Ztráta paměti ✔ (Ironfrost Czech) - DOKONČENO - probíhá úprava

Poradíš mi, prosím?

„Tony, jsem doma,“ zavolal vesele Loki a šel si do obýváku nalít vodu k pití. Myslel, že tam Tonyho najde, ale místnost byla prázdná.
„Jarvisi, kde je Tony?“ zeptal se a žíznivě se napil.

„Pan Stark je ve své dílně,“ zašuměl robotický sluha.

„Díky.“ Vykročil do výtahu a sjel do jednoho z nižších pater.

Tonyho našel, jak sváří nějakou část konstrukce na novém obleku. Těmto technickým věcem Loki nepřišel na chuť, zdálo se mu to příliš složité a neosobní. Posadil se na židli a čekal, až to Tony dokončí. I když nerozuměl tomu, co dělá, rád jej pozoroval. Sledoval, jak se mu napínají zpocené svaly v tričku bez rukávů. Pracoval téměř bez ochrany, jen v tmavých brýlích a kožených rukavicích. Když plamínkem jezdil po místech, které potřeboval spojit k sobě, vypadalo to, jako kdyby se se svou prací mazlil. Lokiho si stále ještě nevšiml, pracoval soustředěně s povytaženou špičkou jazyka. Lokimu se, bůh ví proč, rozběhlo srdce o něco rychleji. Přisuzoval to teplu, které v dílně panovalo.

Zamyslel se nad posledními čtyřmi měsíci. I přes nepříjemný začátek se Loki rychle uklidnil a poznal, že ho opravdu nikdo nezabije. Stále si nevzpomínal na nic, co bylo před tím, než ho agentka zajala. A všichni o jeho minulosti zarputile mlčeli. Thor se mu pravidelně snažil připomínat jejich hry a boje v mladém věku. Nikdy mu však neprozradil nic konkrétního ohledně jeho původu nebo světa, kde žili. Vyprávěl mu zážitky, které mohl mít jakýkoliv sourozenecký pár. Když viděl, že to Lokimu vzpomínky nevrací a ani ho to moc nezajímá, nakonec přestal.

Přesto se téměř denně spolu vídali, povídali si o všem možném a našli k sobě cestu. Loki měl svého bratra rád, i když tomu, že je jeho bratr, pořád nemohl uvěřit. Každý z nich byl přece tak jiný. Nejen tělesně, ale i povahově. Loki samozřejmě nevěděl, jakou měl povahu dřív, ale předpokládal, že i tehdy byl chytřejší než Thor. Bůh hromu mu připadal místy dost jednoduchý. Ale dalo se na něj spolehnout a vídal ho rád.

Povzdechl si a protáhl se. Tony pořád soustředěně svářel, otočil se k bohu zády a Loki mohl pozorovat jeho široká ramena a pevný zadek. Loki ucítil zvláštní pocit okolo žaludku. Domyslel si, že má nejspíš hlad.

Pokrčil rameny a přemýšlel dál. Každý den poctivě trénoval. Se všemi. Po pár dnech, kdy byl samá modřina, přestal přemýšlet nad tím, co má dělat, aby v bojovém umění dokázal aspoň jednu ránu odvrátit. Tehdy se mu to konečně podařilo - položil Natashu na lopatky. Jakmile si to však uvědomil a začal v duchu jásat nad svou šikovností, netrvalo ani pět vteřin, na lopatkách ležel on a agentka se na něj zubila a hověla si na jeho hrudníku. Radost ho nicméně neopustila.

Soustředil se a později přišel na to, jak se zkoncentrovat, aby byl schopný rovnocenného souboje. A s pomocí ostatních se v tom stále zlepšoval. Uměl použít mnoho zbraní pro boj zblízka. Nejradši měl Bo, dlouhou tyč. Dokázal s ní protivníka držet dost daleko od těla a zároveň ho zpacifikovat. Clint si ho kvůli tomu často dobíral, ale poté, co mu Loki názorně ukázal, že ho přemůže i nasadou od koštěte, se smát přestal.

Rád experimentoval i s jinými zbraněmi, docela dobře mu do ruky padl i dlouhý nůž nebo vrhací hvězdice. Jediné, k čemu ho zatím nepustili, byly střelné zbraně. Natolik mu ještě nevěřili. Bůh si to nebral osobně, vyhovovalo mu to, co dělal a zdokonaloval se v tom. Střelbu ochotně přenechal jiným. Cítil, že i když se k němu ostatní chovají zdvořile, přeci jen neztratili svoji obezřetnost a panuje mezi nimi  určité napětí. Neměl jim to za zlé. Ale přesto byl rád, když byl jen s Tonym nebo Thorem, protože z nich neklid nebyl nijak patrný a mohl s nimi být uvolněný a sám sebou.