Milenka boha (Loki ff)

16.

Bylo to už nějakou dobu co mě Demetris navštívila. Sotva jsme spolu prohodily nějaké to slovo. Naštěstí brzy odešla. A od té doby jsem ji neviděla.

,,Jdeme ?" zeptal se mě Loki.

,,Jo jo" řekla jsem a oba nás přenesla před moji chatrč. Eliel už na nás čekala.

,,No konečně, už jsem myslela, že jste na mě zapomněli" vyčetla nám El a už se hrnula ke mně pro objetí.

,,Neboj, jen jsme se trochu zdrželi" ujistila jsem ji a objala jsem její drobné tělo.

,,Tak co, připravená trénovat ?" zeptal se jí bůh lsti potom, co jsme se přivítaly.

,,Jak to nejlíp jde" zasalutovala mu ze srandy a spolu se rozešli na mýtinu, kterou obdařili svými tréninky.

El už uměla slušnou řádku kouzel. To víte, talent na učení má po mně.

,,Drobné iluze už umíš" začal Loki a já si vzpomněla na den, kdy se mi před hlavu spustila iluze pavouka. Mám z pavouků takovou hrůzu, že jsem nerozpoznala kouzlo, a když to na mě zamrkalo těma asi desíti očima, myslela jsem, že se asi zblázním. Naštěstí pro mě, El brzy došly síly.

,,Ale dnes se naučíš iluze větší. Dnes tě naučím vytvořit si iluzi sama sebe a okolního prostředí" dokončil Loki svou myšlenku.

,,Jak se tvoří drobné iluze ?" zeptal se jí.

,,Myšlenkou, musím si to představit a pomocí moci to i vytvořit" odpověděla mu Eliel správně.

,,Přesně tak, celý tento proces je stejný i u velkoplošných iluzí, nesmí ti to však trvat více jak setinu sekundy" řekl, ale Eliel mu skočila do řeči: ,,nesmí ti to trvat víc jak setinu sekundy, protože tvojí nepozornosti využije protivník a ty by si už taky nemusela žádné kouzlo stihnout, ano to vím, pokračuj." Zamrkala na něj a zatvářila se jako andílek.

Jo, to je moje dcera.

Loki se na ni zamračil, ale neřekl nic.

,,Teď se rozejdi a zkus se jako kdyby rozdvojit" řekl jí a ona se rozešla.

Chvíli jen šla, ale pak se jí to povedlo. Najednou šli dvě Eliel vedle sebe. A pak tři, čtyři a nakonec pět.

Šly vedle sebe a držely se za ruce. Vypadalo to velmi opravdově, ale také děsivě.

Raději jsem ve svém šmírování vylezla na strom a pozorovala je z výšky.

,,Teď zkus nějakou iluzi vytvořit kolem sebe a mě" řekl jí, když už ostatní dívky nedokázala udržet a vrátila se k němu.

,,Při takovýchto iluzích se musíš zaměřit na mysl dané osoby. Musíš donutit její mysl, aby viděla co ty chceš. Okolí si musíš představit jejíma očima" radil jí a já je sledovala.

Najednou jakoby byli oba v jiném světě. Usoudila jsem, že se to Eliel povedlo. Talent po mamince.

Omlouvám se, že kapitola nevyšla včera, ale nějak se mi zasekl Wattpad a já nebyla schopná kapitolu dopsat, aniž bych s mobilem třískla o zem, tak jsem to raději vzdala.

Jinak jsem vám chtěla velmi moc poděkovat za 1K přečtení a skoro 200 votes. Já vás prostě miluju.

Tak jsem si řekla jestli byste chtěli nějaký ten speciál.

Napadlo mě buď:
a) Esijino dětství
b) Eliino dětství z pohledu El
c) něco jako první rande Es a Lokiho
d) bál, kdy Loki představil Esis rodičům a Ásgardu

Tak doufám, že se aspoň jedna možnost vám bude líbit. Pokud se kapitola líbila a nezlobíte se za to malé zpoždění hoďte mi dolů vote. Budu ráda.