Ztráta paměti ✔ (Ironfrost Czech) - DOKONČENO - probíhá úprava

Můžeme vyrazit?

Nenadálé ticho přerušovaly jen tiché nádechy a výdechy, zvedající hrudník jeho majitele v pravidelném rytmu.

Ještě před chvíli byl v dílně hluk, když prach a kovové částice létaly vzduchem při vybrušování loketního chrániče pro nové brnění. Soustředění, tolik potřebné k tomu, aby byl chránič dokonale vybroušen a vyleštěn, však bylo často přerušováno neposednými myšlenkami, ubíhajícími do jiného světa, za jistým černovlasým bohem.

Tony měl místy prchavý pocit, že by se stačilo otočit a našel by ho sedět na křesle, s nohami složenými pod sebou, kterak se opírá o spojené dlaně, upírá na něj své zářivé smaragdy a trpělivě čeká, až dokončí svou práci. Lokiho bavilo Starka pozorovat a jemu dělalo dobře být pozorován. Vždy ho při tom doprovázelo příjemné mravenčení okolo krční páteře. Nemusel se dívat, stačilo vědět, že tam je.

Dokud byl shrbený nad svou prací, mohl předstírat, že se nic nezměnilo, že se bůh za chvíli protáhne a připomene mu, že by se měl někdy taky najíst. A on by se s úsměvem otočil, odložil by své nářadí do spořádaného zmatku na pracovním stole, sundal by ochranné brýle a naoko podrážděně by mu začal vysvětlovat, že práce se sama nedokončí a že jídlo je zbytečnost. Společně by se zasmáli zvuku jeho kručícího břicha vyslovujícího nesouhlas s předchozím tvrzením a šli by ulovit něco k snědku.

Dnes však, stejně jako v předchozích dnech, za ním nikdo neseděl, neměl mu kdo způsobovat mrazení a připomenout mu, že už dva dny nic nejedl.

Frustrován zahodil velký šroubovák, který popadl někde ve všeobecném zmatku pracovní plochy a mrštil jím proti polici plné různých šroubků, matic, podložek, drátků a dalších drobných předmětů. Šroubovák trefil svůj cíl, shodil jednu z krabiček, ukrývajících miniaturní šroubky a ty se s hlasitým cinkáním rozsypaly po zemi.

Jadrně zaklel, kopl do židle, nacházející se v jeho dráze pohybu a došel si k druhému stolu pro láhev svého oblíbeného zlatavého moku, majícího cenu jako měsíční plat průměrného Američana.

Svezl se po stěně do změti popadaného nepořádku. Pokrčil pravou nohu v koleni, opřel si o ni zápěstí a levou ruku přiblížil k ústům, aby se mohl pořádně napít. Ucítil, jak ho tekutina příjemně zahřála v krku a napil se ještě jednou. Polkl, položil ruku s láhví do klína a opřel si hlavu o stěnu.

Rozhostilo se ticho, narušené pouze jeho dýcháním. Nemělo však dlouhé trvání, neboť z jeho hrdla se začaly ozývat vzlyky, ramena chvět a slzy si razily cestu po jeho tvářích a smáčely mu neupravené vousy.

Tony přikládal láhev k ústům častěji. Vychutnával si zlatavý mok a užíval si teplo proudící jeho tělem.

Jeho nálady se v posledních dnech měnily rychleji, než počasí na horách. Většinu času, kdy se nemusel soustředit, se nacházel ve stavu mírné až brutální opilosti, která prohlubovala jeho depresi a změny nálad umocňovala.

Objevovala se u něj především podrážděnost, kdy reagoval přehnaně téměř na každou otázku, kterou se někdo odvážil vyslovit, byl útočný a vztahovačný a ostatní členové týmu se rychle naučili mu jít z cesty.

Dalším stavem jeho mysli byla deprese. Při té obvykle plakal, vzpomínal na soužití s bohem a litoval se, protože ho u sebe nedokázal udržet. Vyčítal si nedostatek pohotových odpovědí, kterými mohl Lokiho přesvědčit, že mu nechtěl ublížit a že ho nezradil.

Rval si vlasy zoufalstvím, protože mu proklouzl mezi prsty zrovna, když musel na hodinu odejít. Proklínal Furyho, že ho k sobě zavolal zrovna v té chvíli.

Seděl u boha v bezvědomí téměř celý týden v kuse, výjimkou byl akorát krátký čas, kdy odcházel do sprchy. Spal u něj v křesle, případně na židli, držíc jeho ruku ve své a s hlavou položenou na jeho posteli. Měl o něj strach, bál se, že už se neprobudí a ani Bruce ho nedokázal uklidnit.

