Ztráta paměti ✔ (Ironfrost Czech) - DOKONČENO - probíhá úprava

Nenávidím tě, ty bastarde

Tony se vrátil domů až druhý den odpoledne. Večer byli se Stevem a Clintem v jednom vyhlášeném baru na konci města a protože se mu nechtělo jet samotnému taxíkem domů, přespal u kapitána na pohovce.

Clinta vyzvedla manželka Laura v dřívějších hodinách, což se neobešlo bez jízlivých a uštěpačných poznámek na téma podpantoflák, ale byly myšleny s humorem, proto Barton ani nevyhrožoval svým kolegům krutou a bolestivou smrtí za drzé kecy. Ráno Stark s Rogersem dojeli na základnu, kde si šel každý po společné poradě se zbytkem týmu za svou prací.

Celý den si udržoval celkem příjemnou náladu, obletování krásných žen z předchozího večera mu udělalo dobře, ačkoliv se jim od něj nedostalo více, než pozvání na pár drinků a přátelských úsměvů.

Ještě nebyl schopen ničeho víc. Představa, že by si vzal domů nějakou ženu na jednu noc, jako to dělával dříve, ho nelákala. Ty ženy byly velmi přitažlivé a on by lhal, kdyby tvrdil, že nejednou nepocítil touhu a vzrušení, ale stačilo zabloudit očima do davu a téměř všude si připomněl Lokiho. Tu dlouhými černými vlasy, tu vysokou štíhlou postavou, bledou pletí a nebo zábleskem kočičích zelených očí. Zkrátka se ještě neodpoutal od boha natolik, aby byl schopný byť jen na chvíli trávit intimní čas s někým jiným.

Cinkl výtah a Tony vykročil z posuvných dveří dříve, než se naplno otevřely. Sundal si koženou bundu a odhodil ji na podlahu před dveřmi do své ložnice. Vrátil se ke kuchyňské části obýváku a nalil si pití. Chvíli kroužil svojí skotskou ve sklenici, pak se otočil zády, opřel své pozadí o pult a s výdechem se napil.

Loki tiše seděl u prosklené stěny a podvědomě zadržoval dech. Tony si ho nevšiml a on teď využíval poslední vteřiny k tomu, aby si ho prohlédl. Neviděl mu přímo do očí, ale mohl pozorovat jeho ostře řezaný profil.

Rozcuchané vlasy působily hravým dojmem a prozrazovaly rychlou jízdu kabrioletem. Lokimu se zdálo, že je hnědovlasý muž štíhlejší, než byl posledně. Krátké úzké rukávy odhalovaly opálené svalnaté paže, které, jak si vzpomínal, dokázaly být pevné jako skála a zároveň pohodlné jako nejdražší gauč. Viděl zachvění ruky, která nesla k jeho ústům zlatou tekutinu a fascinován zíral na hru stínů, vytvořenou vlněním svalů na paži téže ruky.

Právě putoval očima od širokých ramen směrem k pasu, když Tony promluvil a Loki nedůstojně téměř nadskočil. „Až se dostatečně vynadíváš,” řekl s posměchem, „tak řekni, natočím se ti, abys měl dobrý výhled.” Dopil drink, sáhl za sebe, podal si láhev na dolití, kterou ihned použil a pak vrátil zpět. V druhém muži hrklo a tvář mu zalila červeň. „Nebo bys mohl možná přijít blíž a podívat se z blízka, hm? Možná bych měl požádat Jarvise o více světla, pak uvidíš ještě líp,” pokračoval v sarkasmu, znovu přiblížil sklenici ke rtům a usrkl. „Ale promiň, nebudu tu předvádět nějaký divadlo, musí ti stačit to, co vidíš."

Na Lokiho se ani nepodíval, vlastně kromě dolití a pití se ani nepohl a jen zíral na kuchyňskou linku. Ani Loki se nepohl. V hlavě mu běhala ozubená kolečka a on snad poprvé za tisíc let nevěděl, co říct. Tony ho svým posmíváním vyvedl z míry a on teď seděl jako přistižená školačka a nedokázal se ani hnout. Z hrudi mu srdce hrozilo vyskočením. Nevšiml si, kdy vtáhnul spodní ret mezi zuby.

Tony se prudce otočil. Loki očekával v jeho obličeji vztek, ale viděl jen smutnou a strhanou tvář s tmavými stíny pod oříškovýma lesklýma očima, které se zúžily při pohledu na něj. Nasucho polkl.
„Co je?” Tony se pohrdavě ušklíbl, ale bylo vidět, že mu to moc nejde a postrádá svou obvyklou břitkost. „Velký bůh chaosu a lží přišel o jazyk?” Pomalu se k němu začal přibližovat a malými kroky postupně snižovat vzdálenost. Měl chuť mu vrazit pěstí. Políbit ho. Obejmout ho rukama a nohama a nepustit ho. Začít na něj hystericky ječet. Avšak nejvíce ze všeho se bál, že ho zradí hlas a on se rozpláče.