Po práci jdu rovnou domů.
Jsem propocený a smrdím zkaženým sýrem. Asi bych se měl umýt a vypadnout, ale jakmile si všimnu na gauči ležící matky, zpité do němoty, přejde mě chuť dělat cokoliv. Je těžké zařadit si ji jako milou paní, kterou normální děti mívají. Chvíli přes ní chci přehodit deku, ale nakonec to vzdám. Stejně by to nezvládla ocenit.
Odpotácím se do pokoje, kde si bez převlékání lehnu do postele. Už nějakou dobu ji nikdo nepřevlékal, takže nevoní zrovna vábně.
Pouštím si rádio, snad, abych se necítil tak osamělý.
Nějakej kluk si tam žádá o singl, Love Buzz. Jeho hlas se až podezřele podobá hlasu zpěváka, jelikož je to ale celkem dobrý, nechám to tak a poslouchám.
Stále je mi blbě a mám chuť se zabít. Vlastně je to takový normální den.
ČTEŠ
Sounds of Silence
Teen FictionPohrdali jsme jimi, přestože jsme byli horší. Zdáli se nám všichni stejní, zatímco jsme sami vypadali jako uniformovaní klonové. Nebylo to dobré období, místo, dokonce to ani nebyla dobrá osoba. Ale kdo si může vybírat? Prostě to bylo. Počet kapit...