Milenka boha (Loki ff)

7.

Dny ubíhali a já si uvědomila, že jsem v paláci strávila už dva týdny. Na mě až moc dlouhá doba.

Lokimu se vyhýbám jak nejvíc můžu. Stejně jako ostatním v paláci. Nikdo se tady se mnou nebaví. Nikdo mě ani nepozdraví. Jako bych byla méněcennou. A tím moje ego neskutečně trpý. Myslím si, že to zosnoval Loki, aby mi dal vyžrat to, že jsem mu tehdy po našem rozchodu jednu vrazila.

,,Es, vždyť to můžeme zkusit znovu" řekl mi s ledovým klidem.

Asi jsem byla dost naivní, když jsem si myslela, že by se mi šel omluvit.

,,Ne, nemůžeme" řekla jsem.

,,A proč ne ?"zeptal se klidně, jako by šlo jen o hrušky na trhu.

,,Podívej se na to takhle. Pro tvého otce nejsem dost dobrá, tvůj bratr mě má za obyčejnou služku. Jenom tvoje matka se na mě dívá jako na bytost, a ne jako na špínu" řekla jsem a nebýt mojí hrdosti asi bych se rozbrečela.

,,Es" řekl a přistoupil ke mně.

,,Víš co, zapomeneme na to, jako by se to nikdy nestalo, jako bychom se nikdy nepotkali" řekla jsem. Tvrdohlavě jsem si stála za svým.

Přistoupil ke mně. Docela dost blízko.

,,Esis" řekl a chtěl mě pohladit po tváři.

Usmála jsem se a vrazila mu facku.

,,S někým, kdo se mě neumí zastat nebudu, to raděj budu sama" řekla jsem klidně a poodstoupila od něj.

Asi se naštval, protože mu v rukách začala cukat magie. A to v dost silných proudech.

,,Tak si sama buď, stejně tě k ničemu nepotřebuju" řekl klidným hlasem, který zastíral jeho vztek.

Zabolelo mě to, ale nedala jsem to na sobě znát. ,,Fajn, myslím, že jsme se nikdy neměli potkat, bylo by to jednodušší pro nás oba" řekla jsem nejklidněji, jak jsem dokázala.

Musela jsem zadržet svoje slzy i přes veškerou nevůli, kterou vykazovaly. Nesmíš mu dát najevo  svou slabost, prostě nesmíš.

,,Naposledy sbohem, Loki" řekla jsem jedovatě a utekla z malé loučky zpět do lesa.

Po sto metrech běhu mi začali samovolně z očí vytékat slzy.

Bože, kvůli chlapovy přece nebudeš brečet. Nebudeš, nebudeš, nebudeš.

Ale ani tohle mi nepomohlo a slzy mi tekly dál dál, dokud všechny nespadly na zemi, do trávy.

,,Shnij v pekle" zavolala jsem směrem k loučce. Pochybuji, že mě slyšel, ale i tak se mi ulevilo.

Sice jsem psala, že možná nevydám kapitolu, ale napadl mě záchvat inspirace a dopadlo to takhle.

Známky jsem sice moc nevylepšila, ale co.

Takže vám přeju větší štěstí než mě.