Plameny smrti

17. Nová hrozba [BLIZZARD]

Cítila jsem, jak se mi svírá hrdlo. Nebyla jsem schopná vydat ani hlásku, jen jsem nehybně zírala na černo-hnědé tělo, teď už trochu zasněžené, jak bezvládně leží na zemi.

„To je kvůli Blizzard! Od té doby, co tu je se tu jen vraždí!" prořízl Fear ticho a z hrdla se mu vydralo tiché zavrčení, „zabilas mou sestrou!"

Alfa se na něj nejistě podíval. „Klid, Feare. Blizz –"

„Nemám důvod Maple zabít!" přerušila jsem je rozvztekaně. Mezi mnou a Fearem opět nastalo to napětí. Jak mě mohl takhle obvinit? Srst na zádech se mi začala opět ježit a pysky pomalu odhalovaly tesáky.

„Vážně!? Jsi si tak jistá!? Včera jsi na ni ječela jako pominutá!"

„A ty jí závidíš postavení!"

„Ne, to tys ji zabila!"

„Ne, ty!"

„Ty!"

Vyšlo ze mě bouřlivé zavytí a s Fearem jsme vyskočili do vzduchu. Zareagovala jsem ale trochu rychleji, takže jsem ho srazila k zemi. Bleskově mi chňapl po zbylém pahýlku ucha, jenž kdysi roztrhla Star.

Otráveně jsem vycenila tesáky a zaryla je hluboko do Fearova břicha. Bolestně se prohnul a začal skučet a házet sebou.

„Blizzard, dost! Okamžitě přestaňte, oba!" pokusila se situaci zachránit Beta.

Hnědočerný vlk se mi nakonec vyškubl, ale v tlamě mi zůstal zakrvavený chuchvalec jeho srsti. Fear odskočil na stranu a s bolestnou grimasou okolo mě kroužil.

Výhružně jsem zavrčela a přikrčila se.
„Ustup Feare, radím ti dobře."
V očích se mi ledově zalesklo a přestala jsem stát v bojové pozici. Vztek mi stále proudil žilami, jako rozžhavená láva. Neustupoval. Ani vztek, ani Fear.

„Co to je za triky?" prskl a švihl ocasem.

Přivřela jsem oči a zkroutila pysky do ledového úsměvu. Rozhlédla jsem se okolo a oznámila celé smečce: „Teď se poučíte, že si nemáte zahrávat s ohněm!"

Okolo mě okamžitě vzplály blankytně modré plameny. Ozval se zděšený šum a všichni začali ustupovat. Fearovy oči konečně naplnil strach.

Ten pocit jsem si poměrně užívala. Bylo to ode mě zlé, zlomyslné a chladné, ale co. Já už taková poslední dobou byla.

Co by na to řekl Flame?

Myslíš Bestie? odsekla jsem hlásku v mé hlavě, ale vzápětí toho zalitovala. Co se to se mnou děje? Promiň, Flame...

Došlo mi, že jen stojím, čímž částečně vyprchal efekt dramatičnosti. Všichni – teď už mlčky – zírali. Okamžitě jsem nechala plameny obklopit Feara.
Vlk neměl kam utéct a vyl o pomoc.

Modravý oheň se postupně blížil k jeho tělu a plameny se vlnily do stejného rytmu jako ty v mých očích. Všechno vycházelo, dokud mě někdo bolestivě nepraštil tlapou do hlavy.

„Blizzard!" zasyčel Frost, stojíc nade mnou, „přece ho nezabiješ! I kdyby on byl vrahem Maple, tak tím že ho teď zabiješ jen dokážeš, že jsi stejná! A to ty nejsi," dodal tiše s pohledem upřeným do mých očí.

Trochu jsem zavrčela a povzdechla si. Co jsem měla udělat? Vzdát se a řídit se radami modrošedého vlka? Měl přeci jen dobré úmysly, a já mu začala trochu závidět povahu. I přes to, že jsme byli přátelé, se choval neutrálně ke mně i hnědo-černému vlku. Nebyl na ničí straně, což bylo správné, protože já i Fear jsme měli asi tak stejné úmysly, a nejlepší bylo tedy hádku poklidně ukončit.