Po předplacené hodině mě Jason propustí. Zjevně mu už lezly na nervy mé poznámky. Dokonce ani někdo, komu platí, aby mě poslouchal už mé kecy nesnese. Jak hluboko může člověk klesnout.
Při odchodu málem srazím drobného Japonce, místo omluvy na něj však zírám. Není to ani tak tím, že v rukou svírá koště, jako by šlo o jeho jedinou ochranu, nebo hadrem, který si obvázal kolem hlavy, jako tím, že je mi povědomí. Až po chvíli si vzpomenu, že je to ten kluk, který mi nedávno v práci poděkoval.
,,Ehm, promiň," řekne po chvíli mým botám.
,,V pohodě," zamručím. Při odchodu na sobě cítím jeho pohled.
ČTEŠ
Sounds of Silence
أدب المراهقينPohrdali jsme jimi, přestože jsme byli horší. Zdáli se nám všichni stejní, zatímco jsme sami vypadali jako uniformovaní klonové. Nebylo to dobré období, místo, dokonce to ani nebyla dobrá osoba. Ale kdo si může vybírat? Prostě to bylo. Počet kapit...
