2.Kočičí Válečníci-Naděje Umírá Poslední (DOKONČENO)

Vidění

....Javorka pospíchala za Oříškem. Bolestivý křik se blížil a Javorka měla divný pocit v břiše.-Co když bude pozdě? Co když Květinka....Ne, mysli pozitivně. Přijdeme tam a zachráníme ji! Musíme...-pomyslela si a zrychlila. Křik začal ustávat.-Ne, není pozdě. Prosím, Květinko...-začaly ji téct slzy.-Nemůže být pozdě..-běžela vedle Oříška. Když se na něj podívala, tak se cítila beznadějně. Jejímu kamarádovi tekly slzy a v očích měl strach.-Já to nedopustím!-pomyslela si a zrychlila více. Najednou se ozval smích a ticho. Javorka začala zrychleně dýchat. Po chvilce před sebou viděla hnědobílou hromadu srsti v krvi.,,Ne!"vykřikla a zastavila tam. Květinka měla zjizvený obličej, ze kterého tekla krev.,,Ne, ne, ne....Květinko!!"ozval se srdce rvoucí hlas Oříška. Lehl si vedle své mrtvé sestry a tekly mu slzy.,,Prosím...Hvězdný klane, neberte mi i ji."plakal. Javorka se nemohla pohnout.-Co když není poslední? Mí bratři, táta, máma...má rodina....Stane se to i Horským? Sojka, Havraní....VRABEC?-tekly ji slzy. Třepala se a koukala se na Květinku.-Proč musí být svět tak krutý?!-pomyslela si a před očima se ji objevila tma. Spadla na zem.....Stála v tmě a plakala.,,Jsem jen pískle."řekla smutně.,,A to jsi slyšela kde?"ozval se uklidňující hlas. Zvedla hlavu a spatřila dlouhosrstou kočku.,,T-Tichá?"vyvalila uplakané oči. Kočka kývla.,,Kde jsi slyšela něco tak hrozného?"zamračila se kočka. Javorka si sedla.,,Rudý mi to řekl.."šeptla a koukla se tam, kde měla být zem.,,Ty posloucháš toho mocichtivého kocoura?"zvedla obočí.,,Ale má pravdu...Sluneční, Mrazilka, Bezocas a Květinka jsou pryč....Nedokázala jsem je zachránit."mňoukla.,,Javorko, něco ti řeknu. Pokud si budeš věřit, tak dokážeš vše co chceš. Mlžný klan měl horší nepřítele a dokázal se jim ubránit."usmála se na ni kočka.,,Teď mluvíte o Tajemné?"zeptala se. Kočka kývla.,,Tajemná byla skvělá vůdkyně, ale její vzhled ji oslepil. Myslela si, že se ji každý bude smát, ale my bychom ji měli rádi i tak. Jen pár mladých kocourů se ji smálo."řekla uklidňujícím hlasem.,,Ale jak ji zastavit?"zeptala se Javorka.,,Pokud tu bude řádit, nemůžu porazit Rudého."dodala. Tichá se usmála.,,Jsi chytrá kočička."mňoukla. Narovnala se a sledovala Javorku.,,Něco ti řeknu. Aby jsi ji porazila, tak ji nemusíš zabít. Jde to i jinak. Přemýšlej nad mými slovy."usmála se na ni Tichá a zmizela.,,Tichá...Počkej!!"začala hlasitě volat. Najednou se v jednom rohu objevilo bílé světlo.,,Javorko, Javorko, JAVORKO!!"volal někdo z tama. Javorka se tam rozběhla......Otevřela očka a spatřila mourovatého kocourka.,,Javorko? ŽIJE!"zavolal radostně a začal ji lízat obličej.,,Vrabče? Kde to jsem? Co se stalo? Oříšek? Květinka?"vyhrkla otázky.,,Jsi v táboře, Oříšek je u Zrzečky a koťat, Květinka...je mrtvá...Starší ji zahrabávají a tady Vrabec vám pomohl."řekl šedý kocour.,,Jak?"zeptala se svého učitele a mourovatého učedníka.,,Běžel jsem za vámi. Ty jsi o mně nevěděla, ale Oříšek jo. Dostihl jsem ho. Když, ale spatřil Květinku, tak se k ní rozběhl, tak ti o mně nemohl říct. Nedivím se mu...Udělal bych to samé. Chudák."sklonil hlavu Vrabec.,,No a tak Vrabec přišel pro nás. To už jsi ležela na zemi v bezvědomí."vysvětlil Šedý. Javorka jako by si teď vzpomněla na Tichou.,,Viděla jsem Tichou.."začala........ ,,.......Takže Tajemnou  jde zastavit i jinak a já už asi vím jak."řekla zrzavá učednice. Šedý kývl a přemýšlel. Rozloučil se s nimi a šel za Černým drápem a za Kopretinou se Snížkem. Javorka se usmála na Vrabce a objala ho.,,Děkuji."olízla mu uši.,,Pro tebe bych Javorko, riskoval i život."šeptl ji do ucha. Javorka se začervenala a pustila ho.,,Javorko!!"vykřikl někdo. Rozhlédla se a spatřila její rodinu.,,Mami, tati, Oblaku, Prášku!!"vykřikla a rozběhla se za nimi. Objala je. Konečně se po dlouhé době cítila v bezpečí.,,A tohle bude Vrabec, rád tě poznávám, mladej."usmál se Rychloocas.,,Děkujeme ti za záchranu naší Javorky."usmála se vesele Ostropacka.,,Rád jsem pomohl."mňoukl Vrabec.,,Tak to je ten nápadník naší sestry."ozval se Prášek. Javorka zrudla.,,Javorka má opravdu dobrý vkus."zasmál se Oblak. Javorka rudla ještě víc. Všimla si, že i Vrabec rudne jako rajče.,,Dost vy dva. Neměli jste pomáhat starším?"zamračila se Ostropacka.,,U všech vousů!"zaklel Prášek a rozběhl se s Oblakem za staršíma.,,Ti se nepoučí."vzdychl Rychloocas. Javorka se tiše vytratila od svých rodičů a došla k Vrabcovi.,,Promiň, bratři jsou blbci."šeptla. Vrabec se na ni šťastně usmál.,,Budu muset jít. Uvidíme se zase?"zeptal se.,,Jasně, že jo!"řekla důrazně a olízla mu ucho. Rozloučili se a Vrabec se rozběhl do lesa. Javorka se konečně cítila šťastná.....