Vítej na palubě

2.5K 220 4
                                    

„Provedl jsem všechny běžné testy a i několik, co se normálně nedělají,“ říkal Banner a ostatní mu viseli na rtech. Sundal si brýle a roztržitě si je zastrčil do kapsy u košile. „Pár jsem jich sám vymyslel. Určitě to nehraje. Je to, jako kdyby vzal někdo zmizík a úplně mu vybílil mozek. Poslední vzpomínky, které má, jsou na to, co se stalo včera.“ Posadil se. „Teď se musíme rozhodnout, co s ním bude, ale to už není jen v naší kompetenci.“

„Jak to myslíš, co s ním bude?“ vypálil naštvaně Thor. „Je to můj bratr, uvědom si, o kom mluvíš.“

„V tom případě ho vezmi zpátky na Ásgard a my budeme předstírat, že tu vůbec nebyl,“ klidně odpověděl Bruce. „Pokud víme, měl být tam. Nevíme, co dělá na Zemi, jak se sem dostal a ani proč má vygumovanou paměť. To ty bys nám měl vysvětlit, proč je tady a odvést si ho zase hezky pěkně domů.“ Všiml si, že během jeho řeči Natasha souhlasně přikyvovala a vděčně se na ni usmál.

„Nemohu ho vzít na Ásgard,“ potichu přiznal se sklopenou hlavou. „Heimdall má nařízeno, že ho nesmí vpustit zpět. Zřejmě je to nějaká forma jeho trestu, ale nevím žádné podrobnosti. Otec se se mnou na toto téma odmítl bavit a ani matce neřekl víc.“ Povzdechl si. „Řekl bych, že může být rád, že ho otec nechal naživu, příšerně se rozzuřil, když jsem se ho na bratra zeptal. Myslím, že nebýt matky, tak by otec tak shovívavý nebyl." Říkal to potichu, aby Loki slyšel co nejméně.

Ten ho ale vůbec nevnímal. Zatínal své propletené prsty v klíně a díval se na své boty. V hlavě mu stále dokola zněla otázka: Co se mnou bude?

Bůh hromů se narovnal. „Loki musí zůstat na Zemi.“

„Pak se tedy musíme opravdu rozhodnout, co s ním, nemyslíš? Nemůžeme ho jen tak pustit ven, aby někde běhal jako zatoulané štěně. Nekdo by ho mohl poznat a ublížit mu,“ vstoupil Tony do hovoru. Míchal zamyšleně ledem ve skleničce a působil poněkud roztržitě. Mysl měl však naprosto jasnou. Pohlédl na Lokiho, který seděl v rohu sedačky jako hromádka neštěstí. „Promluvíme si s Furym. Dostal jsem geniální nápad,“ dodal se samolibým úsměvem.

„Co máš v plánu?“ zeptala se Natasaha.

„Myslím, že by nám mohl být užitečný. Pár dní tréninku a bude zase v kondici. Možná ztratil určité schopnosti, ale bojové dovednosti by mohl pořád ovládat.“

„Jak by mohl ovládat něco, na co si nevzpomíná? To moc geniálně nezní.“ Agentka si zamyšleně Lokiho prohlížela. „Kdyby to bylo tak jednoduché, tak mě mohl zkusit přeprat, ale on se o to ani nepokusil."

„Je to moje teorie. Plavání taky člověk nezapomene, i když roky plavat nemusí. Když to nepůjde samo, holt se to naučí znova." Pokrčil rameny a napil se. „Nebo bude sedět v kanceláři a třídit papíry pro Hillovou. Tak jako tak bude užitečný.“ Poslední slova zněla téměř jako rozkaz, i když byla pronesena lehkým tónem.
„Thore, máš s tím nějaký problém? Nebo jiný návrh?"

„Myslím, že tvůj návrh zní přijatelně." Pomalu přikývl.
„Fajn. Vazoune? Máš k tomu něco?" Banner jen zavrtěl hlavou.
„Výborně. Jarvisi, vytoč Furyho a promítni nám ho na obrazovku."

„Samozřejmě, pane. Za okamžik budete spojeni."

„Loki, jsi připraven?" Slabě se na něj usmál.

Loki zvedl hlavu, viděl, že se na něj všichni dívají a pomalu přikývl. Nerozuměl příliš tomu, o čem Stark mluvil. Necítil se na to, aby promluvil. Doufal, že doktor najde nějaké řešení, které by mu vrátilo alespoň částečně paměť. Upl na to veškerou svou naději a ta se mu teď rozsypala jako domeček z karet. Byl zahloubaný sám do sebe tak moc, že do něj musela Natasha šťouchnout.

Ztráta paměti ✔ (Ironfrost Czech) - DOKONČENO - probíhá úpravaKde žijí příběhy. Začni objevovat