Milenka boha (Loki ff)

19.

Oba se do mě pustili, ale díky výcviku, kterým jsem prošla jsem alespoň částečně dokázala předvídat jejich pohyby.

Když jsem se na malou chvíli dokázala zbavit Lokiho, tak jsem zaměřila na Dem.

Vyrazila jsem jí z rukou meč, jedním rychlím pohybem jsem si jí otočila k sobě zády a praštila ji držákem dýky do hlavy. Okamžitě se sesunula do bezvědomí.

Zaútočil na mě zezadu. Včas jsem uhla a on mě nestihl zranit. Aspoň ne vážně. Udělal mi dlouhou, ale ne hlubokou, rýhu na pravé ruce. Od lokte až po zápěstí. Všechny moje ozdoby na rukách spadly na zem. To jsem však ani trochu nevnímala.

Na něj jsem nestačila. Docházeli mi síly. Při nestřežené chvíli mi z rukou vyrazil obě dýky a moje tělo přirazil ke skále. Jednu ruku mi držel nad rameny, druhou jsem si tam držela sama. Vedle mé ruky, se on opíral o skálu.

Zhluboka jsme dýchali a vzájemně si naštvaně hleděli do očí.

,,Co je to ?" zeptal se a hlavou pokynul k mé ruce s tetováním, které bylo téměř nezřetelné.

,,Co je ti do toho ?" zeptala jsem se.

Potom mezi námi bylo napjaté ticho. Nikdo nehodlal nic říct. Stále mi v cestě za dcerou bránilo jeho tělo.

Pohlédla jsem mu na obličej a obvzlášť mě zaujaly jeho rty.

A už jsem si zase připadala jako nerozvážná mladá holka.

Volnou rukou jsem je chytila za krk a jeho rty si měkce přitiskla na ty svoje. Úplně jsem ho otupila, ale sebe vlastně taky.

Nevím co mě to popadlo, ale musela jsem uznat, že líbá pořád naprosto dokonale.

Přitáhl si mě za pas a druhou rukou mi podepřel záda. Rukama jsem mu vjela do černých vlasů a pravou nohu jsem obmotala kolem jeho nohy.

Rukama mi sjel níž a pozvedl si mě za zadek. Namáčkl mě na stěnu skály, abych mu nemohla někam utéct. Bylo to ale zbytečné. Mě se nikam nechtělo, zatím.

Obmotala jsem si svoje nohy kolem jeho pasu. Víc mě namáčkl na stěnu. Nechtěl mě pustit na zem.

Po nějaké době mi ale došel vzduch. Odtrhli jsme se od sebe a zhluboka dýchali.

,,Páni" vydechla jsem.

Loki se ušklíbl a znovu mě lehce políbil. Přes moje rty se polibky dostal až na moji lícní kost a postupoval až k mému krku.

,,Tohle mi nedělej" zašeptala jsem lehce přiškrceně.

,,Bojíš, že podlehneš ?" zasmál se do mojí, teď už horké kůže.

,,Jako by si nevěděl, že jsem ti podlehla už dávno" zašeptala jsem velmi tiše.

Vrátil se k mým ústům, které se nezmohly ani na jediný protest.

Proč bych taky protestovala, že.

Jenže dech mi tentokrát došel docela rychle.

Dívali jsme se jeden druhému do očí.

Promluvila jsem první: ,,Loki, nech nás jít."

Tak co ?
Doufám, že se tahle část líbila.

Já nevím, líbací scény moc psát neumím, ale tahle se mi (aspoň myslím) docela povedla.

Jinak, příští kapitola už je poslední a pak bude už jen epilog.

A teď nám nezbývá nic jiného než čekat na Infinity war.