uklidnila. „To bychom měli," vstal z pomláceného chlapíka a prokřupal svými kloubky na rukou.

Opodál šel slyšet jásající dav a velký hluk. „Co se tam děje?" pomalu přistupovali k osvětlenému východu, kde byl velký dav stočený do kruhu, v němž se cosi odehrávalo. Stály tam šibenice, na kterých byly pověšeny mrtvoly, co byly zrovna odnášeny pryč. „Pane Bože..." pomalu se přibližovali a koukali, co za aktivitu zdejší lidé provádějí. „A jako zlatý hřeb večera tu máme nováčka, přitom vítěze našich gladiátorských soubojů, ale stále to je poražený. Zatleskejte Lionheartovi!" zakřičela neznámá, blonďatá, krátkovlasá slečna, co na pódium přivolala Lionhearta, přesněji řečeno - na popravu.                                                                  

„No do prdele," Emily se bez ohlédnutí rozeběhla do davu až do předních linií, kde Lionhearta sledovala přímo pár metrů od sebe. Všiml si jí s lasem kolem krku a jeho výraz se změnil na mnohem zděšenější. než byl předtím. „Tak jste připraveni?" zvolala žena u páky na propadací podlahu, na které stál Lionheart. 

V okamžiku sekundy vyběhla Emily na pódium, z kterého odkopla dámu. Celá garda vojáků na ní začala mířit a chystala se k palbě. „Pohov!" vstala ze země a očistila svou uniformu od hlíny, co nabrala po pádu. „Tuhle potřebuji. Jeho? Odstranit," podala rozkaz a jeden z vojáků namířil na Lionhearta samopalem, jenže nestřelil. „Tak střílej už, ne?" zvolal na něj komandér, ale voják místo splnění rozkazu spadl na zem s podříznutým hrdlem. Všichni najednou byli na pozoru a číhali, kdy útočník opět zasáhne. Emily uprostřed toho všeho odřízla provaz, použila páku a skočila společně s Lionheartem padací podlahou dolů.

Při pár metrovém pádu spadli oba do měkkého. „Kde to jsme? Vůbec nic nevidím," snažila se rozkoukat kolem sebe a snažila se něco vidět, mezitím, co se Lionheart dostával z šoku. Po chvíli vstal a rozsvítil světlici, co měl po pásku. Emily se podívala, na čem leží, a ihned se jí chtělo zvracet - bylo to několik mrtvol, a každá z nich měla pohmožděniny kolem krku. „To snad-..." nestihla dokončit větu, protože z ničeho nic spadl někdo další. Lionheart otočil s osobou a uviděl Rosse... s celým obličejem fialovým... a cedulkou "Teprve se rozehřívám -Demi <3"