Dlouho jsem nevydávala a nemám pořádnou omluvu vám jen popřeju hezký zbytek příběhu.
Samozřejmě, že si toho lidé všimnou.
Samozřejmě, že cítí nutnost to nějak komentovat.
Samozřejmě, že o tom Art ví, jinak by mu nezačali vlhnout oči. Cítím potřebu ho nějak chránit, zastat se ho, ale nezmůžu se na slovo.
Snaží se navázat oční kontakt. Bezúspěšně. Vyhýbám se mu.
Jedna z dam, které ho doprovázejí, cosi naštvaně zasyčí. Jazyku nerozumím, ale význam chápu. Není to nic hezkého.
Po tomhle všichni odejdou a Arta nechají na pospas nenechavým pohledům hodnotícím, jak nízko klesl.
Vymaním se z reflexu jít s davem a vydám se k němu. Za chvíli už sedí v kuchyni.
Je tak mimo, že se dokonce ani nesnaží to nějak vysvětlit.
ČTEŠ
Sounds of Silence
Teen FictionPohrdali jsme jimi, přestože jsme byli horší. Zdáli se nám všichni stejní, zatímco jsme sami vypadali jako uniformovaní klonové. Nebylo to dobré období, místo, dokonce to ani nebyla dobrá osoba. Ale kdo si může vybírat? Prostě to bylo. Počet kapit...
