Je to týden.
Mé utrpení trvá už sedm dnů.
Má zimnice nabírá a ubírá na intenzitě už 168 hodin.
Křeče přichází a odchází přes 10 080 minut.
Občas mám hlad, ale jídlo se ve mně jen málokdy udrží dlouho. Matka mi nosí vodu, ale pití má podobné následky.
Vidím věci, které nejdou vidět a slyším to, co nejde zpozorovat.
Chvílemi chci umřít.
Jindy mám pocit, jako bych nikdy nežil. V těch chvílích většinou přijde.
Vypadá jako Art a já neřeším, jestli je skutečný, nebo ne. Lehne se ke mně a jen v těch chvílích můžu v tom všem utrpení usnout.
Stále to bolí, ale přijdu si klidně.
ČTEŠ
Sounds of Silence
Ficção AdolescentePohrdali jsme jimi, přestože jsme byli horší. Zdáli se nám všichni stejní, zatímco jsme sami vypadali jako uniformovaní klonové. Nebylo to dobré období, místo, dokonce to ani nebyla dobrá osoba. Ale kdo si může vybírat? Prostě to bylo. Počet kapit...
