Plameny smrti

9. Jiný než sestra [BLIZZARD]

Dny ubíhaly a mírumilovná smečka mě postupně snad i přijala za jednu z nich...

Nejbližší mi byli asi Frost a Feather. Modrošedý vlk se mě zastával a záleželo mu na tom, abych se vždy najedla. Což ale stejně nebyl problém, tady bylo dost jídla i pro Omegu.

Feather mi často pomáhal a povídali jsme si o Bestii a našich teoriích, tedy, pokud to bylo možné a nikdo nebyl poblíž. Zkrátka, zas tak špatně tu nebylo. I zbytek smečky jsem si docela oblíbila, s výjimkou Feara. Maplein hnědočerný bratr se mi už od začátku nepozdával, povahou i vzhledem mi trochu připomínal Star. I on ke mně zřejmě choval jakýsi odpor a jeden druhému jsme se vyhybali.

Alfa byl také příjemný, bylo vidět, že to tu má pod kontrolou, ale nijak násilnou formou. Za všechny Alfy, co jsem zažila byl tento nejlepší. Na Betu – North jsem si také rychle zvykla. North byla béžovo bílá poloviční vlčice a poloviční fena, nejspíš nějaký druh chrta, což bylo poznat na jejích uších a nohou.

Teď jsem za pomoci právě Bety srovnávala kořist.
„Zdá se mi to, nebo se zásoby rapidně tenčí a moc nové kořisti nepřibývá?" zeptala jsem se jí.
„Nezdá, musím bohužel souhlasit... Tohle se ještě nikdy nestalo... Tím nechci vinit tebe, jsi přeci jen jedna a to nijak vážně množství kořisti neovlivňuje," prohlásila.
Kývla jsem hlavou. North mi zbarvením kožichu velmi připomínala Birch. Píchlo mě u srdce.
Kde teď asi je? Už je nejspíš dospělá... Chybíš mi Birch. I Lance... a zbytek...
Ten čas opravdu utíká, vždyť Birch byla nedavno malé vlčátko, které jsme s jejími sourozenci s Lancem a Liou vychovávali! Teď, pokud je živá je nejspíš nějaká dospělá léčitelka...

„Blizzard?"
„Uh, ano Beto?" zakroutila jsem hlavou, abych se vrátila zpět do reality.
„Říkám, že už je to hotovo," zasmála se.
„Aha... Heh, jistě. Pardon."
Vyšla jsem ven z doupěte a rozhlédla se. Lovci se právě vraceli z lovu. Na skupince mě ale udivila jedna věc – byli celí od krve, ale neměli žádnou kořist. V tlamách nesli nejvyšší lovce – Riota.

Jakmile si North všimla, že její nejlepší přítel je zraněný, okamžitě k němu vystřelila.
„Riote?"
„Co se stalo?" ozval se Avalanche, který k nim také rychle přišel.
„Řekněme... Troufli jsme si na něco, na co jsme prostě neměli," protočil očima Frost, „Riot si ale věřil, že?"
„To stačí," zavrčel Alfa, „teď ho odveďte za Truth, ta už nám řekne víc..."
Proč za Truth? Ona umí léčit?

Sledovala jsem, jak Frost s dalším lovcem – Painem zraněného vlka podpírají. Zaměřila jsem se na jeho zranění – evidentně si ošklivě poranil tlapu. Možná už si na ni nikdy nestoupne.
Pak mi došlo, že Fear s nimi nejde. Hnědočerný vlk se na mě obořil: „Copak Omego? Nemáš nic lepšího na práci?"
Protočila jsem očima. „Tu práci jsem právě dokončila."
„Za pomoci Bety, že? Ani sama to nezvládneš, musí tě hlídat Beta..." zasyčel jedovatě a ušklíbl se.
S ledovým klidem jsem ho sledovala. Snaží se mě vyprovokovat.
„Ty jsi zase nepomohl odvést Riota," oplatila jsem mu to trochu slaběji.
„Hmpf. Mimochodem, Alfa vzkazuje, že máš Truth přineśt nějaké bylinky," pověděl mi Fear a významně se na mě podíval. Zaryla jsem drápy do země a zapřemýšlela. No, smysl by to dávalo, ale kdy se s Alfou bavil? To je jedno, aspoň se odreaguji...

Zvedla jsem se a rozhodla se něco hledat. Vše bylo ale pokryto popraškem sněhu a já se v bylinách vůbec nevyznala. Začala jsem sníh odhrnovat s prohledávat keříky.
Tak v tomhle se vážně nevyznám. Navíc, na zimu žádné byliny nejsou, ne?
Pak jsem si ale aspoň jedné všimla a vzala ji s sebou.

Opatrně jsem vlezla do Truthina doupěte a zamumlala: „Alfa mě poslal ti nasbírat bylinky..."
Starší vlčice si přeměřila bylinu pohledem a okamžitě mě s hlubokým vrčením vyhnala ven. Jakmile se zvedla, rychle jsem začala utíkat – pozpátku.

