2.Kočičí Válečníci-Naděje Umírá Poslední (DOKONČENO)

Koťata

Uběhl den a Javorka se plížila za myší. Se Světlou a Jitřenkou se domluvila, že zjistí, co se stalo Stříbrouchově mámě.,,Javorko, vůbec se nesoustředíš."sykl na ni tiše její učitel. Javorka se zhluboka nadechla a koukla se na malé stvoření. Tlapku po tlapce se k onomu stvoření přibližovala. Když byla od něj asi dva kočičí ocasy, tak po něm skočila. Dopadla předními tlapkami na myš a shodila ji na bok. Zakousla se ji do krku a ucítila na jazyku její krev. Drápy se jí zaryla do boku, aby náhodou neutekla. Myš sebou ještě chvíli škubala, ale nakonec podlehla útoku. Javorka pustila myš a vrtěla ocasem. Pyšně sledovala svůj úlovek.,,Správně Javorko, protentokrát ti to vyšlo, ale příště se soustřeď jen na lov. Kdybych tě nevaroval, tak by jsi nic neulovila."řekl přicházející Šedý měsíc.,,Ano, Šedý, ale já mám tolik otázek."sedla si. Šedý si sedl naproti ní a sledoval ji.,,Tak se ptej."usmál se na svou učednici.,,Jak umřela Stříbrouchova máma?"zeptala se. Šedý ztuhl a sledoval ji jantarovýma očima.,,No...ehm...umřela když chránila Mlžný klan."řekl. Javorka dala hlavu na bok.,,Proč tedy potom, řekl starším, že jeho máma byla z Horského klanu?"ptala se a nastražila uši.,,Javorko, jsi zvědavá a to je dobře. Ale jsou tu věci, co nesmí nikdo vědět, protože si to ten dotyčný nepřeje."šeptl a Javorka sklopila uši.,,Jeho máma...ona je mazlíček?"zeptala se tiše. Šedý ji neodpověděl a zvedl se.,,Měli bychom jít."řekl jen a šel pryč. Javorka poslušně vstala a loudala se za ním.-Tolik otázek a nikdo mi neodpoví.-vzdychla a sledovala zem.

Šli podél řeky, když ucítili bohužel známý pach.-Krvavý!-pomyslila si a zvedla se ji srst. Ale tohle nebyl takový pach jako u Rudé noci. Najednou uslyšela pisklavé mňoukání.,,Nebojte, brzy tam budeme."ozval se uklidňující hlas. Zpoza stromu vyšla béžová kočka s černým kocourem se zrzavou tlamičkou. Ten kocour držel dvě malá koťata. Jedno černé a druhé béžové. Když uviděli Šedého, tak se sklonili.,,Co tu chcete?"řekl Šedý a sledoval je.,,Potřebujeme pomoc. Narodila se mi koťata.."začala. Šedý se zamračil.,,A co my s tím?"sykl.,,Krvaví chtějí každý úplněk obětovávat kotě. Teď obětují králíka. Proto jsme tady.."řekla Sojka a stekly ji slzy.,,Prosím, vemte si je dokud se Horský klan nevrátí. Prosím vás....."dodala a začala plakat. Havraní den položil koťata na zem. Koťata neměla ani týden.,,To černé je Stínkotě, je to moje dcera a tohle...."ukázal na béžového kočcourka.,,..je Trnkotě a je to můj syn."řekl Havraní a začal lízat koťata. Javorka se prosebně koukla na Šedého.,,Šedý...Vrabec mi řekl, co se děje v Krvavém klanu. Je to peklo."řekla a postavila se před Havraního a Sojku s koťaty.,,Musíme jim pomoc!"vykřikla a narovnala se. Šedý kývl.,,Máš naprostou pravdu. Až se Horský vrátí, tak jim koťata vrátíme. A on se vrátí, kvůli tobě Javorko."řekl rozhodně Šedý a došel ke Koťatům. Olízl oboum rodičům uši a vzal koťata. Javorka doběhla k Havranímu a Sojce a olízla jim uši.,,My se o ně postarejte. Budou v pořádku."řekla. Sojka a Havraní se na ni usmáli.,,Jsi zvláštní, Javorko. Ale v dobrém. Máš v sobě něco, co dělá svět lepším. Zastáváš se nás, i když nemusíš."řekl Havraní. Sojka se zhluboka nadechla.,,Děkujeme ti za vše. Nikdy ti nemůže nic vynahradit. Ale i tak to pro nás děláš...Souhlasíme s Vrabcem. Máš krásně čisté srdce."řekla a olízla ji ucho. Javorka zavrtěla ocasem. Sojka se koukla na Šedého.,,Můžeme je chodit navštěvovat?"zeptala se. Šedý pomalu kývl. Sojka a Havraní se s koťaty rozloučili a smutně odešli na své území. Javorka cítila v sobě zvláštní pocit.-Už mám poslání..-pomyslela si.

Zrzečka ty koťata dostane na starost.