2.Kočičí Válečníci-Naděje Umírá Poslední (DOKONČENO)

Rozhovor s Tajemnou

Javorka sebou trhla. Ležela pod borovicí, u které asi před půl hodinou usnula. Protáhla se, i přesto, že spala, tak byla moc unavená. Rozhlédla se, Šedý stál na skalce a něco říkal, pod skalkou byla Tajemná a jen kývala. Javorka nakrčila čumáček a pomalu vstala. Rozhlédla se a posmutněla. Chtěla, aby byl tábor klidný a aby dával pocit bezpečí. Ale každý z klanu byl nervózní a ji se zdálo, že už ji nikdo moc nevěří. Sklopila uši, pořád ji mrzela hádka mezi ní a jejími kamarádkami, ale nechtěla za nimi jít a přiznat, že udělala opravdu velkou chybu. Bylo už stejně pozdě, teď byla její priorita hlídat Tajemnou a zabít Rudého.-To se lehko řekne, ale jak to můžu udělat?-pomyslela si a podrbala se za uchem.,,Čau, pískle."ozval se známý hlas.,,Ahoj, Tajemná."mňoukla a prohlédla si ji. Zamračila se.,,Co se stalo? Vždyť jsem tady a odpustili mi."usmála se na ni stará kočka a sedla si vedle ní.,,Teď patřím ke starším.....Umím tak dobře  předstírat. Co myslíš? Super, že?"vyhrkla a Javorka se zamračila ještě víc.,,Super? Děláte si ze mně srandu? To, co jste předvedla bylo hrozné! Takhle sprostě využívat zákoník a kočičí laskavost."'řekl zrzavá kočička, které se to moc nelíbilo.,,Zákoník? Laskavost? Holčičko, kde to žiješ? Každý hraje za sebe, ne pro ostatní. Řeknu ti, proč vznikly klany. Myslíš si, že kvůli nějakému Hvězdnému klanu? Houby, aby přežili. Ne, z nějaké laskavosti."poučila ji Tajemná. Javorce se naježili chlupy.,,Jak tohle můžete říct?"zasyčela. Tajemná se jen odfrkla.,,Já to venku znám. Nikdo není hodný na někoho jen tak. Věř mi, uč se ode mně a v životě se budeš mít skvěle."řekla a zavrtěla holým ocasem. Javorka byla chvíli ticho a sledovala holou kočku.-Musím zjistit, co plánuje. Musím napravit svou chybu a bohužel to jde jedině takhle..-pomyslela si smutně a narovnala se.,,Dobrá, zítra večer se sejdeme u větrných skalek."řekla a pokusila se o úsměv. Tajemnou to očividně překvapilo.,,J-jasně."mňoukla a nezabývala se tím, že před chvíli na ni kvůli předstírání byla naštvaná. Javorka se s ní rozloučila a upalovala do doupěte.-Co jsem to udělala?-sklopila uši. Rozhlédla se, všichni buď odpočívali nebo ještě pracovali na něčem. Když se, ale na ni někdo podíval, tak tam nebyl milý úsměv jako kdysi.-Berou mně pořád jako jejich zachránkyni? Nebo jako někoho, kdo sem přivedl zkázu?-hodně posmutněla. Vešla do doupěte a rozhlédla se. Všichni učedníci byli kousek od ní, jen tak tak, aby se ji nedotýkali ani chlupem.-To tak bylo vždycky?-zamyslela se a lehla si na své místo a zavřela očka.-Ach Tichá, pochopila jsem tvou radu dobře?-blesklo ji hlavou ještě než usnula.

Snad se líbí. Je to divný, vím. Ale já mám něco naplánované a nevím, jak se k tomu dostat(Nechci to uspěchat).                                                                                                                            Myslíte si, že by už v další kapitole mohla Javorka najít Tajemnou, jak s někým kuje pikle?     Nebude vám vadit, když to víc uspěchám?(Když tam bude např.:Uběhli dva měsíce Javorčina výcviku a tak dále)                                                                                                                              Mám vymyšlený dokonalý konec, ale ten je ještě docela daleko.