Milenka boha (Loki ff)

10.

,,Ale to už není pravda, je tu něco, čeho si cením nejvíce na světě a co mě zároveň zraňuje tak mocně, že na to nikdo nemá, to je má slabost"

,,A co to teda je ?" zeptal se hlasem, ze kterého byla lehce slyšet nervozita.

,,Opravdu to chceš vědět ?" zeptala jsem se temně.

Polkl a kývl na souhlas.

,,Tak se dívej" zašeptala jsem mu do ucha.

Chytla jsem ho za oblečení těsně pod krkem a oba nás přenesla před můj domov.

,,Tak tady bydlíš ?" zeptal se s údivem.

,,No jo, ne každý má na zámek" obhájila jsem svůj starý dřevěný malí domek.

,,Ale i tak"

,,Raděj buď zticha, jestli chceš poznat moji jedinou slabinu a zároveň moji největší ránu" zamumlala jsem vražedně.

Loki hned zmlknul a já jsem si z krku sundala klíček, který odemykal vstup do mého království.

Vešli jsme do malinké, ale útulné předsíňky.

,,Vítej v mém světě" řekla jsem potichu.

,,Musím uznat, zvenku to vypadalo hůř" ohodnotil můj domov Loki.

,,Teď dávej pozor" upozornila jsem ho a zakřičela přes celý dům, ,,Drahoušku, jsem doma."

Jste napjatí ?
Doufám, že mě nezabijete za to, že jsem tak utla, ale já prostě musela.

I tak doufám, že se vám kapitola líbila, i když byla velmi krátká.

Papa