Milenka boha (Loki ff)

9.

Nevím co se to se mnou děje, ale začínám možná trochu cítit soucit.

I když . . . .

Loki, jako Ódin, si mě dal zavolat a já teď kráčím obklopená asi deseti strážci, kteří mě vedou do trůního sálu.

Jdeme rychle, všichni nám uhýbají z cesty. Nikdo nechce být zašlapanej do země.

Stráže mě na konci naší úžasné výpravy skoro doslova vhodí před velmi rozzlobeného krále a sami se zdekují co nejdál.

Tss, srabi.

To mi připomíná . . . .
,,Dám ti co si budeš přát, a ty necháš mého syna na pokoji" navrhl mi Ódin.

Bylo ráno po hostině, kdy mě Loki představil svému otci, jako svoji budoucí choť.

,,No tak to ani omylem" řekla jsem tvrdohlavě.

Kdyby nebylo těsně nad ránem, asi by mi to líp myslelo, a dokázala bych něco vymyslet, ale byla jsem skoro ještě pořád ve spánkovém režimu.

,,Budeš toho litovat" zasyčel na mne.

,,Nebudu, to vy toho budete litovat" řekla jsem, otočila se na podpatku a odešla z místnosti.

Jo, kdybych tehdy věděla, jak velkou jsem měla pravdu.

V trůním sálu jsem byla akorát já a Loki, který na sebe vzal svoji vlastní podobu.

,,Co se stalo ? Někdo udělal něco bez tvého svolení ?" zeptala jsem se dřív, než jsem si stačila promyslet co řeknu. Drzost v takovéhle chvíli není zrovna nejlepší nápad.

,,Vím, že každou druhou noc utíkáš, řekni mi kam a proč se vracíš ?" vyštěkl rozkazovačně.

,,Jo, tobě to tak určitě řeknu" řekla jsem pochybovačně.

,,Es, můžu tě nechat kdykoli zabít"

,,A já tě můžu kdykoli prozradit" skočila jsem mu do řeči.

,,A kdo ti uvěří ?" zeptal se pochybovačně.

,,Já vím, že nikdo, ale Thor by se určitě vrátil na Asgard, a to by byl velký skandál, nejen pro tebe" pousmála jsem se podle.

,,A jak by si mu dala vědět ?" zeptal se povrchně.

,,Mám své zdroje" usmála jsem se sladce.

,,Tak mi řekni, proč utíkáš, a tuhle debatu bychom vůbec nemuseli vést" řekl se špatně zastíranou zvědavostí.

,,Zvědavost je tvoje největší slabost" rozešla jsem se směrem k trůnu, na kterém seděl, ,,to si mi kdysi řekl", pokračovala jsem k cestě tam, kde seděl. Rukou jsem se opřela o opěradlo a obličej sklonila k tomu jeho. Dívala jsem se do jeho modrozelených očí, které mě vždy tak fascinovaly. Byla jsem kousek od jeho rtů, kdykoli jsem je mohla políbit.

,,Ale to už není pravda, je tu něco, čeho si cením nejvíce na světě a co mě zároveň zraňuje tak mocně, že na to nikdo nemá, to je má slabost"

Tak, tady to utnu.

Chtěla bych znát váš názor, vaši myšlenku. Co si myslíte, že je Esijinou slabostí ?