2.Kočičí Válečníci-Naděje Umírá Poslední (DOKONČENO)

Sen

Javorka se ocitla zase v černém světě. Šedý ještě rozsudek neměl, tak čekala, čekala a čekala dokud neusnula. Protáhla se a rozhlédla.,,Tichá?"zavolala kočku, kterou tu potkala minule. Nic. Neozvalo se ani tiché mňouknutí, prostě ticho až děsivě. Sklopila uši.,,To už mi ani ti nepomůžeš? Tak velkou chybu jsem udělala?"sedla si a stekly ji slzy.,,Jak ti může Tichá pomoc, když to nezažila?"ozval se uklidňující hlas. Zvedla hlavičku a spatřila mourovatého kocoura. Dala hlavu na stranu, snažila si vybavit s kým má čest.,,Asi mně neznáš."zasmál se a došel k ní.,,Já jsem Jestřábí měsíc."představil se a sedl si vedle ní.,,Jestřábí...měsíc..vy jste otec Rudého?"vyhrkla překvapeně. Jestřábí kývl.,,Takže jsi o mně již slyšela."mňoukl šťastně, že na něj nezapomněli.,,Vrabec mi o vás hodně říkal."zavrtěla ocasem a objala ho. Jestřábí se zasmál, pro něj to bylo jako lechtání, ale bohužel pro Javorku, jako když objala studený kámen. Zase si sedla a sledovala usměvavého kocoura.,,Takový veselý jste z vyprávění nepůsobil."nedalo ji. Povzdychl si.,,To víš, na zemi mi chyběla má Rychlonožka."vysvětlil a jeho radost zmizela, musel si ty doby představit.,,Našel jste ji v Hvězdném klanu?"zeptala se se zájmem. Jestřábí zase vesele přikývl.,,Čekala na mně. Už jsem zapomněl, jak krásná byla a teď jsem navždy s ní, už nás nic nerozdělí."řekl zasněně.,,Nechci, aby na vás musela dlouho čekat, proč jste se mi zjevil ve snu?"optala se zrzavá kočka.,,Pravda, měli bychom se vrátit k tématu."zakašlal a vážně se na ni podíval.,,Ten pocit, znám. Taky jsem měl Ostráka, ty ho znáš pod jménem Rudý, zabít či vyhnat k dvounožcům....Neudělal jsem, mé sluníčko si to nepřálo a já ji poslechl....Byl jsem, tak hloupý. Už od narození byl zlý, zabil svou sestru...Byl jsem tak bláhový."sklopil uši a sledoval zrzavou učednici.,,Rudý měl být mazlíčkem?"překvapilo Javorku.,,Ano, kdybych poslechl Kopřivu a její věštbu, nestalo by se to."vyčítal si to.,,vy za to nemůžete, víte, že věštba se musí naplnit. Podle mně by se to stejně stalo."utěšovala ho.,,Jestřábíčku! Čekám na tebe!"ozvalo se z jednoho konce. Oba zvedli hlavu a podívali se tím směrem.,,ÁÁÁ, to mně mé sluníčko volá."usmál se mourovatý kocour a koukl se na Javorku.,,Něco ti rychle prozradím. Šedý ji příjme, ale dejte si pozor."vyhrkl a chystal se vydat za neustálým voláním.,,Vy vidíte do budoucnosti?"zeptala se udiveně.,,Ne, ale on ji už příjmnul, my vidíme všechno."mrkl na ni a zmizel. Javorka se koukla na druhou stranu. Objevilo se tam bílé světlo, její východ. Rozběhla se tam....