2.Kočičí Válečníci-Naděje Umírá Poslední (DOKONČENO)

Černý dráp

Javorka společně se Světlou a Stříbrouchem došla do tábora. Stříbrouch se na ně prosebně koukl.,,Nikomu ani muk."šeptl a zmizel v doupěti válečníků. Světlá mrkla na Javorku. Tohle musí vědět jejich třetí kamarádka. Javorka se se Světlou rozloučila a upalovala k hromadě.,,Javorko?"ozvalo se. Zastavila a porozhlédla se. Spatřila nevrle tvářícího černého kocoura.,,Ano, Černý drápe?"mňoukla a doklusala k němu.,,Vy jste nic neulovili pro klan?"řekl podrážděně.,,Ale my měli hlídku, ne lov."špitla a sedla si.,,To sice ano, ale teď když tady máme ty dva.."ukázal na školku.,,...Potřebujeme více jídla."dodal.,,Jsou ještě malá a tolik toho nesní..."začala.,,Ale porostou!"přerušil ji.,,No..to ano, ale až se vrátí Horští.."začala. Černému kocourovi se naježila srst.,,Ti už se nevrátí."řekl pesimisticky.,,Jak to můžete říct?"mňoukla vyčítavě.,,Ty nevíš, co se venku děje, ty nevíš NIC! Přestaň mně tady poučovat..."řekl a narovnal se.,,Ty a Světlá půjdete na lov do myšího údolí."rozhodl. Javorka vyvalila oči.,,A-ale, to se vrátíme až po západu slunce."sklonila uši.,,Nevím, kde jste byli celý den, ale teď si to odpracujete. Poslal bych i Stříbroucha, ale potřebujeme pro jistotu v táboře zkušené bojovníky."zablýsklo se mu v očích a šel pryč. Javorka zamrkala, tohle nečekala.,,Javorko?"rezavobílá učednice zvedla hlavu a spatřila béžovou kočku s tmavým kocourem.,,Ahoj."řekla vesele a doklusala k nim.,,Jak se mají koťata?"mňoukla vesele.,,Už se učí chodit."řekla Sojka a na tváři měla velký úsměv.,,A jak se mají horští? Co Vrabec?"zeptala se. Sojka a Havraní se na sebe podívali a sklopili uši.,,Žije Vrabec?"vyhrkla Javorka.,,Vrabec ano, ale Bezocas je na tom špatně."šeptl Havraní.,,Chytl zelený kašel a na jeho stáří a bez nohy...Se mu to bude léčit špatně."dodala tiše Sojka.,,Ale máte léčitele."řekla zrzavá kočička.,,To ano, Vichrák je nejhodnější z tich čtyř, ale Rudý mu to zakázal. Řekl, že bude léčit jen pravé Krvavé."stekly Sojce slzy.,,Je mi to líto, vše je mi líto. Máte to nejtěžší, ale nebojte, já vás zachráním. Zachráním i Bezocase."řekla sebejistě a olízla jim uši.,,Děkujeme Javorko, ale jsou to plané sliby. Sice jsi strašně hodná, ale jak by jsi nám ty mohla pomoc?"řekl Havraní. Javorka chápala, že ztrácí naději, nevyčítala mu to.,,Budeme muset jít."vyhrkla Sojka, která se koukala na zapadající slunce. Havraní smutně kývl. Rozloučili se s ní a rozběhli se do lesa. Javorka se nadechla a klusala za Světlou. Černý dráp už za ní jistě byl, protože už na ni čekala.,,Javorko, rychle. Nechci být pryč celou noc."řekla pobaveně rezavá válečnice a místo pozdravu ji olízla ucho.,,Promiň."omluvila se a vyrazily z tábora.

Po dvou hodinách:

,,Snad to tomu mrzoutovi bude stačit."zamumlala Světlá, která nesla myš.,,Souhlasím."odpověděla Javorka s veverkou. Když došly do tábora, tak je čekalo něco, co ani jedna z nich nečekala. Když vešly do tábora, tak byl celý klan na nohou. Šedý stál na skalce a pod ní byla dvě těla. Jedno bylo zrzavé kočky s bílým břichem a druhé bylo malé bílé s krátkýma ušima. Javorka se Světlou pustila kořist a rozběhli se tam. Zastavili u dvou těl. Teď bylo jasné čí jsou.,,Sluneční Záře a Mrazilka."vyhrkla Světlá. Javorka se zděšeně dívala na její mrtvé přátele. Sluneční měla oči otevřené a plné děsu, měla taky vytažené drápy. Bylo vidět, že se bránila. Na zádech měla povrchovou ranku, kterou určitě dostala jako první, krev už na ní začala schnout. Útočník ji musel napadnout někde mimo tábor.                                                                                        Mrazilka měla oči zavřené, zřejmě spala. Na krku měla rány po zubech a jinak nic. Útočník neměl žádnou práci.,,Rychloocas bude ode dneška učitelem Květinky."ozvalo se od vysoké skalky. Javorka sledovala smutně dvě mrtvé kamarádky. ,,Javorko, Světlá..."řekl šedý kocour, který k nim rychle došel.,,..Co se stalo?"vyhrkla smutně Javorka a Světlá ho jen sledovala.,,Šel jsem se napít k řece, Sluneční šla jako moje ochranka. Když jsem, ale pil, tak prohledávala les....Uslyšel jsem vřískot a než jsem k ní doběhl, tak byla již mrtvá."šeptl Šedý.,,A Mrazilka odpočívala před doupětem. Všichni spali, takže měl vrah mnoho času."dodal smutně, Mrazilka byla jeho dcera. Byla to pro něj a pro Vločku velká rána. Javorce začaly téct slzy.,,Kdo to mohl udělat?"zeptala se smutně. Koukla se na klan a spatřila nejsmutnějšího kocoura, Tesáka.-Musí to být pro něj obří rána, vím jak ji měl rád, i když je nikdy neviděla.-pomyslela si.,,Je přece jasné, kdo to udělal!"vykřikl někdo. Javorka zvedla hlavu a spatřila černého kocoura.,,Jediní Krvaví, kteří ví kde je tábor a dneska tu byli."řekl a koukl se na Javorku. Při tom se mu blýsko v očích.,,Sojka, Havraní den a jejich koťata."řekl. Javorce se naježily chlupy.,,Do Sojky a Havraního se nenavážej!  Oni a jejich mladé jsou čestní!"vykřikla a sledovala ho vztekle.,,To chceš říct, že tu je zrádce?"mňoukl a sledoval ji.,,To jsem neřekla."mňoukla vztekle.,,Tak když to nebyli oni ani nikdo z klanu, tak kdo tedy?"zeptal se.,,Rudý měsíc nebo jiný krvavý."řekla rozhodně.,,Jak by se tady dostali a proč jejich pach necítíme?"zvedl obočí. Javorka sklopila uši.,,DOST!. Budu pátrat po tom, kdo to udělal. Zatím nebudeme nikoho obviňovat. Stříbrouch, Ostropacka a Rychloocas budou dnes v noci hlídat tábor. Starší zakopou Sluneční a Mrazilku. A teď všichni spát."řekl šedý kocour a bez dalšího zdržování šel do svého doupěte. Javorka chtěla ještě za svou mámou, ale ta šla s Rychloocasem a Stříbrouchem pomoc starším. Javorka zívla. Klusala k Učednickému doupěti. Minula Jitřenku a lehla si na své místo. Jakmile zavřela oči, tak začala oddychovat......

Tuto kapitolu chci věnovat BloodyWolfCZ a NikolCzky