Milenka boha (Loki ff)

8.

Nemůžu spát.
A proto stojím na balkóně a sleduji dění v zahradách.

Loki nechal posílit vojenskou ochranu v noci v zahradách. Mám pocit, že ví, že utíkám.

Akorát nevím, jestli ví, že pár stráží navíc mě nezastaví. Asi mě chce jen postrašit. Nebo nevím co ho k tomu vedlo.

Na balkón jsem si vytáhla jedno ze křesel a nechala jsem se při čtení knihy ovívat chladným vzduchem, který mě laskal po kůži, stejně jako tenkrát on.

Leželi jsme spolu v posteli, Loki mě objímal a já se k němu tiskla zády. Byli jsme udýchaní, ale velmi spokojení.

,,Loki ?" řekla jsem chvíli po tom, co mě začal lechtat

,,Ano ?" zeptal se jako největší neviňátko.

,,Můžeš toho nechat ?" zeptala jsem se.

,,Hmm", zamyslel se, ,,ne nemůžu."

Otočila jsem se na boha lsti a pousmála se. Nechápu to. Jak to, že propadl zrovna mě. Myslím, že na Asgardu jsou mnohem hezčí ženy než jsem já.

,,Loki ?", zeptala jsem se nejistě, ,,Proč sis vybral mě ?"

Vykulil na mě překvapením oči. Takovouhle otázku nejspíš nečekal. Vlastně ani já jsem netušila, že se ho na to zeptám.

,,Víš že vlastně ani nevím" řekl a na chvíli se zamyslel.

,,Možná proto, že si ještě horší lhářka a intrikánka jak já" řekl a křivě se usmál.

Zamračila jsem se.

,,Já si zase myslím, že zas nejsi o moc lepší jak já" řekla jsem ospale.

Mile se na mě usmál, tak mile, že jsem si začala myslet, že mi ho snad někdo zaklel, a řekl: ,,Spi, zítra tě budu ještě potřebovat."

,,Neboj, to zvládneš i sám" mávla jsem ledabile rukou a už jsem se začala ubírat do říše snů.

Ze vzpomínání mě vytrhne ostrý hlasitý výkřik.

Trhnu sebou. Něco takového jsem už dlouho neslyšela. Přesněji od doby co jsme se rozešli.

Nakouknu ze společného balkonu do jeho okna. Hází sebou po posteli, ne a ne se probrat.

Jo, jen si to vyžer.

Po však pěti minutách se mi ho zželý. Přece nejsem jako on.
Teda aspoň myslím.

Při nočních můrách z něj v pravidelných intervalech vyletí silná vlna magie.

Na poprvé mě jeho magie odhodí na stěnu.
Do háje.

Ale potom si už dávám pozor.

Dostanu se k jeho posteli a položím mu ruku na tvář.

,,Šššš, Loki, bude to dobré" šeptala jsem uklidňujícím hlasem.

Začal se uklidňovat a já jsem mohla bezpečně opustit jeho pokoj.
Prosím ať se zklidní.

,,Bude to dobré, neboj" zašeptala jsem ještě před tím, než jsem opustila jeho pokoj.

Na chladném večerním vzduch jsem se protáhla a hned jsem zalezla do svého dočasného pokoje.

Tadá. Nová kapitola je na světě. Dnes vyšla díky tomu, že mán velmi dobrou náladu, jelikož se mi povedli závody ve střelbě.

Já vím, já vím, že kapitola není nic moc, ale aspoň jsme se posunuli v ději. Aspoň trochu.

Takže, mám v plánu v příští kapitole Lokiho trochu rozhodit. Tak se máte na co těšit ;-)

Přeji pěkný den