2.Kočičí Válečníci-Naděje Umírá Poslední (DOKONČENO)

Lov a noví Válečníci

Javorka se probudila v učednickém doupěti. Uběhl týden od jmenování a ona se už naučila lovit myš.,,Dobré ráno, Javorko."ozvalo se. Rozhlédla se a spatřila hnědého kocourka s jantarovýma očima.,,Ahoj Oříšku."protáhla se a všimla si jeho smutného výrazu.,,Už je to týden."šeptl a sklonil zrak.,,Je mi to líto..."začala a vstala.,,Květinka je moje poslední rodina...Poslední! Ty máš oba rodiče a dva bratry. Já mám jen ji."stekla mu slza. Došla k němu.,,Je mi to líto. Ale věřím, že by byli tví rodiče na tebe pyšní."řekla.,,Plamene, Světluško!"ozvalo se z venku.,,Ty probuď Plamena."řekla malá učednice a skočila ke své kamarádce.,,Světluško, vstávej. Volá tě Zrzečka."opakovala a přemýšlela, jak ji vzbudit. Kousla ji jemně do ucha.,,AU!"zakřičela a bouchla Javorku přes pusu.,,Co děláš!"řekla naštvaně a probodávala ji pohledem.,,Zrzečka tě volá. Máš jít na výcvik a mně nenapadlo nic lepšího."vysvětlila a olízla ji ucho.,,Dobrá..díky za probuzení, ale odplata tě nemine."usmála se a pelášila ven. Když se Javorka rozhlédla, všimla si, že se Oříškovi podařilo Plamena probudit. Zívla a koukla se, kdo tu ještě je. Jitřenka, Oblak a Mráček tu ještě byli. Zvedla uši, protože uslyšela dupání tlapek. Vykoukla ven a spatřila Stříbroucha a svou mámu. Ta si ji hned všimla.,,Ahoj, dceruško. probudíš Obláčka?"zeptala se vesele.,,Ano, ale je to Oblak."mňoukla a vrátila se do doupěte. Koukla se na Oříška.,,Stříbrouch už jde."řekla a došla ke svému bratrovi. Usmála se.,,Obláčku?"řekla.,,Neříkej mi OBLÁČKU!"zavřískl malý učedník, který již stál na packách a sledoval ji.,,Pššt!"šeptla a koukla se na unavenou Jitřenku s Mráčkem.,,V noci byli na hlídce a dnes mají volno, aby si odpočinuli."poučila svého bratra. Oblak se koukl na Jitřenku s Mráčkem.,,Obláčku?"ozvalo se z venku. Javorka se koukla, jak bílo šedý učedník rudne. Narovnal se a zhluboka se nadechl. Vyšel ven. Javorka si olízla packu.-Kde je asi Šedý?-pomyslela si a unuděně si sedla. Uběhlo 10 minut a uslyšela, jak ji volá z venku. Vyskočila na tlapky a doběhla ke svému šedému učiteli.,,Omlouvám se za zpoždění."řekl a bez dalších řečí klusal do lesa. Javorka byla hned za ním.,,Můžu se zeptat, co vás tak zdrželo?"zeptala se po chvilce ticha.,,Dvě věci."řekl jen.,,Jaké?"vyhrkla učednice.,,Jedna je ohledně Válečníků, to je tajemství a druhá je, že jsem přišel o jeden život kvůli zelenému kašli."řekl lhostejně a klusal dál.,,Vy jste přišel o jeden život? Proto mně musel brát na lov táta s Plamenem?"vyhrkla a sledovala ho.,,Ano, ale už je to dobré. Mám ještě 8 životů."odpověděl.,,A jaké to je, když přijdete...."nedořekla to a zakopla o kořen. Šedý Měsíc zastavil a došel k ní. Pomohl ji vstát.,,Válečník se musí soustředit na okolí."poučil ji.,,Děkuji a rozumím."řekla a oklepala se.,,Dnes nás...nebo spíš tebe...čeká lov myší. Jdeme do Myšího údolí. Možná se tam potkáme s tvými bratry a ostatními učedníky."řekl Šedý a otočil se. Javorka klusala poslušně za ním a zbytek cesty nepromluvila ani slovo.

Myší údolí:

