2.Kočičí Válečníci-Naděje Umírá Poslední (DOKONČENO)

Po půl roce

Vrabec/Vrabčí Ucho:

Mourovatý kocour seděl ve svém zaprášeném doupěti a měl zavřené oči, meditoval.,,Vrabčí Ucho, Vrabčí ucho!!"ozval se zvenku písklavý hlásek. Kocour otevřel oči a zamračil se. Vstal a protáhl se. Vyšel z menší díry v zemi a rozhlédl se. Spatřil mourovatou kočičku s hnědýma očima.,,Co se stalo, Lísko?"zeptal se a sedl si před vchod do jeho doupěte.,,Chtěla jsem se za vámi podívat..."řekla kočička a sedla si naproti němu.,,Nemáš být na výcviku?"řekl otráveně a zvedl obočí. Líska ztuhla a svěsila hlavu.,,Když Borůvka se zase někde zdržela s Albínem."vzdychla a podívala se na mourovatého léčitele. Vrabčímu se trochu naježila srst. Začal si lízat náprsenku, aby se uklidnil.-Určitě budou spolu a budou mít rodinu...Proč jen já mám smůlu? Proč moje kopretinka musela odejít?-pomyslel si a víc se naštval. Byl jediný kocour, který se sám dokázal naštvat.,,Lísko!"křikl někdo a to Vrabčího probudilo z myšlenek. Rozhlédl se a spatřil hnědou kočku s bílým břichem.,,Ano, Borůvko?"zeptala se skrčená učednice.,,Neotravuj Léčitele. Běž si upravit okamžitě srst!"zavelela a Líska poslušně poslechla.,,Promiň, Vrabčí."mňoukla Borůvka, která k němu došla.,,To je v pohodě, ale příště ji nenechej čekat."řekl a podíval se na nebe.,,Poslali ti Hvězdní nějakou zprávu?"zeptala se se zájmem.,,Ne...Já přemýšlel jsem."vysvětlil a v hlavě se mu objevil obrázek jeho milované Javorky.,,Pořád na ni myslíš?"zeptala se. Nemusela se ptát na co myslel. O něm a Javorce věděl celý klan a všichni ho litovali. Kdyby tu ještě byla, tak by nebyl Léčitel a byl by rozhodně veselejší než je teď.,,Strašně mi chybí..."přiznal a stekla mu slza.,,To je v pořádku, máš na to právo...Ale nesmíš myslet jen na minulost. Myslí na to, jak jednou budeš učit učedníka byliny...."usmála se na něj.,,Já vím, ale...nejde to."šeptl a zhluboka se nadechl.,,A co ti řekla?"změnila téma, nerada ho přesvědčovala, aby na Javorku už nemyslel. Hlavně, když byla mladší a sama na někoho myslela.,,Řekla, že se jednou zase setkáme a nikdo nám to už nezkazí. Už nikdo..."řekl a přitom se usmál, když si na ni vzpomněl.,,Borůvko, pojďme už!"řekla Líska čekající poblíž.,,Uvidíme se později."rozloučila se s ním a vyrazila za svou učednicí. Vrabčí se podíval na nebe a olízl si nos. Právě tam plul mrak, který připomínal srdce.,,Taky tě miluji, Javorko."šeptl a usmál se víc. Mrak pomalu mizel za horami. Vrabčí spokojeně zmizel ve svém doupěti a porozhlédl se. Všude mu vyseli bylinky, které mu překrásně voněly. I když zbytku klanu by rozhodně smrděly. Přešel celým doupětem a zastavil u svého pelechu. Sklonil hlavu a vytáhl uschlou kopretinu, co tam měl položenou. Byla to ona kopretina, co dal kdysi své lásce. Ano je uschlá a není už krásná, ale i tak ji má jako svůj amulet. Sedl si do pelechu a zavřel oči. V tlamě držel onu květinu a zase začal meditovat.                                                                                                                                                                                Celý den nedělal nic moc. Chystal bylinky, uzdravoval raněné a nemocné(což byli jen ranky a rýmy) a meditoval. Když bylo poledne, tak ho vyrušila jiná věc, hlad. Vyšel ze svého útulného doupěte a klusal k hromadě jídla. Vzal si sýkorku a sedl si opodál. Začal jíst.                                             ,,Vrabčí?"zavolal někdo. Zvedl hlavu od lahodného jídla a spatřil černého kocoura se zrzavou tlamičkou.,,Ano Havraní?"zeptal se a narovnal se.,,Chci se tě zeptat jako přítel ne jako velitel...Jak ti je?"zeptal se a usmál se na něj.,,Dobře...Proč? vypadám nemocně?"zvedl obočí, trochu toho vtipu být musela.,,Ne, nemyslím zdraví....Je to přesně půl roku od..."zaváhal zda má pokračovat. Vrabčí nic neříkal a jen se na něj koukal.,,..Od Rudého smrti. Náš klan, proto bude oslavovat. Jako budou oslavovat i jiné klany...Přidáš se k nám?"zeptal se. Vrabčí spolkl poslední sousto a začal přemýšlet.,,Ne...Až to bude rok.."zalhal a zahrabal kosti. On to slavit nechce nikdy. Nikdy nebude slavit smrt jeho lásky. Když si vzpomněl...,,Já málem zapomněl..Uvidíme se pak."vyhrkl a rozběhl se bez dalších slov na louku.                                                                                                Stál u rokle do níž spadla Javorka. Držel dvě kopretiny a díval se dolů. Nejradši by stál nad hrobem než tady, kde se to stalo, ale do propasti se nešlo dostat. Jinak by už leželo u Hvězdné skalky. A proč rovna tam? Proč ne na území Mlžných? Protože Javorka nebyla hrdinka jen Mlžného klanu. Ona byla hrdinka všech klanů a nadále bude....-Javorko, dneska je to půl rok, proto ti dneska nesu dvě na místo jedné kopretiny. Až to bude rok, tak ti donesu přes deset...Slibuji.-vyslal svou modlitbu do nebe a ty kopretiny pustil do rokle. Sledoval jak pomalu padají do oné rokle, která připravila o život Javorku. Vrabčí na ni myslel a usmíval se. Ucítil jak vedle něj někdo stojí. Otočil hlavu a nic. Sklopil uši, když uslyšel...,,Jsem tu s tebou....."zaševelil vítr. Zase se podíval na to místo a asi se mu to jen zdálo, ale jako by tam byla vidět Javorka.,,Javorko?"zeptal se. Duch vedle něj se zvýraznil a on ji mohl vidět. Za uchem měla kopretinu, což ho moc potěšilo.,,Ani nevíš, jak moc tě rád vidím..."šeptl a ona kývla. Vrabčí ucho se usmál, konečně ji zase viděl....