Metro 2039 [DOKONČENO]

Kapitola 5: Území

Hlavní příběh:

„Gemlis, povídáš?" Zeptal se Ross při odchodu z Mantis. „Nemyslela jsem přímo Gemlis. Věřím, že by se dalo žít i okolo téhle stanice, není to jediná velká stanice poblíž,“ navrhla Emily a vytasila katanu, když se z dálky ozývaly zvuky nemrtvých. „Horda.“

Všichni se postavili za Emily, jelikož měla jediná zbraň na blízko. Ross vytáhl polo-funkční starou pistoli a postavil se malý kousek za ní. „Přicházejí...“ potichu řekla a dala katanu do pozice na přímý útok.

Jekot Screamera přinášel společně s ním i hromadu nemrtvých lačnící po lidském mase. Emily přistoupila blíž k rychle přibližující se skupině zombie a rozsekla rychle běžícího Screamera těsně před ní. Bylo jich celkem dost, takže se Emily pro jistotu stáhla k Rossovi, který dělal pomocnou palbu. Po chvíli zabíjení si uvědomili, že Rossova matka se oddělila a již není za nimi.

„Támhle je!“ Ukázala Emily na pravou stranu, kde se po zemi válela jeho matka, na níž ležel nemrtvý. „Mami!“ zděsil se Ross a zastřelil zombie útočící na jeho matku. Poslední dvě zrůdy se pomalu přibližovaly, ale Rossovi došly náboje. Emily doběhla sprintem k bližšímu, skočila tak, že nohama dopadla na jeho ramena a odrazila se k dalšímu, na kterého skočila s katanou mířící do hlavy. Po dopadu a zabití nemrtvého došla k předchozímu a dorazila ho ležícího na zemi z tlaku, jenž byl způsoben nohama Emily.

„Pojďte, jste pokousaná?“ Podala jí pomocnou ruku a zvedla. „Nemyslím si,“ prohmatala své tělo a nic zvláštního necítila. „Tak to bylo cool! Kde ses to naučila?“ Přiběhl Ross a ptal se Emily. „Správná kondička,“ pokrčila rameny a pokračovala do tunelů.

Po pár kilometrech později...

„Tady je to slepé, nejspíš se tu skladoval nadbytečný náklad,“ vstoupila do místnosti plné krabic od různých firem. „Noc strávíme tady,“ otočila se a řekla Rossovi pomáhající jeho mámě, co sotva chodila. „Nepřijde mi to tu zrovna bezpečné,“ pochybovala Rossova matka a opřela se o zeď, aby se udržela na nohou. „Můžeš si vybrat, buď tady, nebo tam venku ve volném prostoru,“ navrhla Emily a začala vybalovat.

„Už jste někdy slyšeli o skupině zvaná Divize?“ zeptala se Rossova matka, protože celý večer bylo ticho. „Znám to jen z doslechu, nevím jestli doopravdy existují, ale je to skupina profesionálů, která se připravovala na apokalyptické dny, jako jsou tyto. Jejich sídlo má být v Brooklynské části New Yorku, problém je, že ta část je zamořená nemrtvými, a dokonce i nějakými speciálními druhy zombie. Nevím, co všechno je na tom pravdy, ale kdyby je kdokoliv našel, tak se k nim může přidat. Mají zásoby jídla, pití a cokoliv jiného,“ dopověděla a zívla, „no, myslím, že je čas jít spát, tak dobrou, vy dva." Emily se podívala ještě k východu, zda je dobře zabarikádovaný a usnula ve svém spacáku vedle Rosse.

Vedlejší příběh kapitoly Prolog:

Tak proto... upozornění na... radiaci? Zděšeně se podívala na pravý svět skrývající se za velkou falešnou zdí u laboratoře. Tohle ne... Začala být velice nervózní a utekla do prvního města, které viděla.