Šedý a Javorka zastavili. Zavětřila a usmála se. Kousek od ní byla myš. Koukla se na Šedého a ten kývl. Malá učednice se začala plížit směrem, kde byla myš. tak postupovala dokud tu myš neuviděla. Cítila energii proudící jejím tělem, jejími žílami. Připravila se na skok a olízla si pysk. Počkala až myš začala jíst a skočila po ní. Ve vzduchu se, ale srazila s jiným učedníkem a dopadla vedle myši. Myš zapískala a utekla do trávy. Projela ji vlna vzteku. Ten kdo ji zkazil lov si to odpyká. Zvedla se na packy a skočila na učedníka vedle ní. Kousla ho do ucha a držela na zemi.,,Javorko, to stačí!"ozval se povědomý hlas. Pustila ho a koukla se na kazitele jejího lovu. Vlastně to byla kazitelka. Bílá kočička s malýma ušima.,,Promiň, Mrazilko."mňoukla a olízla ji ucho, které ji před chvílí držela. Za chvilku se tam objevil Šedý s šedou štíhlou kočkou. Povídali si spolu. Zastavili u svých učedníků a koukli se na ně.,,Co se stalo?"zeptali se oba naraz.,,Jak si jsme do sebe narazili a myš utekla."řekly obě. Vrba se zamračila.,,Příště se nesoustřeďte jen na kořist, ale i na okolí."řekla. Obě kývli. Mrazilka se koukla na ně.,,Promiň Vrbo. Promiň tati."řekla na omluvu a sedla si.,,Omlouvám se Šedý. Omlouvám se Vrbo."mňoukla Javorka.,,Už se to nestane."dodaly dohromady.,,Dobře, jdeme dál."šeptl Šedý a šel pryč. Javorka vstala a rozloučila se. Pospíchala za svým učitelem.

Večer:

Javorka seděla před učednickým doupětem. Jedla vrabce. Přes den ulovila dvě myši. Možná je to pro někoho málo, ale pro ni to byl rozený poklad. Samozřejmě myši dala starším.,,Ahoj Javorko."ozval se laskavý hlas a zvedla hlavu. Uviděla tam šedobílou kočku, která se na ni usmívala.,,Ahoj, mami."řekla.,,Slyšela jsem, že se ti dnes vedlo."řekla a sedla si.,,Ano, dnes to bylo super."mňoukla vesele.,,Neviděla jsi tatínka?"zeptala se.,,Ne, promiň mami."odpověděla.,,Aha. To se asi ještě nevrátili. Tatínek šel s Plamenem, s tetou Zrzečkou a se Světluškou na ostrůvek."vysvětlila. Javorka snědla kousek masa.,,A co tam?"zeptala se nechápavě. Věděla, že tam skoro nic nežilo. Možná jen pár myší.,,Šedý vymyslel novou zkoušku, které se zúčastní všichni učedníci po dlouhém tréninku. Plamen a Světluška jsou kromě Snížka nejstarší učedníci a Mlžný klan potřebuje hodně Válečníků. Proto se dnes večer stanou Válečníky."vysvětlila a protáhla se.,,Ti se mají."vzdychla Javorka a snědla poslední sousto. Kosti zahrabala.,,Už jsou tady."vyhrkla najednou Ostropacka a rozběhla se k Rychloocasovi. Javorka se rozhlédla a spatřila je. Rezavá čtverka stála u vchodu. Plamen se Světluškou byli od bahna a měli neupravený kožich. Rychloocas něco šeptl Světlušce, ta kývla a kulhavě šla ke Kopretině.

Po půl hodině se vrátila zpátky s něčím přes rameno. Šedý seděl na skalce a když si všiml, Světlušky, tak začal svolávat klan. Javorka vstala a doklusala k němu. Byla mezi prvními. Jako poslední přišel Hluchý list. Šedý pohlédl na Hvězdnou kožešinu a spustil:,,Já, Šedý Měsíc, velitel Mlžného klanu, žádám své předky válečníky, aby shlédli na tyto dva učedníky. Prošli tvrdým výcvikem, aby pochopili vaše ctihodné zákony a já vám je nyní doporučuji k přijetí mezi Válečníky."koukl se na dva zrzavé sourozence.,,Plamene, Světluško, slibujete, že budete ctít zákony a pokud bude klan v ohrožení, tak za něj dáte život?"Javorka je sledovala a usmívala se.-Jednou tam budu já....-pomyslela si.,,Slibuji."prohlásili oba.,,Pak vám z moci Hvězdného klanu dám Válečnické jména."začal a došel k nim. Javorka se koukla na noční oblohu. Asi se ji to jen zdálo, ale hvězdy najednou jasněji zasvítili a i měsíc byl větší než obvykle.,,Ty, Plameni, budeš ode dneška znám jako Hořící srdce. Hvězdný klan oceňuje tvou statečnost a sílu. Přijímá tě mezi válečníky Mlžného klanu."řekl a položil mu hlavu na skloněné temeno. Hořící ji olízl rameno a narovnal se. Došel k ostatním válečníkům. Šedý se otočil na Světlušku.,,Ty, Světluško ode dneška ti budeme říkat Světlá packo. Hvězdný klan oceňuje tvůj důvtip a odvahu. Přijímá tě mezi válečníky Mlžného klanu."řekl a Světlá mu olízla rameno. Došla za svým bratrem Hořícím a všichni začali provolávat jejich jména. Javorka se k nim přidala, když si všimla, že Zrzečka se Stříbrouchem došli k Šedému a něco mu pošeptali. Oba se přitom velice usmívali.....

Snad se vám líbí vlastně první kapitola této knihy.