Ztráta paměti ✔ (Ironfrost Czech) - DOKONČENO - probíhá úprava

Chcípni, sráči!

„Loki, ty mě vůbec neposloucháš,“ stěžovala si Clara a naštvaně odložila příbor. Popadla sklenici s vínem, chtěla se napít, ale akorát ji přesunula o kousek vedle.

„Omlouvám se, Claro, zamyslel jsem se.“ Rozpačitě se na ni usmál a natáhl k ní přes stůl ruku.

„Na co myslíš? Co je teď důležitější, než my dva?“ zeptala se podrážděně a své ruce dala do klína. Loki svou ruku  sklesle stáhl zpět. To to hezky začíná. Co jí mám říct?

Bůh se zamyslel. Těžko jí mohl svěřit, že zase přemýšlel nad Tonyho polibkem. Poté, co odešel z jeho pokoje, nemohl v noci dlouho usnout. Přehrával si to v mysli stále dokola. Vydráždilo ho to a nevěděl, zda je to správně. Viděl, že Tony byl vzrušený, nešlo si nevšimnout, ačkoliv se snažil nedívat. Cítil jeho tvrdý úd na svém břiše a po těle mu běhal mráz. Bylo to zvláštní. Jeho pocity byly rozpačité, spojovala se v něm touha, stud a zároveň strach z něčeho nepoznaného. Nejspíš nepoznaného. Nevěděl. Stále si na nic nevzpomínal. Netušil, jestli se mu někdy líbil nějaký muž nebo žena.

Jeho kolegové i bratr ho ujistili, že nemá nikde manželku s dětmi, to bylo uklidňující. Ale zároveň cítil smutek, že pravděpodobně nikoho nemiloval ve svém předchozím životě natolik, aby s ním chtěl strávit zbytek života. Pokud ano, třeba o tom nikomu neřekl a proto to nikdy nezjistí. Možná má někde nějakou tajnou snoubenku, ale předpokládal, podle toho, jak se k němu členové týmu chovali na začátku, že nebyl z těch, co by něco takového tajil. Patrně by se s tím spíš arogantně chlubil.

A teď Tony. Bydlel u něj už několik měsíců. Zvykl si na něj, měl ho rád. Trénovali spolu, chodili na procházky, dívali se na filmy, povídali si dlouho do noci. Rád pozoroval Tonyho při práci. Zdálo se mu, že to tak mezi přáteli běžně chodí. Někdy s nimi šel na procházku další člen Avengers, občas se někdo přidal při sledování filmu. Na party byli vždy všichni, ať už u Tonyho doma nebo někde venku v klubu. Cítil se s ním příjemně. Ale byl rád, když se to ráno probudil a Tony už byl pryč, protože musel pracovně odletět. Později mu Tony vzkázal, že bude pryč déle, než plánoval. Z kongresu ho zavolali na pomoc dalším členům týmu. Už byl pryč tři týdny.

Loki nevěděl, co by Tonymu měl říct, jestli by měl předstírat, že se nic nestalo, pokračovat v tom nebo si o tom promluvit. Tonyho odlet mu ušetřil rozhodování a nechal mu čas na přemýšlení. Zjistil, že stejně nic nevymyslel. Stále nevěděl, co s tím. Ale pokaždé, když si na to vzpomněl, rozechvělo ho to a cítil příjemný pocit rozlézající se někde v oblasti jeho žaludku.

Stýskalo se mu. Jediný, s kým si mohl pořádně promluvit, byl Thor, který na misi neodjel, a Clara. Viděli se spolu zatím třikrát, dnes se konalo jejich čtvrté rande a Loki usoudil, že si s ní nemůže povídat o svých pocitech vůči Tonymu. Nebylo by to fér a cítil by se trapně. Rychle přemýšlel, na co se vymluvit.  Nepustila ho však ke slovu.

„Vidím, že jsem tě rychle přestala bavit,“ pokračovala. „Jsme teprve na čtvrté schůzce, vidíme se sotva jednou týdně a já ti nestojím ani za to, aby ses mi věnoval.“ Přešla do ublížených výčitek a otočila hlavu na stranu.

„Tak to není, drahá.“ Rychle se ujal slova. „Omlouvám se.“ Pokusil se napjatou atmosféru změkčit úsměvem. „Zamyslel jsem se nad tím, kam půjdeme příště. Napadlo mě, že bychom mohli jít třeba do kina nebo do divadla. Co myslíš?“

„Nudím tě tolik, že chceš jít někam, kde spolu nemůžeme mluvit?“ zeptala se kysele a napila se vína.

„To vůbec ne,“ ujišťoval ji. „Mám rád zvuk tvého hlasu.“ Omluvně rozpřáhl ruce. „Myslel jsem, že je to běžné, chodit někam za zábavou. Nechtěl jsem se tě nijak dotknout, opravdu.“