2.Kočičí Válečníci-Naděje Umírá Poslední (DOKONČENO)

Chudák Vrabec

Javorka spokojeně oddychovala. Dnes měla volno, protože v noci byla na hlídce. Otevřela svá světle modrá očka a rozhlédla se. V doupěti byl už jen Oříšek. Vstala a zívla. Protáhla se a vyšla z doupěte. Lehla si na slunce a vyhřívala se. Stříbrouch k ní došel.,,Ahoj. Odpočíváš po včerejšku?"usmál se na ni.,,Ano, je super mít volno."protáhla se. Stříbrouch vesele kývl a pokračoval v cestě.,,Au má záda."ozval se chraplavý hlas. Zvedla hlavu a spatřila Bezpacku s Hluchým listem. Došla k nim.,,Dobré ráno."řekla.,,Dobré ráno."řekl Bezpacka a bouchl packou do Hluchého.,,Pozdrav!"zakřičel mu u ucha.,,Co? A jo."řekl Hluchý a otočil se na ni.,,Ahoj, malinká."usmál se. Javorka mu úsměv oplatila.,,Koho bolí záda?"zeptala se.,,S tím si nedělej starost, mně už bolí od nepaměti. Jen běž odpočívat, večer jsi měla namáhavý den."řekl Bezpacka a sedl si.,,Ale musí být způsob, jak to vyléčit. Půjdu za Kopretinou."řekla a rozběhla se za klanovou léčitelku. Popravdě byla ráda. Dlouho neviděla Snížka. Každé ráno vycházel z doupěte dřív něž ostatní. A občas se ani nevracel zpátky.,,Kopretino, Snížku!"zamňoukala do známého doupěte.,,Javorko, pojď dále."řekl někdo a ona vstoupila. Snížek lítal ze strany na stranu a pořád si něco opakoval.,,Snížku?Co to děláš? A kde je Kopretina?"vyhrkla.,,Chystám se. Za týden mám důležitou zkoušku, podle které se ukáže, zda můj výcvik bude pokračovat nebo se už budu moct stát Léčitelem. Kopretina šla na každopůlroční schůzi léčitelů."vysvětlil a pokračoval v chystání bylin.,,Budoucí léčitel? Nemáš náhodou proto přespat u měsíčního kamene? A to kvůli Krvavým nepůjde. Uctívají Temné se Psím spárem."řekla.,,To ano, léčitelé se dnes snaží vymyslet něco , co jako by nahradí měsíční kámen."vysvětlil.",,Cože!?!"vykřikla a Snížek se na ni nechápavě koukl.,,Jak můžou jen tak vyměnit Měsíční kámen?"zeptala se naštvaně. Naježila se ji srst. Tohle se ji vůbec nelíbilo.,,Jen dočasně. Musí najít jiné možné způsoby spojení s Hvězdnými. Co když se bude chtít nějaký velitel zeptat Hvězdných? Co by musel udělat?"řekl Snížek a pokračoval s bylinami. Javorka sklopila uši. Snížek měl pravdu. Musí se nějak spojit s Hvězdnými a Měsíční kámen byl za Krvavými.,,Bezpacku bolí záda, potřebuji mák."řekla. Snížek kývl a podal ji ho. Javorka se s ním rozloučila a doběhla ke dvoum starším. Dala Bezpackovi semínka a šla do lesa. Musela si to projít hlavou. Věděla, že mají pravdu, ale cítila, že to bylo špatné. Procházela se, tak že došla k hranicím Krvavých. Ucítila čerstvý pach. Ten byl Krvavý jen na půl, druhá půlka patřila Horským. Rozběhla se po pachu. Byl jí povědomí. Skočila přes kámen a spadla na malého mourovatého kocourka.,,AU!!"vykřikl a lízal si packu.,,Vrabče?"řekla a vstala. Vrabec se na ni koukl a skrčil se.,,Co tady děláš?"zeptala se laskavě.,,Neubližuj mi, nechtěl jsem tu lovit."mňoukl a skrčil se víc.,,Já ti nechci ublížit. Proč jsi tady lovil?"řekla.,,Rudý měsíc řekl Rudé noci, ať mi vymyslí nějaký úkol a ona mi dala, že musím tady lovit. Jinak mně zmrzačí a u nich je pravidlo, neulovíš = nejíš. Takže když máš zlomenou nohu, tak tě mučí hladem!"vyhrkl. Javorka vyvalila oči.,, Pomalu, pomalu."řekla. Vrabec vstal a zhluboka se nadechl.,,Oni potřebují mít velký klan, proto tě nezabijí, ale zmrzačí. Jako Bezocas, chybí mu packa, proto nemůže lovit. Kdyby nebylo nás, tak by už byl u Hvězdných."řekl mladý učedník.,,Počkat počkat. Nás?"zeptala se překvapeně.,,Já, Havraní den, Lasička, Krkavčí skrvna, Bezocas a Sojka jsme původně z Horského a chráníme se navzájem."vysvětlil.,,Teda až na Havraní den, ten je se Sojkou, tak proto je s námi v ochraném kruhu."dodal rychle.,,Aha a vy věříte ještě v Hvězdné?"zeptala se a svaly se ji napínali vztekem.-Chudáci, jsou pro Krvavé otroky. Kéž bych jim mohla pomoc.-pomyslela si.,,Jasně. Nikdy jsme nepřestali věřit. Vždy, když je Shromáždění, tak Krvaví mají rituál obětování. Rudý chce obětovat kotě, ale zatím tam žádné nemáme, proto obětují králíky. Tak se naše skupinka dostane do hor a zpíváme pro Hvězdné. Jenže teď, když je Bezocas bez packy, tak se nesmí jeden z nás vzdálit. Nepřežil by s nimi. Přes den a noc se u něj střídáme, teda já zatím nemůžu."řekl rychle. Javorka měla otevřenou pusu. Měli to strašné. Každou sekundu se bát, že ta další je vaše poslední.,,Musím se vrátit s úlovkem."vysvětlil.,,Tak chytíme veverku a ty jim to doneseš. Plus něco pro Bezocase."řekla, když uslyšela hrabání myši.,,Děkujeme. Jsme ti zavázáni."řekl a poprvé, co ho Javorka znala se usmál štěstím.

Po lovu:

Javorka mu dala dvě myši k veverce.,,Rozdělte si je. Není to nic moc, ale mezi Krvavé to snad propašuješ."řekla.,,Javorko, ty jsi jiná než ostatní. Jsi správná a odvážná. Ostatní by s námi nechtělo nic mít, jen proto z jakého jsme klanu."řekl a olízl ji uši.,,Já vím, že za nic nemůžete. Donutili vás, zabili vám rodinu a klan. Vy nepatříte ke Krvavým, ale k Horským. Slibuji, že vám pomůžu. Slibuji, že vás osvobodím."řekla a olízla mu ucho.,,Měj se a pozdravuj je."usmála se na něj.,,Díky. Taky se měj."řekl Vrabec a zmizel s kořistí v křoví. Javorka se rozběhla do tábora. Cítila se lépe, když pomohla....