Sounds of Silence

And echoed

Jejich pohledy mě pronásledují věrněji, než sín. Dalo by se to přisat na vru paranoie, mě však sžírala neskutečná jistota.
Museli si všimnotu, že je něco jinak. Na druhou stranu, kdo by si v tomhle moři všiml jedné rybky?
Třeba, že jsem se znova, ač jediný skutečný výkon pro mě byla absence jakéhokoliv soucitného pohledu.
Bylo to ubíjející, jako snad všechno. Zvláštní.
Na lidi, kteří pro mě dříve nebyli o moc víc, než nutné zlo, dělící se na tucty a přesto přetrvávající v jednotě, se nyní dalo pohlížet jako přátele.
A dokonce ani je už nemám.