Pak, když v jeho posteli spatřil jen Natashu, se v něm něco zlomilo a rozplakal se v jejím objetí jako malé dítě. Cítil se kvůli tomu jako idiot, bytostně nesnášel projevy slabosti před ostatními, avšak potřeboval to, v tu chvíli mu slzy pomohly odplavit alespoň část stresu, nahromaděného z  týdne, kdy byl Loki v bezvědomí.

Stejně často, jako byl zoufalý, byl i naštvaný.

Na sebe, že se trápí kvůli jinému muži, což pořádně nedokázal pochopit, neboť ani kvůli Pepper se necítil takhle mizerně. Často přemýšlel, jak došlo k jeho připoutání k bohu, ať ho však napadlo cokoliv, uspokojivou odpověď mu nepřineslo nic.

Na Lokiho, protože si dovolil od něj utéct, aniž by s ním promluvil.

Na všechny okolo, protože se mají lépe, na počasí, které zrovna není podle jeho představ a na spoustu maličkostí, které by normálně vůbec neřešil.

Dobrou náladu už neměl dlouho. Od chvíle, kdy předal Thorovi dopis pro jeho bratra už uplynuly dva měsíce a miliardář už přestával doufat, že se mu Loki někdy ozve. Dával si spoustu hanlivých přirovnání za to, že se k tomu nechal přesvědčit. Sám od sebe by nic takového nenapsal, ale ve slabé chvilce při pití s Bartonem, Rogersem a Odinsonem, se jim svěřil se svou nešťastnou situací, kdy Loki zmizel, aniž by mu dal prostor k vysvětlení.

Clinta tehdy napadlo všechny myšlenky zformulovat na papír, Steve se toho nadšeně chytil a nakonec Tonyho udolali. Jako praví přátelé mu dali spoustu rad, co do dopisu napsat a on některé použil.

Aby si to nerozmyslel, Steve mu napsaný dopis rovnou sebral, nadiktoval Jarvisovi a s vytištěnou kopií ho předal hromovládci. Ten přislíbil, že psaní předá. A od té doby se neukázal ani jeden z bohů.

Stark si uvědomil, že je láhev prázdná až ve chvíli, kdy se chtěl napít a do úst nevytekla ani kapka. Nevšiml si, že ji během svého přemítání dopil. Odložil ji vedle sebe a zoufalým pohybem složil hlavu do dlaní. Setrval tak pár chvil, poté utřel slzy a nemotorně se postavil.

„Jarvisi, jaký máme čas?” zeptal se a jednou rukou se přidržel stěny, aby nabyl rovnováhu.

„Za půl hodiny dorazí pan Banner a pan Rogers,pane,” odpověděl.

„Do prdele. Už tak brzy?” Nejistým krokem se vydal do nejvyššího patra mrakodrapu. Měl bych si dát aspoň sprchu, pomyslel si, když pohlédl na své holé paže pokryté prachem.

„Zdržel jste se na podlaze,” odpověděl monotónní hlas, ve kterém Tony zřetelně slyšel falešnou nevinnost.

„Hm, to by mě samotného nenapadlo.” Protáhl obličej v ironickém šklebu. „Jdu do sprchy, postarej se o návštěvu.” Otevřel dveře koupelny. Jarvis zašuměl na souhlas.

Došel k umývadlu a opřel si o něj dlaně. Zadíval se na sebe. V odrazu viděl neupraveného chlapa s několikadenním strništěm, rozcuchanými vlasy, strhaným obličejem a temnými kruhy pod očima.

Bože, vypadám přesně tak hrozně, jako se cítím. Kdy jsem se naposledy holil? A zdá se mi to, nebo začínám šedivět?

Odvrátil se od zrcadla a postupně ze sebe shodil všechno oblečení. Vstoupil do sprchy a pustil horkou vodu. Stoupnul si pod její silný proud, nastavil mu obličej a blaženě zavzdychal. Rukama si probíral vlasy a masíroval si ztuhlý krk. Pootočil se a nechal kapky horké vody dopadat na svá ramena a záda.

Představoval si, jak jej spolu s vodou opouští veškeré starosti, smutek a nepříjemnosti. Snažil se odplavit myšlenky na Lokiho které mu neustále způsobovaly bolesti hlavy, ale především srdce.

Buď se však nesnažil dost nebo na to neměl dost času, neboť před očima neměl nic jiného, než boha samotného. Zavrčel a pomocí sprchového gelu se důkladně umyl.

Znovu se postavil pod proud vody, ale tentokrát si krev rozproudil ledovou teplotou. Drkotajíc zuby se s mírnými obtížemi utřel. Ledová voda rozproudila v jeho žilách nejen krev, ale i alkohol, který mu způsoboval narušení rovnováhy. Zdaleka však nebyl opilý tak, aby se nezvládl obléct, konečně po několika dnech oholit a vcelku rovně dojít za přáteli, již sedícími na gauči.

„Můžeme vyrazit?” zeptal se opřený o stěnu.