„Flame ne! Prosím ne!"
Bezmocně jsem hleděla na černající tělo. V očích se mi třpytily slzy.
Místo šedomodrých očí na mě hleděly zlatavé.
Nadechla jsem se a rozbrečela intenzivněji.
„Pojď si pro mě! Vezmi mě k Flameymu! Zabij mě Bestie! Prosím! Vezmi mě za Flamem!"
Jak hysterická scéna...
Tvor do mě zabodl očka.
Sekl mě tlapou, párkrát kousl s chladným pohledem. Pak se začal vypařovat. Bestie splnila úkol. Zabila někoho kletbou. Byla vyvolána, aby ho zahubila. Ale nesprávného vlka. Flame neměl zemřít. Nebo... měl?
Sesunula jsem se k zemi.
Náhle se vše rozplynulo a já ležela vedle rezavého vlka.
„Flame?"
„Sen je sen," řekl prostě.
Přitiskla jsem k němu čenich.
„Neměla tě vzít..."
„Měla."
„Ale kdyby ne..."
Flame se zahleděl do dálky.
„Přemýšlela jsi někdy nad 'kdyby ne' ? Já ano. Všechno by bylo jinak. Žádná Bestie, žádný Ďábel."
„Žádné kdyby ne ale není..." zakňučela jsem.
Flame mi jemně olízl uši.
„Blizzard. Slib mi, že nepodlehneš vzteku a smutku."
„Slibuji.." kníkla jsem mu do srsti.
„Je to Bílý Ďábel. Musím to říct mamce! To prostě..."
Spala jsem. Tedy, už jsem byla bdělá ale skrývala jsem to. Vedle mě jsem vycítila čtyři mladí vlci. Neznala jsem je. Nejspíš si mysleli, že jsou bůh ví jak odvážní. To se tu jen tak objevili? Jak mě našli?
Hmpf...
Konečně jsem zvedla hlavu a chladně je zpražila pohledem.
Hleděli na mě jako... na monstrum. Nestvůru. Vraha z legend a vyprávění.
Vycenila jsem tesáky a vlčci ztuhli.
Jen jediná vlčice na mě odvážně hleděla. Nepochybně si myslela, jak je nebojácná. Nepřestávala jsem ji mrazit pohledem.
Nesnáším prcky. Myslí si o sobě moc.
„Zmiz," zavrčela jsem na ni mým tónem. Vlčice se zachvěla.
Pak 'hrdinně' pronesla:
„Jsi jen zabíječ. Stroj na mrtvoly. My, já a mí přátelé tě zabijeme a-"
„Nikoho jsem nikdy nezabila, jsou to jen pověry. Mimochodem, ty a tví přátele?" zasmála jsem se s jedním ze čtyř vlčků bezvládně v tlamě. Nezabila jsem ho. Jen jsem vlčici chtěla vystrašit.
Vlčici se zúžila očka. Sekla jsem po ní tlapou.
„ZMIZ!"
Dva vlčci se dali na útěk.
Zbyla jen ta hnědá vlčice a ještě vlk v mé tlamě. Toho jsem nakonec ale také pustila a pohlédla na vlčici.
„Zemřeš."
Oči mi zchladly. Vypadaly jako vyhaslé hvězdy bez jiskřiček. Bez emocí jsem se sehnula a cvakla tesáky tesně vedle hrdla vlčice. Ach, jak mě bavilo si z ní dělat legraci... Pak jsem ale zvážněla.
Ledové oči, blýskající se vztekem a mírným smutkem shlédly na vlčici.
Myslela, že je to její konec. A myslel správně. Zaúpěla jsem:
„On si smrt nezasloužil... Ale ty ano. Všichni umřete! Pomstím ho!" zvolala jsem. Zešílela jsem touhou po pomstě.
„Koho? Začínám se v tom ztrácet... Uh... Takže koho?" štěkla hnědá vlčice.
„Flamea..." řekla jsem hlubokým hlasem který mi snad ani nepatřil.
„Mého Flamea."
Křup.
Poslední zvuk, co vydalo tělo 'nebojácné' hnědé vlčice. Došly mi nervy. Už žádná legrace. Aspoň ti její bratři byli natolik inteligentní, aby utekli.
•••
Ploužila jsem se lesem. Lehla jsem si a přemýšlela.
Jsem nepřítel sama pro sebe.
„Pro všechny jsem jen vraždící exponát který nedokážou zastavit..." zamumlala jsem do větru, „přitom jsou to jen pověry. Dobře... Ta malá vlčice si to ale zasloužila!"
Vítr mi zcuchal srst.
Nepatřím sem. Patřím k Flameovi.
Buď jsem si to jen vymyslela nebo se mi opravdu v mysli ozval hlas rezavého vlka:
Byl jsem jen Bestiina loutka. Chyba. Neměl jsem tu být. Radši jsem nikoho neměl poznat. Mě i tebe by to bolelo míň. Ani jsem se neměl narodit. Byl jsem jen tělo použito pro kletbu...
Zaprotestovala jsem: Ne!
Ale žádná reakce. A to už jsem si dělala naděje, že si s Flamem můžu povídat přes myšlenky...
Zbytečné naděje bolí.
Zahleděla jsem se do dálky.
Obzor hrál v barvách Flameovy srsti. I listy byly v barvě jeho kožichu.
Voda v jezírku byla šedomodrá, jako jeho oči.
Vidím ho všude...
Povzdechla jsem si a vzpomínala na ty slova z mého snu. Posledního snu, co byl Flame živ.
Život jde dál. Hoď to za hlavu. Zbytečné naděje bolí..
Srdce mi sevřel ledový spár. Mrazil ho. Teď už ho neroztaví nic. Zbyde jen chladná skořápka.
Už není a nebude 'Blizzard'. Ta už zemřela. S Flamem. Ve mně už navždy zemřela.
Žije už jen Bílý Ďábel. Nestvůra. Vrah. Pomstychtivý šílenec. To jsem teď já.
Ano. S Flamem zemřela i pravá Blizzard. Její srdce přestalo bít. Bije už jen ledové srdce Bílého Ďábla.
Krajinou se rozlehl chraplavý smích, broušený vrčením. Temný smích věštící smrt a zkázu.
Můj smích.
Já jsem smrt.
Já jsem zkáza.
Já si to ani neuvědomuji, ale pořád vraždím vlčata, liščata a tak... Prostě mláďata. Ugh :/
Každopádně, Blizz je zpět :D
💙Bloody💙
ČTEŠ
Plameny smrti
Aventura[Pokračování mojí první knížky Modrý Oheň. Pro porozumění si ji přečtěte, Plameny Smrti na ni mírně navazují a mohly by spoilerovat. Spoilerovat může i tenhle popis, tak pokud si to nechcete zkazit - tohle je poslední varování.] ••• Blizzard se stál...