„Kde to kurva jsem?!“ zcela dezorientovaná zakřičela na celou ulici, v níž pravě byla. Z rohu se pomalu přibližovala skupinka pomalých chodců, které hlukem přilákala. „Hej vy! Tady jsem!“ zavolala na ně a počkala, než se přiblížili úplně k ní. „Pane Bože hoši, co se vám to stalo s obličejema?“ podívala se na ně a uvědomila si, že na ní parta nemrtvých útočí. „Co to k sakru děláte?!“ Všimla si, že jsou připraveni na Emily zaútočit, která se v panice nebránila. Nemrtvý shodil Emily na zem a ležíc na ni se ji snažil pokousat. „Nech mě bejt!!" Zakřičela na celou ulici a snažila se ho ze sebe zkopnout. Když byl přímo u jejího krku připraven ji odkousnout kus kůže, tak zombie okusil naráz sekery do jeho hlavy a neznámí lidé v okolí postříleli zbytek nemrtvé tlupy. „Jsi v pořádku? Máš nějaké kousance?“ Zeptala se neznámá žena stojící přímo před brečící Emily. „Co se to děje? Kde to jsem?!" Řekla Emily zvýšeným hlasem, jelikož byla vyděšená. „Už je to dobré. Postaráme se o tebe. Já jsem Cathrine, a ti dva, co zabíjí ty zrůdy, jsou Josh a Nick," podala Emily ruku a pomohla ji vstát. „Dokážeš mi říct své jméno?" Zeptala se Cathrine, ale žádnou odpověď nedostala. „Dobře tedy, určitě jsi hodně vyčerpaná. Nedaleko odsud je naše tábořiště. Můžeš tam s náma chvíli zůstat," usmála se a za ruku vedla Emily dál.

Hlavní příběh:

„Uhh..." Ospalá Emily si promnoula oči a pomalu vstávala ze svého jediného zaplněného spacáku. Kde jsou všichni? Vstala a uslyšela vzlykání, uvědomila si, že to není dobré znamení. Vzala katanu, která jí
ležela vedle spacího pytle a pomalu se přibližovala k rohu, od kterého vycházely zvuky. Pomalu a opatrně došla k rohu a všimla si, že za rohem visí oběšená žena a před ní plačící Ross.

„Co se stalo?!" přiběhla k Rossovi a podívala se na oběšence. Achjo... Uvědomila si, že to je Rossova matka, měla na pravé ruce odtržený rukáv a pod ním kousanec. „Muselo se to stát při útoku, když se od nás oddělila," zašeptal Ross. Emily si uvědomila, že tady lítost bude k ničemu, když Ross koukal naštvaně do země. Šla zpět k táboru a rozhodla se všechno uklidit, přemýšlejíce o tom, co se stalo.

Po pár minutách uklízení...

Všechno zabaleno... Sebevědomě, ale smutně řekla sama sobě a čekala, kdy se Ross vrátí. Po chvíli se zpoza rohu objevil Ross a pomalu přišel k Emily a před ní ji pevně obejmul. „To bude dobré," utěšovala ho a dala své ruce kolem jeho krku. „Myslím, že je čas vyrazit, co říkáš?" z ničeho nic se zeptal Ross, při čemž se z jeho depresivní, smutné nálady stala veselá. Vzal si svůj cestovatelský batoh na záda a začal odtlačovat barikády z východu. Všechny zátarasy odsunul a pomalu se podíval ze dveří, zda je tunel klidný. „Nikdo nikde, můžeme jít," popohnal Emily a vytratil se do širé tmy zničených tunelů.

„Počkej na mě, však tady nic nevidím. Navíc ani nevíme, kam chceme jít," hledala Rosse ve tmě a stěžovala si. „Ovšem, že máme, sama si to navrhla, Emily," ozval se někde z tmavé dáli Rossův hlas, který pokračoval ozvěnou dál. „Přeci do Gemlis,“ vytáhl světlici a odjistil ji ve své ruce s úsměvem na Emily. „Za... tebou..." Zděšeně natáhla svou ruku a ukázala na hordu nemrtvých, co byla přímo za ním.