Metro 2039 [DOKONČENO]

Kapitola 9: Starý známý

„Nečekala jsem, že to budeš mít tak sehrané. Jak vidím, tak to máme v krvi," pomalu vstala ze země a odplivla si vlastní krev. „Co to meleš?“ zmateně se zeptal Damian a přitlačil hlavní pistole na Lionheartovu hlavu. „Dovol, abych ti to předvedla, otče," se zakrytou tváří a lidským okem nezpozorovatelnou rychlostí zmizela ve stínech a nikdo jí nemohl najít. V samém okamžiku někdo oslepil celý dav a každou ozbrojenou jednotku, co stála před vězeňskou budovou. Využila příležitosti, nezpozorovaně vběhla do oslepeného dezorientovaného davu a vzala Lionhearta za roh budovy. 

„Už je to v pořádku," odlepila mu lepící pásku z pusy a ukázala do davu, kde se záhadně třpytil něčí zaměřovač. „Vidíš tu zář? To je náš spojenec. Zabije těch deset jednotek na levé straně, my se musíme postarat o zbytek." „Proč je vůbec musíme vraždit?" „Protože mám dneska chuť si z očí do očí pokecat s taťkou," uslyšela další oslepující granát a rozeběhla se do davu.

Vytáhla katanu a probodla prvního nepřítele. Ještě než lehl k zemi a zemřel, Emily svou katanu vytáhla a zlikvidovala dalšího. „Lione!" zvolala o palebnou pomoc z dálky. Rozsekla dalšímu zmatenému vojákovi hlavu a viděla, jak na ní čtvrtý míří. Uslyšela výstřel a myslela, že byl po ní, ale jednalo se o Lionheartův výstřel, který trefil vojáka přímo do plic. Neváhala a běžela k poslednímu, kterého měla eliminovat. V zaprášeném prostředí, kdy sotva viděla před sebe a slyšela jen jekot a zvuk dupání vlastních nohou jí v cestě někdo praštil silnou ránou do hlavy.

„Takže ty si myslíš, že budeš kazit moje plány? Vážně si to myslíš, ty malá děvko?!" kopl do ní, když ležela na zemi a pomalu vytahoval pistoli zpoza svého kabátu. „Teď se rozluč se živo-.." zamlkl, když viděl její červené oko. „Co to k sakru je?“ podíval se blíž, ale tím udělal chybu, Lionheart přiběhl a praštil ho přímo do břicha. Damian se v té situaci dostal na Lionhearta a silně ho bouchal do obličeje. Bezmocná Emily jen koukala na svého kamaráda, jak je pomalu mlácen jejím otcem. 

Po chvíli Damian přestal, začal se koukat před sebe a následně spadl k zemi, s kulkou v zadní části hlavy. Emily smutně koukala na svého mrtvého otce ležícího na zemi. Sbohem, otče... 

„To bychom měli,“ přišel neznámý střelec, přebil svou zbraň a odhalil svou tvář. „Dlouho jsme se neviděli,“ podal ruku Emily a pomohl jí vstát. Emily s jeho pomocí vstala a upřeně se mu podívala do očí. „Už je to doba," štěstím obejmula Rosse a po pár sekundách se podívala na Lionhearta, jenž zmlácen ležel na zemi, společně s kupou dalších mrtvých lidí. „Musíme ho ošetřit, hned!“ dala jeho ruku přes své rameno a snažila se ho odtáhnout do bezpečí. „A co tvůj otec?“ podíval se na něj. „Na něj teď nemáme čas, musíme zachránit Liona!“ vykřikla na Rosse, když zvedala Lionovo tělo.