Celý ten hluk si získal pozornost Alfy.
„Co se děje?" zavrčel.
„Omega mi přinesla bylinku, jak jsi jí nařídil. Příště jí alespoň upřesni jakou, vždyť donesla jednu z nejjedovatějších!" zasyčela Truth.
Zajímavé, jak si starší mohou dovolit zvýšit tón i na Alfu.
„Já jí ale nic nenařídil," řekl Avalanche klidně a pak se chladně podíval na mě.
Sklopila jsem pohled.
„Fear mi řekl, že mi to vzkazujete, Alfo," zachrčela jsem.
„Fear?" podivil se stříbrnočerný vlk.
Fear byl jeho velký oblíbenec. Pořád ho bránil. To byla asi největší chyba na Alfově povaze.
Feareček by to přece neudělal...

„Ano," kývla jsem vážně hlavou, „hned mi to bylo divné, protože od příchodu lovců jste se spolu nebavili –"
„Tak ses mě měla zeptat!" zavrčel Avalanche zlostně, „jenže i tak si stejně myslím, že se to pokoušíš svést na Feara."
„Ano Alfo," zakňučel Fear, který se tu náhle objevil, „ona chtěla jistě otrávit Riota."
Přesně to byl můj plán, mhm... zavrčel ironický hlásek v mé hlavě.
Hnědočerný vlk sklonil uši a dodal tenkým hláskem: „Já bych přeci nikdy nerozdával falešné rozkazy ve vašem jméně!"
„Však já vím Feare," pokýval Alfa hlavou, „zatím mi zmiz očí Omego. Uvidíme, co s tebou."

Teď ztrácím jejich důvěru. Zapomínají ale, že to oni mě prosili ať se přidám, heh...

Rozešla jsem se ke své noře a po cestě vrazila do Feathera.
„Uh, promiň..."
„Ahoj Blizz," usmál se můj kamarád.
Uklidnila jsem se, když mi došlo, že to je on.
„Ahoj," zvedla jsem pohled ze země a pokusila se aspoň trochu zavrtět ocasem a vzhlížet tak nadšeně, jako on, když mě potká.
„Co se tam stalo?" zeptal se s nakloněnou hlavou.
„Ale nic... To je v pohodě," zavrčela jsem a pokusila se ho odstrčit. Měla jsem dnes všeho plné zuby.
„No... Dobře..." Feather sklopil hlavu a odešel. Momentálně mi to ale bylo jedno.

„Proč tak odstrkuješ své kamarády?" ozvalo se za mnou. Seděl tam vlk, kterého jsem naposledy viděla velice nedavno. Poznala jsem ho podle štěkavého hlasu, ani bych se nemusela otočit.
„Feare... Můžeš mě už konečně nechat být?"
„Nic ti nedělám..." vyplázl jazyk. Zachrčela jsem a vyskočila do vzduchu. Přišpendlila jsem ho k zemi, až vyděšeně vypískl.

„Teď mě poslouchej zlatíčko," zavrčela jsem hluboce a tesáky jsem se přiblížila k jeho obličeji, „v týhle smečce mě nic nedrží. Absolutně nic. Takže nemám problém tě zabít a pak si utéct, rozumíš?" Hleděla jsem mu zpříma do očí. Možná se v nich i zalesklo trochu strachu, ale vlk okamžitě zavrčel a vycenil tesáky. Pokusil se dostat z mého sevření a povedlo se mu to. Okamžitě mi skočil po krku.

„Feare!" ozvali se jednohlasně Alfa a Beta.
Hnědočerný vlk nim ani nezvedl pohled a držel mě u země. Měla jsem co dělat, abych ho na místě neupálila.

Avalanche zlostně zavyl. „Feare, možná se tě dotklo, že se snažila to na tebe svést, ale to by stačilo!"

Zasyčela jsem bolestí, když Fear nepřestával a zaryl tesáky do mého krku.

„Chceš se prát? Prohraješ hlupáku." Zase jsem si tak moc věřila.
Fear uvolnil stisk a nenávistně se na mě podíval.
„Dnes ne Omego," prohlásil a zmizel. Na dnes dal takový důraz, až mi přejel mráz po zádech.

„Kdo by chtěl bojovat zrovna s Omegou? Vždyť je mnohem níže postavená než Fear!" uslyšela jsem odněkud Marble.

Opatrně jsem se zvedla a oklepala, pak jsem pohlédla na bílošedou vlčici. „Někdo, kdo Omegu chce zabít."
„Nemá přeci důvod..."
„To si říkám také," protočila jsem očima.

„Omego. Ticho. Nikdo neříká, že tě chce zabít," řekl Alfa káravě. Vycenila jsem tesáky.
„Jste všichni slepí nebo ano? Vždyť to byl velice jasný úmysl!" vyštěkla jsem na něj.

„Blizzard!"

Hněvivě jsem potřásla hlavou a zalezla do svého doupěte. Fear byl prostě úplně jiný než jeho sestra. No, ať se on i smečka těší. Byla jsem prostě moc hodná. Já jim teprve ukážu, kdo jsem... A budou rádi, když přežijí.