Milenka boha (Loki ff)

17.

El Lokiho výuka zmohla, a takjsem ji poslala, aby si šla lehnout.

A já jsem musela zpět do svého dočasného domova.

,,Chci, aby to věděla" řekl Loki, když jsem nás přenesla zpět.

,,Na to zapomeň" řekla jsem okamžitě, ,,nepřichází v úvahu, zamotalo by jí to život."

,,Příště jí to řeknu" řekl.

Přirazila jsem ho ke zdi a vzala mu dýku, kterou jsem mu přiložila pod krk.

,,V tom případě žádné příště nebude" zasyčela jsem.

,,Mohl bych tě zabít a malou si vzít k sobě, řekl bych jí, že tě někdo zabil, už tak máš dost nepřátel" usmál se.

,,Nevíš kde bydlí" řekla jsem.

,,Ale vím, kdo to ví" řekl.

Sakra, Demetris to ví.

Pustila jsem ho, poodstoupila a poupravila si náramky na pravé ruce. Mám ho akorát tak plné zuby.

,,Jak chceš, Loki" zašeptala jsem, ,,a teď jestli dovolíš, půjdu se vykoupat."

Svojí poslední větou jsem ho vyhnala z mého pokoje. Už tak se mi z něho vařila krev.

Na koupel jsem však neměla ani pomyšlení. Potřebovala jsem jen zmizet. Pryč odsud. Nejlépe utéct z Ásgardu někam pryč.

A udělám to teď hned. Zmizíme z jeho života, stejně jako on zmizí z teho našeho.

Vysvlékla jsem se. Aspoň si dopřeji poslední luxusní koupel.

V kádi byla horká voda, do které jsem blaženě vlezla. Miluju vodu, která má teplotu na hranici popálení.

...

Byla temná noc. Měsíc byl schován za mraky.

To se mi akorát hodí.

Byla jsem oblečená do svého černého oblečení. Sem tam na brnění prosvítala původní bílá barva.

Otevřela jsem si dveře na balkón a z něj se přenesla pryč. K mému domu.

Tichounce jsem postupovala domem. Nechtěla jsem El vyděsit.

Najednou jsem uslyšela děsivý hysterický výkřik z patra.

Rozběhla jsem se tam. El se zmítala ve zlém snu a ne a ne se probudit.

Přišla jsem opatrně k ní a přiložila ji ruku na čelo. S trhnutím se probudila.

,,Maminko, maminko" šeptala pořád dokola. Přitiskla jsem si její drobné tělíčko a svoji hruď a obmotala jsem kolem ní ruce.

,,Ššš, už je dobře, jsem tady" šeptala jsem jí do ucha na uklidněnou.

,,Maminko, cítíš to taky ?" zeptala se mě rozklepaně.

,,A co drahoušku ?" zeptala jsem se konejšivě.

,,Něco se blíží, něco moc moc zlého" vzlykala mi do ramene.

,,Neboj se, nic se ti nestane, já tě ochráním" šeptem jsem ji utěšovala.

Ještě chvíli jsem ji držela v náručí a kolíbali ji, aby se uklidnila.

,,El, musíme odejít" řekla jsem pološeptem.

,,A kam ?" vykulila na mě oči.

,,Pryč z Ásgardu" řekla jsem rozhodně.

,,Ale jak ? Vždyť mi bifrost používat nesmíme" zvědavě na mě pozvedla oči.

,,Znám cesty mezi světy, neboj, teď si prostě uděláme čas na sebe, budeme jenom spolu" řekla jsem s úsměvem.

,,Dobře, to zní fajn"

,,Obleč se, já nám zatím zabalím něco s sebou" povzbudivě jsem se usmála.

El zavýskla a z postele vyskočila jako namydlený blesk. Okamžitě začala prohrabávat skříň, když hledala něco, co by se jí hodilo na cesty.

Já jsem seběhla do kuchyně, kde jsem do kusu látky zabalila nějaké ovoce. Lepší něco než nic.

Celkem nezáživná kapitola je u konce.

Pomaličku ale jistě se blížíme ke konci. Doufám, že vás poslední kapitoly nezklamou, a že si je užijete.

Vaše věrná Lokiho fanynka