Někde na tajném místě v Gemlis dostali omráčeného Lionhearta k ošetřovně, která patřila tajné organizaci. „Bude v pořádku, má jen pár modřin a boulí," oznámila doktorka v čekárně se zápisníkem v ruce. „Času dost,“ povzdechla Emily a čekala dál. „Nemyslím si. Před chvílí jste zabili bývalého šéfa R-492ky a majora Gemlis, a taky známého jako 'otec krvavé dívky', na kterého byla vystavena vysoká odměna, stejně jako na tebe, Emily."
„Bývalého šéfa? Otce krvavé dívky? To jako myslíte mne? Co je můj otec vlastně zač?“ zmateně vstala a začala poslouchat každé slovo doktorky. „Damian Astwell, též znám jako 'otec krvavé dívky'. Dříve to býval šéf R-492, ale pak ho vyloučili, když zjistili, že dělal pokusy na své vlastní dceři - tobě. To už bylo během apokalypsy, rozhodl se tedy usadit tady a společně s dalšími lidmi založit Gemlis. Jeho společníky po nějaké době zavraždil a město ovládal sám. Zvěsti o jeho dceři, jak chladnokrevně zabijí a osvobozuje Hanza, se začali šířit čím dál víc a víc, doslechl se to i on. Později prohlásil, že Emily Astwellová je jeho dcera, od té doby se mu začalo říkat 'otec krvavé dívky'. Dokud jsi nepřišla, tak zde vládl, sice krutě, ale lidi ho měli rádi. Teď po tobě jde za tvé činy celé město, užij si to," usmála se a vrátila se zpátky do ordinace. „Ta umí zvednout náladu. Kde to vlastně jsme?" zeptala se Emily. "Jsme v nemocnici organizace Divize, nikdo o tom moc neví, jenom její členové, což jsem i já," dodal Ross. „Počkat... Ty jsi členem TÉ Divize? Jak je to vůbec možné?“
„Když jsme se rozdělili, tak jsem se rozeběhl do nějakých katakomb. Na druhé straně toho bludiště byl dlouhý a temný tunel, v kterém ani krysy nedokázaly žít. Šel jsem tím tunelem několik hodin, až jsem se nakonec dostal k menšímu sídlu Divize. Tam mě milostně pohostili a s delším výcvikem jsem se stal jejím členem, vidíš tyhle oranžový hodinky? Ty jsou jedním ze znaků Divize," ukázal své hodinky, které svítily oranžově, a usmál se na Emily.

„Lione," obejmula Lionhearta, který zrovna vycházel z ordinace. „Jak ti je?“ zeptala se Emily. „Doktor říkal, že za pár dnů budu v pohodě..." uklidnil Emily a v tváři mu byl vidět optimismus. „To je dobře, musíme totiž vyrazit co nejdříve a podat hlášení na základně Divize. Emily, vysvětli mu později, co to je. Já nám jdu obstarat postele, vy čekejte tu."

Po nějaké době se Ross vrátil se zprávou, že obstaral tajný hotel patřící Divizi na kraji stanice. 

„Zabírám si tuhle postel," skočila na matraci a protáhla se na ní. „Myslím, že se mezi sebou moc neliší," podotkl Lionheart a usadil se na jednu ze tří postelí, co v místnosti byly. Všichni se usadili na postele a pomalu se ukládali ke spánku. „Dobrou," řekl Lionheart a dal si peřinu přes tělo. „Dobrou," Emily zhasla jedinou svíčku v pokoji a taktéž šla spát.

Někdy kolem půlnoci se probudila na své posteli a zjišťuje, že Ross není ve své posteli. Huh... Vstala z postele s košilí a kalhotkami na sobě a otevřela dveře od místnosti s cílem najít Rosse. „Tady jsi... Proč ještě nespíš?" přisedla si a zeptala se Rosse sedícího na zemi při vchodu do jejich pokoje. „Nemůžu usnout." odpověděl a vzdychl. „Určitě to není bezdůvodně..." pomalu se k němu přisunula na zemi a naslouchala. „Máš pravdu, není. Od té doby, co jsme se zase našli stále cítím tu nejistotu, prostě se bojím, co bude teď.. Co když jsme se ani neměli opět potkat?" dořekl a opět povzdychl. „Takhle už neuvažuj, Rossi! Já jsem hodně ráda, že se zase vidíme, že jsme zase u sebe. Navíc se cítím o hodně víc v bezpečí s tebou po tvém boku a s tím, že jsi byl trénován Divizí. Nesmíš myslet špatně, koukej se na svět hezky, i když je ošklivý, dělej věci, co tě baví a nepřemýšlej nad tím, že u tvých činů bude negativní reakce," vesele povzbudila Rosse a šťouchla do něj ramenem o rameno. 

„Máš pravdu..." s menším úsměvem položil svou ruku Emily na tvář a dal jí dlouhý a vášnivý polibek na rty.