Tonyho vzbudila tichá vibrace jeho mobilu odloženého na nočním stolku vedle postele. Bylo krátce po poledni, moc toho nenaspal. V hlavě mu hučelo jako v továrně na lokomotivy a nebylo mu vůbec dobře.
Potřebuji se konečně vyspat, pomyslel si a posadil se.Podíval se vedle sebe, kde bůh stále ještě spal. Ležel na boku tváří k němu a pootevřená ústa přímo vyzývala k jejich ochutnávce. Tony jen nerad odolal, vzal do ruky vibrující mobil a jeho žaludek se nepříjemně zhoupl. Na displeji viděl Furyho jméno. Nechtěl s ním mluvit a poslouchat, jak to všechno zkazil, ale věděl, že se tomu stejně nevyhne.
Do prdele, v noci jsem tak pospíchal, že jsem mu zapomněl říct, že letím domů. Ten bude řvát jak kretén. Musím jít odsud, než Lokiho vzbudím já nebo mobil.
Telefon stále vibroval. Sakra, ten má ale výdrž, uznal Tony a opatrně, aby Lokiho nevzbudil, vylezl z postele a odkráčel do obýváku. Jen nerad přejel ukazováčkem po obrazovce, aby se spojil hovor.
„Zdravím, Fury, jak -?“
K dokončení věty se nedostal. Z přístroje na něj začal řvát ředitel S.H.I.E.L.D.u: „STARKU, VY SEBESTŘEDNÝ IDIOTE! JAK JSTE SE MOHL JEN TAK SEBRAT A ODLETĚT Z MISE? JAK VÁS TO VŮBEC MOHLO NAPADNOUT? OHROZIL JSTE SVÝM NEODPUSTITELNÝM CHOVÁNÍM CELOU AKCI! AGENTKA ROMANOVOVA JE ZRANĚNÁ A JE TO JEN VAŠE VINA! JEN PROTO, ŽE JSTE SE ZAČAL NUDIT A JEN TAK JSTE ZDRHNUL!“
„Natasha je zraněná? Jak?” stačil se zeptat, než Fury nabral dech.
„TO VÁM TEĎ ŘÍKAT NEBUDU! KDYBYSTE SE NECHOVAL JAKO AROGANTNÍ KRETÉN, BYLA BY V POŘÁDKU!”
Já jen chtěl zachránit Lokiho. Netušil jsem, že se něco posere. Vítězství bylo na dosah.
Fury pokračoval dříve, než Tony mohl své myšlenky přeformulovat na řeč. „S okamžitou platností máte zastavenou veškerou účast na všech misích. Nebudete létat v oblecích a nebudete na sebe poutat pozornost!”
„To jste zešílel, ne? Obleky jsou moje vynálezy a vy mi nebudete zakazovat -” Rozhořčeně pochodoval před barem a vztekle zatínal pěst prázdné dlaně.
„Starku, buďte zticha a velice dobře mě poslouchejte!” Fury už sice do telefonu nekřičel, ale o to víc zněl jeho hlas zlověstně.
„Nebudete se účastnit misí, nebudete používat obleky. Nebudete nápadný a přitahovat na sebe nežádoucí pozornost. Jste v maléru. Budete plnit příkazy a zdokonalovat naší techniku. Budete k dispozici doma nebo na základně, podle potřeby.”„Já nebudu -” rozčiloval se Tony.
Co si, kurva, o sobě myslíš, ty jednookej parchante?„Uděláte, co vám říkám. Až do odvolání.”
„A když odmítnu?” Nervózně bubnoval prsty po pultě, ale hlas měl pevný.
„Tak jste v Avengers skončil,” řekl mu ředitel stručně.
„Rozumím.” Poraženě přikývl.
Ty zasranej hajzle. To ti nedaruju. Taky se na všechno můžu vysrat a v Avengers skončit sám a být zase jen Iron man. Ale teď nemůžu. Nemůžu nechat Lokiho jen v rukách S.H.I.E.L.D.u.„A ještě jedna věc,” pokračoval velitel, jako by se nechumelilo. „Lokiho za hodinu vyzvedne Thor a spolu s agentem Bartonem odjíždějí. Ať je připraven.”
To ne! „Nicku,” řekl vyplašeně. „Nemyslím si, že by Loki měl někam teď jezdit. Včera se dozvěděl -”
„Starku, už mi s vámi došla trpělivost. Vím, co se dozvěděl a musí se s tím poprat. Při plnění úkolů nebude myslet na hovadiny. Jestli nebude připravený, budu to považovat za VAŠE selhání.”
ČTEŠ
Ztráta paměti ✔ (Ironfrost Czech) - DOKONČENO - probíhá úprava
FanfictionLoki se po své zpackané invazi vrací na Zemi - vyděšený, bez magie, s pamětí prázdnou jako nepopsaný list. Netuší, že je to trest za jeho zločiny. Možná dílem náhody nebo vůlí Odina se už podruhé dostává před dveře Tonyho Starka. Ten se mu, stejně j...