Ztráta paměti ✔ (Ironfrost Czech) - DOKONČENO - probíhá úprava

Pomůžu ti to překonat

Loki s tichým nádechem a zachvěním dlouhých řas pomalu otevřel své smaragdové oči do šerého pokoje, měkce ozářeného venkovními světly. Chtěl si vychutnat poslední probuzení před smrtí. Cítil se připraven. Těšil se na její laskavou náruč, která ho s nadšením přivítá a dovolí mu zapomenout na vše, co viděl v té zatracené složce. Stočil pohled a všiml si, že vedle něj sedí Tony, očima zaujat pravděpodobně na svých prstech, zatínajících se do pěsti druhé ruky. Pouze toto jediné gesto ukazovalo jeho nervozitu, ale v tmavém pokoji ho bůh nemohl zaregistrovat.

Zatajil dech a rychle přivřel oči. Chtěl si ho pořádně a dopodrobna prohlédnout, aniž by o tom věděl. Tony byl krásný muž. Vždy dokonale upravený, stejně, jako teď. Bezchybný účes z nakrátko střižených tmavě hnědých vlasů, perfektně vytvarovaná bradka okolo souměrných a jemně vykrojených rtů, ukrývajících dokonale bílé a rovné zuby. Studoval jeho ostrý nos pod hlubokýma oříškovýma očima, ověnčenýma vějířem vrásek od smíchu, které mohl momentálně pouze tušit. Srdce se mu rozběhlo zběsilým tempem a hrozilo, že mu vyskočí z hrudi.

Kéž by se nikdy nedozvěděl obsah té zpropadené složky a mohl tady zůstat. Měl Tonyho rád. Rychle si zvykl na jeho milou přítomnost, slibující vše, jen ne nudu. Naštěstí smrt je milosrdná a po ní již nebude nic cítit.

Tony k němu otočil hlavu, cítil, že ho pozoruje. Uvolnil své ruce a položil je volně na stehna. „Tak ses nakonec probudil. Už jsem se bál, že sis vzal něco na spaní a já tu budu muset čekat celou noc.“

„Tony…“ pokusil se promluvit, ale stažené hrdlo jej zradilo.

„Nic neříkej. Pojď si sednout do obýváku a něco sníst.“

„Nemůžu...“ Snažil se mu sdělit, že cokoliv by se pokusil polknout, by okamžitě vyzvrátil, ale hlasivky stále odmítaly spolupracovat a z jeho úst vyšlo pouze sotva slyšitelné zašeptání.

„Tak se budeš koukat, jak jím já.“ Pokrčil rameny, postavil se v předstíraném klidu a čekal.

Loki si přál, aby ho na místě srazil blesk a nemusel tak čelit pohledu oříškových očí. Ale poslušně vstal a šel za Tonym. A ten udělal něco, co druhý muž nečekal ani ve svých nejšílenějších snech. Objal ho. Pevně se k němu přitiskl. Loki neohrabaně objetí oplatil. Vychutnal si ho, i když si ho nezasloužil.

„Bál jsem se, že přiletím pozdě,“ zašeptal miliardář s hlavou zabořenou do jeho ramene a pustil ho. Bůh měl rozporuplné pocity. Chtěl, aby objetí trvalo déle a mohl vnímat jeho ruce na svých zádech, ale cítil, že neměl právo ani na těchto pár okamžiků.

„Pojďme.“ Tony chytil druhého muže za ruku a odvedl ho z pokoje. Usadili se u baru. Tony oběma nalil drink a položil mezi ně sýrovou pizzu. Lokimu se při pohledu na jídlo obrátil žaludek, ale už neměl co zvracet. Mlčení jako kdyby mělo ozvěnu a odráželo se od zdí velké místnosti.

Iron Man se zakousl do prvního kousku velice pozdní večeře. Od minulého rána nic nejedl a i přes to, že na jídlo neměl ani pomyšlení, nutil se do něj, neboť jeho žaludek už se začínal nepříjemně bouřit. Seděli vedle sebe dlouhé minuty. Ticho přerušilo jen občasné zašustění papírové krabice a zvuk sklenice pokládané na barovou desku. Bůh se díval kamsi na své boty a cítil, jak mu Tony propaluje očima díru do hlavy. Nakonec už to tíživé ticho nevydržel.

„Proč jsi mě nenechal odejít?“ zeptal se téměř bezhlasně.

„Protože jsem si domyslel, co bys udělal a to nemůžu dovolit." Ukousl si další sousto.

„Nevíš, co jsem chtěl udělat,“ snažil se přesvědčit sám sebe.

„Vím. Pořád to chceš udělat. Minulý čas není na místě.“ Napil se skotské. „Nedovolím ti se zabít.“

„Jak...?“ Nakrčil čelo, až se mu uprostřed vyrýsovala tenká linka.