Plameny smrti

2. Dohoda [THARET]

Tak první kapitola. Jen chci upozornit, že by se mohlo zdát že od minulého epilogu čas neuplynul, ale to není pravda. Odehrává se to dlooooouho po tom, co Blizz mluvila na konci epilogu. Toť má poznámka :D
Užijte si čtení!

„Tharete!" sykl někdo u mého ucha.
Bleskově jsem se otočil.
Můj bratr do mě dloubal.
„Co zas Seersi?"
Hnědočerný vlk pozvedl obočí, ale zvedl koutky pysků do úsměvu.
„Pojď!"

Táhl mě k našemu doupěti, kde stála naše matka.
„Bude nám zas vyprávět!" řekl nadšeně Seers.
Zavrtěl jsem ocasem. To nikdy neomrzí.

Vlčice se na nás usmála a já se Seersem a mojí sestrou Helt jsme se k ní stočili.
Matka se nadechla a zeptala se:
„O čem bych měla vyprávět?"
„O bylinách!" křikla Helt.
„Ne, fuj! O hrdinech vlčího světa! O všech! Budu jako oni!" protestoval Seers.
„O Bílém Ďáblu."
Můj návrh se rozlehl po doupěti. Seers mě zpražil pohledem a Helt pískla:
„To je moc strašidelné!"
„No jistě," protočil jsem očima, „citlivko."
Matka vlčice si mě prohlédla. Pak vážně pronesla:
„Dobrá Tharete. Vyhovím ti, jsi s vybíráním nařadě. Ale slib mi, že nikdy NIKDY nepůjdeš v stopách Bílého Ďábla. Nikdy ho nevyhledáš a nikdy s ním nebudeš mluvit. Rozuměls?"
Její oči zchladly a já nechápavě hleděl. Abych to ticho prolomil, řekl jsem:
„Ano mami. Slibuji."

                                ~

Takhle si to pamatuji. Ten příběh mě prostě fascinoval. Natolik, že jsem dokázal opustit rodinu. S jediným cílem, najít bájného Bílého Ďábla a zjistit celou pravdu.
Asi je nemožné aby to udělalo sotva odrostlé vlče, ale já to mám v povaze. Ve všem bádám a rýpu do toho.
Nikdy jsem nechtěl věřit, že Bílý Ďábel je chladnokrevný vrah jen pro oběti.
Zkrátka, vždy hledám ve všem hlubší význam.

                                  ~

Zaškrábal jsem tlapou o kmen vysokého stromu. Něco jsem si pro sebe zabručel.
Ta veverka přeci vevnitř byla!
Pokusil jsem se sápat na strom ale marně.
Mírně se mi zježila srst.
Za chvíli se mi od hlavy odrazila rezavá kulička a zmizela pryč.
Zavrčel jsem na ni, ale ona už mě ignorovala.
Pleskl jsem sebou do trávy.

„Hej vlku."
Zalapal jsem po dechu. Měsíc jsem s nikým nemluvil. Jen sám se sebou.
Nade mnou se objevila ryšavá hlava, už jsem se lekl že je to ta veverka jenže zvětšená.
Ale byla to liška.

„Zmiz mi z cesty..." prskl jsem. Zvláštní znovu slyšel svůj hlas.
Liška se uchechtla.
„Jako proč?"
„Protože... Jinak zemřeš krutou smrtí!"
Bláznivě se rozchechtala.
Přihmouřil jsem oči.
„Co potřebuješ?"
„Pomoc," odsekla krátce.
„S čím?! Mluv výstižněji liško!"
„Potřebuji pomoc. Jsem slabá, hodilo by se aby mě někdo hlídal. Navíc... hledám svoji mladší sestru... měla jsem ji hlídat, ale ztratila se..."
Zamyslel jsem se. Znělo to podezřele. Copak mi věří?

„Ale ne zadarmo. Co mi za to dáš?"
„Uh... Dva zajíce," usmála se opatrně.
„Málo!" štěkl jsem s vyceněnými tesáky, „dva zajíce za záchranu života? Ty ses zbláznila!"
,,Tři?"
,,Málo!"
,,Čtyři, pět, šest? Deset?"
,,MÁLO! Jídlem se přeci neplatí! Nalovím si i sám..."
Liška si povzdechla.

„Teď uhni z cesty. Mám něco na práci."
„Na práci?" chechtala se.
„Ano. Budu prvním objevitelem Bílého Ďábla..." mumlal jsem s hlavou hrdě zvednutou.
Rezavé stvoření se na mě hloubavě podívalo.
„Uděláme dohodu. Ty mi pomůžeš najít sestru, já tobě Bílého Ďábla. Ale je možné, že ho nenajdeme, doufám že jsi s tím tedy smířený. Je to jen legenda."
Zvedl jsem svou tlapu a trochu neochotně uchopil černou tlapku lišky.
„Jsem Tharet."
„Melia."
Kývl jsem a povzdechl si. Může být zrádná.
Snad jsem s tou liškou neudělal chybu.

Takžeee je tu Modrý Oheň 2!
Nevím jestli jste se těšili nebo ne... xD
Každopádně věnováno všem, co při mě stáli u prvního dílu, ale hlavně crazygirlCZ01 ^^

Promiňte, že je to kratší (hodně krátké), ale ještě jsem se nerozepsala. I když, nebudu se vymlouvat, kapitoly kratší asi budou, no uvidíme...

Snad se i přes to bude líbit.
A nebojte i Blizzard tam bude, budou se nepravidelně střídat pohledy jí a Thareta.

Mimochodem... v okolí září/října Modrý Oheň slavil narozky! :D

A jak Tharet přibližně vypadá?

💙Bloody💙