,,Moni?"
,,Ano?"
,,Je pravda, co se říká?"
S přivřenýma očima se na spolužačku podívám. Několik let chodíme do stejného ročníku, přesto je pro mě cizí.
,,Hele, můžu ti pomoct-"
,,Počkej," přeruším ji chladně. Další káča, co si myslí bůhvíjak to není romantické. ,,Nepotřebuji pomoc. Můžu přestat, kdykoliv budu chtít."
Odejde a já se otočím. Už nikdy na tento rozhovor nepomyslím.
ČTEŠ
Sounds of Silence
Teen FictionPohrdali jsme jimi, přestože jsme byli horší. Zdáli se nám všichni stejní, zatímco jsme sami vypadali jako uniformovaní klonové. Nebylo to dobré období, místo, dokonce to ani nebyla dobrá osoba. Ale kdo si může vybírat? Prostě to bylo. Počet kapit...
