Dlouho jsem se rozhodoval, co budu dělat. Meliu bych zachránit měl, ale pravděpodobná úspěšnost byla nulová. Jít do tábora horské smečky by byla samo o sobě sebevražda.
Možná mi ji vydají za to pírko... pomyslel jsem si. Ale to pírko jsem opravdu obětovat nechtěl. Navíc, zachránila by Mel mě? Nebyl jsem si jistý, jestli jsou lišky takové a podle Meliina to zatím spíš vypadalo, že by utekla.
Povzdechl jsem si a rozhodl se to zkusit ujednat i jinak než pírkem. Začal jsem tedy stopovat mou 'kamarádku' lišku a ty horské vlky. Čím více jsem se jejich území blížil, tím více se mi třásly tlapy a svíral se mi žaludek. Právě jsem totiž šel vstříc smrti. Dech se mi zrychloval a srdce hlasitě bilo.
Nakonec chybělo už jen pár kroků a byl bych v jejich táboře. Všude kolem hranic byly opadané keře, které nevzhlížely zrovna přátelsky. Překročit hranice jsem se neopovažoval, proto jsem si jen sedl pár metrů od hranic a roztřeseně zavyl.
Ozval se dusot tlapek a přiběhla ke mně nějaká tmavě šedá vlčice.
„Co chceš?" zavrčela.
„Mluvit s vaším Alfou. Musím s ním mluvit."
Vlčice se na mě nejistě podívala. „Fajn... Pojď..." řekla nakonec opatrně.
Následoval jsem ji do tábora a strach už mi prolezl úplně celým tělem.
„Tohle je naše Alfa. Alfo, to je nějaký samotář nejspíš, vyl na hranicích. Že prý s tebou chce mluvit."
„Děkuji," zamumlala černá Alfa vlčice a podívala se na mě. Nevyzařovala z ní tak negativní energie jako ze zbytku smečky. Zatím. „Takže?" zeptala se.
„Kde je Melia?" vychrlil jsem na ni svou otázku. Chtěl jsem mít konverzaci už za sebou.
„Melia?"
„Liška," upřesnil jsem.
„Liška... Beta nějakou zajal. Poslední dobou to tu vede hlavně on. Na co ji potřebuješ?" naklonila Alfa hlavu na stranu. Když mluvila, viděl jsem, jak se jí ve světle poledního slunce zaleskly žlutavé tesáky. Vypadala nebezpečně, ale zároveň mě překvapil fakt, že za ni smečku vede Beta. Takže úplně blbá Alfa, za kterou vládne podlý Beta?
„Proč se proti němu tedy nepostavíte a nevládnete sama?" neodpustil jsem si.
„Je to dobrý Beta, pravděpodobně budoucí Alfa." Stále upírala pohled šedých očí na mě.
„Dobrý? Proč tedy zajal nevinnou lišku?" zachrčel jsem.
„Vlče, odbíháš od tématu," informovala mě, „chceš tu lišku tedy vidět?"
Nejsem vlče. Zavrčel jsem a vycenil tesáky. Zase jsem zariskoval. „Já ji nechci vidět, já chci, aby byla volná!"
Alfa na mě mlčky hleděla. „Zavolám ti Betu."
Zůstal jsem tam sedět v naprostém tichu, nervozitě a strachu. Mokrý poprašek sněhu mě studil na tlapách. Obloha byla světlounce modrá a slunce hezky svítilo. Vymyslel jsem si, že to znamená, že Beta nebude tak špatný.
No, opak byl pravdou. Beta byl ten nelítostný velký hnědý vlk, jehož jsme s Meliou potkali u velkého jezera.
„Zase ty?" řekli jsme oba ve stejnou chvíli. Beta zavrčel.
„Kde je Melia?" zeptal jsem se ostrým hlasem.
„Ta liška? Tam, kde patří," odpověděl mi hnědý vlk neurčitě.
„To jest?"
Beta se ušklíbl. „Je to náš zajatec."
„K čemu je to dobré?" zachrčel jsem hněvivě.
„Abych mohl dokončit svůj plán, potřebuji oběť. Tou jest ona." Myslel jsem, že je to vtip, ale hnědý vlk se tvářil naprosto vážně.
Na nos mi dopadla vločka. Za chvíli se jich začalo z nebe sypat více, jedna za druhou. „Jaký plán?"
