Ztráta paměti ✔ (Ironfrost Czech) - DOKONČENO - probíhá úprava

Chovej se slušně a nezabiju tě

Loki seděl na křesle, v rukách prázdnou sklenici a třásl se hrůzou. Vůbec nechápal, co se tu děje. Ta žena i ten muž ho zřejmě znali. A on jim asi něco provedl, ale vůbec netušil, co by to mělo být. Nerozuměl ničemu. Ať se snažil sebevíc, nedokázal si vzpomenout ani na své jméno. Strach mu nedovoloval racionálně uvažovat. Pozoroval sklenici ve svých rukách a občas popotáhl. Nevšiml si, že se ten muž zase usadil před něj. Když před očima z ničeho nic uviděl krabici s papírovými kapesníky, nadskočil leknutím.

„Proboha, uklidni se," ozval se znechuceně druhý muž. „To tě ta ženská tak vyděsila?"

„Omlouvám se, lekl jsem se," zašeptal se sklopenýma očima. Bál se, že udělá něco špatně a muž ho uhodí.

„Vezmi si kapesník, vysmrkej se a dej se dohromady. Já ti neublížím, pokud nebudeš dělat hovadiny."

„Já ale nevím, co berete jako nevhodné chování," opáčil Loki a opatrně si vzal kapesník.

„Nesnaž se utéct, něco rozbít, dostat se někam, kam nesmíš a nesnaž se mě zabít. To bude pro začátek stačit."

Vytřeštil oči. „Proč bych vás měl chtít zabíjet?"

„To neřeš. Prostě se chovej slušně a nic se ti nestane."

„Rozumím." Přikývl. „Nemohl byste mě pustit? Slibuji, že nic neprovedu. Jak bych mohl? Neznám ani svoje jméno," smutně ještě jednou požádal, i když mu bylo předem jasné, že zbytečně plýtvá slovy.

„Nemůžu tě pustit. Protože si nic nepamatuješ, jsi nebezpečný nejen svému okolí, ale i sobě." Tony se napil ze sklenice, kterou si přinesl. „Nebudu ti říkat, kdo jsi, odkud jsi, ani jiné podrobnosti z tvého života. Aspoň zatím. Večer přijde doktor Banner. Vyšetří tě a zjistí, jak moc je ta tvoje ztráta paměti vážná. A proto ti nic neřeknu, nechci to ovlivnit. Jediné, co ti povím, je, že se jmenuješ Loki. To ti v tuhle chvíli musí stačit." Napil se a po očku pozoroval, jak bůh přemýšlí.

„Rozumím." Přikývl už trochu klidněji. Pak se mu zase sevřelo hrdlo. „Jaké vyšetření? Co mi uděláte? Chcete mě mučit?"

„Nic, co by ti ublížilo. My si nelibujeme v mučení a zabíjení, i když by si to někteří zasloužili."

„Myslíte tím mě? Co jsem provedl?" zeptal se s pohledem na své prsty.

„Nech to plavat." Tony se zvedl. „Pojď, určitě máš hlad. Jarvisi."

„Ano pane?" ozval se robotický sluha. Loki nadskočil, nečekal, že se ozve hlas odnikud.

„Objednej nám pizzu. A něco sladkého k tomu."

„Zařídím to, pane."

„To je Jarvis," mávl Tony rukou do prostoru. „Vyrobil jsem ho, je k nezaplacení."

„Děkuji, pane." Hlas se zdál být potěšený.

„Moc si na to nezvykej," opáčil Tony. „Tak pojď." Pobídl boha a dovedl ho k barovému pultu. „Posaď se, za chvíli nám přinesou jídlo. Dáš si ještě drink?"

„Vodu, prosím," požádal Loki a opatrně se rozhlížel po místnosti. Byla poměrně rozsáhlá, s prosklenou stěnou, ze které byl výhled na velkoměsto. Dominantou pokoje byla obrovská, půlkulatá bílá sedačka s několika křesly a interaktivní obrazovka větší než plátno v kině. Kromě barového a kuchyňského pultu už zde nebyl žádný další nábytek, ale nechyběl. Celá místnost byla zařízena velice vkusně. „Máte to tu moc krásné," špitl a napil se.

„Jmenuji se Tony Stark, zapomněl jsem se představit."

„Máte to tu moc krásné, pane Starku," opravil se Loki.