Metro 2039 [DOKONČENO]

Kapitola 8: Konečná

Nezapomeňte si přečíst kapitolu "Emily Astwell" z knížky Třetí světová válka, kde se vypráví o její minulosti.

Lionheart se upřeně podíval o deset centimetrů menší Emily do očí. „Ovšemže s tebou půjdu! V tomhle světě jsme společně už dlouhou dobu, nehodlám zůstat pozadu!" Emily se štěstím usmála a na její tváři začaly jí stékat slzy po tváři. Svou rukou si utřela slané kapky a pevně obejmula Lionhearta. „Všechno nejlepší."

Sbaleno... Dala si na záda velký batoh plný jídla, vody a munice. Zavřela a zamknula dveře od menšího domku vytvořeného z nerezového plechu a klíč dala pod nejbližší kámen. „Ty někam jdeš? Zrovna jsem s tebou chtěl mluvit," poklepal ji na rameno Matthew, starosta Hanza. „Už je to tak... Odcházím, a společně s Lionheartem, odcházíme objevovat svět."
„To zní zajímavě. Nechcete sebou nějaké jídlo? Máme ho tu spousty, a navíc jste pro tohle město udělali hodně," velkoryse začal nabízet přebytečné zásoby jídla. „To je v pořádku, máme toho spousty. Vy Hanza hlavně udržujte v klidu a pořádku."
„O tomhle jsem právě chtěl mluvit. Blíží se volby, a já se bojím prohry. Co mám dělat?" Úzkostně začal žádat o pomoc. Tak proto tady je... „Buďte v klidu, nijak nezakrývejte lež, a prostě říkejte čistou pravdu. Výhra si vás určitě najde sama, a hlavně nemluvte nervózně," dořekla a vydala se na cestu k hlavní bráně. „Mockrát děkuji!" zakřičel svůj vděk z dálky a mával na rozloučenou.

Říkal v jedenáct před bránou... Po delší chvíli se objevil celý udýchaný a nepatrně začal Emily táhnout za ruku. „Hej, kam mě to jako táhneš? Navíc jdeš pozdě.. už je čtvrt na dvanáct!"
„Vysvětlím ti to cestou, poběž!" začal se rychlostí ztrácet v dáli, než se Emily stačila rozeběhnout. „Musíme se rychle dostat ke kolejím, za chvíli nám jede vlak do Gemlis," vysvětlil, když ho Emily doběhla. Tam jsme s Rossem měli namířeno...

Zcela udýchaní doběhli po pár minutách ke starým kolejím, na kterých se nastartovával menší vlak. „Přesně včas... Zdravím, Eatone!" zvolal na chlápka, co se snažil nastartovat vlak. „Ohh... Ahoj Lione. Jsi tu tak akorát, každou chvíli bych to měl mít nahozený," zalezl do řídící místnosti a pokračoval ve zprovoznění parního stroje. Oba nastoupili do jediného kupé, co vlak měl a čekali, až pojedou.

Ucítili menší škubnutí a následný zvuk houkání páry z parní píšťaly, „příští zastávka - Gemlis," uslyšeli zepředu. "Cesta potrvá tak hodinu, takže se můžeš trochu prospat," vlídně nabídl Lionheart a nato zaznamenal její hlavu na svém rameni. Po nějakém uplynulém čase něco začalo být divné, vlak trhavě jezdil a hodně zpomaloval a zrychloval. Lionheart pomalu dal spící Emily na koženou sedačku a opatrně šel kupředu do řídící části.

„Děje se něco?" Zaklepal na dveře od místnosti, kde by se měl nacházet Eaton. „Seš tu?" Pomalu otevřel dveře a všiml si, že strojvedoucí leží v bezvědomí na podlaze a nikdo tím pádem vlak neřídí. „Do prdele!" Uchytl se řízení a začal pomalu brzdit s vlakem, až nakonec zastavil nedaleko konečné stanice. To bylo těsný... Vzpomněl si na Eatona a ihned k němu přiběhl a začal s ním třást, „jsi v pohodě?" Otočil s tělem a všiml si krve vycházejíc ze střelné rány na jeho čele. Cože?!!... Jak je to možné?! Žádná díra ve skle není. Jedině, že by to udělal někdo zevnitř. Začal se porozhlížet po prostředí a hledat stopy, jak se to mohlo stát. „Podívej se mu na ruku, chytráku..." Odhalila se Emily delší dobu stojící u vchodu a napínavě přišla k mrtvému tělu. „Byl pokousanej, to se snažíš najít... A jak se to stalo? Podívej se támhle pod tu skříňku. Je to jediné místo, kam zapadla jeho zbraň, když se vlak začal třást," vysvětlila situaci a ukázala kousnutí od nemrtvého na pravé ruce mrtvoly. „Prostě a jednoduše se zabil, aby nám nepřidělal potíže," poukázala na jedinou možnou teorii, co může být a čekala, až Lionheart vytáhne zapadlou pistoli. „Mám ji..." Vytáhl z ní zásobník a schoval jí do batohu, „to se prodá."