„Už toho víš dost. Teď zmiz," zavrčel Beta. Sněžení začalo rychle houstnout, a chladilo mě na kožichu, stejně jako Betův pohled.
„Ale, Melia - " zakňučel jsem a sklopil hlavu.
„Hochu, poslouchej mě," přiblížil hnědý vlk hlavu k té mé, „pustím ji, pokud najdeš jinou oběť. Může to být liška, v nejlepším případě vlk. Nic jiného. Chápeš?"
Roztřeseně jsem kývl. „To musím někoho zabít?"
„Ne," zasmál se Beta, „oběť může být i mrtvé tělo, jež jsi našel. Nebo přiveď živou oběť a my už to zařídíme. To, že někoho zabiješ ale také není zakázáno. A pokud se ti nechce hledat oběť, dej mi to pírko..."
„Dobře dobře, radši najdu oběť..." řekl jsem nejistě a doufal, že najdu nějaké tělo na zemi. Moc pravděpodobné to ale nebylo, takže mi nejspíš nezbývalo nic jiného, než někoho nalákat do pasti. Stával se ze mě zlý vlk...? Ach, kam jsem se to dostal...
Rozloučil jsem se s Betou a pochmurným krokem se vydal sněhovou vánicí, která neustále sílila. Siluety vlků z horské smečky mizely v dáli a já sám se ztratil v bílé mlze. Setřásat ze sebe vločky bylo úplně zbytečné, hned jich tam bylo ještě více. Povzdechl jsem si a pokračoval v nejistém kroku. Viděl jsem na sotva pár metrů před sebe a to předtím bylo přeci tak krásné počasí! Tohle je možná také nějaké znamení, pomyslel jsem si, a jestli ano, tak dost znepokojující.
Absolutně jsem netušil, koho mám jako oběť vybrat. Žádné samotáře jsem tu zatím neviděl, dokonce ani smečky. Bylo tu dost pusto... Kéž by oběť mohl být třeba zajíc!
Bohužel, zajíc by nejspíš nešel. A co má Beta vůbec v 'plánu'? Co to chce udělat? Vždyť to není fér, hledám oběť na něco, co ani nevím co je!
Všude bylo ticho, slyšel jsem jen vzdálené křupání sněhu pod mými tlapami. Naštěstí zatím moc hluboký nebyl, takže se mi stále chodilo poměrně dobře. Jen ten mráz mi už začal zalézat pod kožich. Pokusil jsem se sníh aspoň trochu rozmrkat z očí. Můj kožich už byl úplně bílý, což mi něco připomnělo.
Díky Melie nenajdu Bílého Ďábla! Budu jenom kvůli ní hledat tu oběť, ale nikdy nesplním své životní cíle! To ona mi vše zkazila!
Rozzuřeně jsem do vánice zavrčel. „Co mám podle tebe dělat, Melio?! Měl bych se na tebe vykašlat! Stejně se moc dlouho neznáme." Můj život by jí navíc byl nejspíš také lhostejný...
Vztekle jsem švihl ocasem. Všechno se to pokazilo. Můj bratr Seers by mi teď nepochybně řekl, jaká jsem hysterka, ale to mi bylo jedno. Šlo mi o můj zničený sen. Zhluboka jsem se nadechl. Můj úkol přeci jen nebyl úplně nesplnitelný, možná z toho opravdu dělám moc velký problém. Prostě někoho najdu, dovedu ho k Betovi, vysvobodím Meliu a společně najdeme Bílého Ďábla! Dobře, tak lehké to asi nebude, ale nikdo mi nezakázal snít...
Možná... Třeba možná i Bílého Ďábla potkám... Vánice a sníh, to k němu přeci docela sedí, ne? Uh, ty falešné naděje...
Unaveně jsem padl do sněhové břečky. Kde přespím? Co budu dělat?
Právě se má životní cesta zapletla se stezkou zla... a žádné rozcestí nevidím.
Trochu zmatená kapitola ':D
💙Bloody💙
ČTEŠ
Plameny smrti
Adventure[Pokračování mojí první knížky Modrý Oheň. Pro porozumění si ji přečtěte, Plameny Smrti na ni mírně navazují a mohly by spoilerovat. Spoilerovat může i tenhle popis, tak pokud si to nechcete zkazit - tohle je poslední varování.] ••• Blizzard se stál...
