Milenka boha (Loki ff)

epilog

Z pohledu třetí osoby

Loki zvedl již probuzenou Demetris za krk do vzduchu.

,,Co je zač ?" zeptal se.

,,Ona . . . . ona j-je valkýra, novodobá val . . valkýra" vykoktala přes sýpání, které jí Loki způsobil.

Pustil ji a ona se s hlubokým dýcháním sesunula k zemi.

Co si Loki pamatoval, všechny valkýry prý zemřeli strašnou smrtí. A když se na Valhale začaly cvičit nové valkýry, bylo velké tajemství, kdo vlastně je a kdo není valkýra.

,,Tohle ještě bude veselé" zamumlal si pro sebe a nechal sestru své bývalé milenky za sebou.

Z pohledu Esis

Probudila jsem se na nepříjemném lůžku, napíchnutá na asi deset jehel.

Měla jsem stále zavřené oči a přitom poslouchala okolí. Nikdo v mém okolí nebyl.

Vyhoupla jsem se do sedu. Byla jsem v bílé místnosti, která skýtala vymoženosti midgardského světa.

Vytahala jsem si z žil ty jehle a stoupla si na nohy. Měla jsem na sobě oblečení, které připomínali volné šaty.

Najednou se po celém pokoji rozezněla siréna.

Do místnosti vtrhli dva doktoři, tři sestry, které následovala skupina vojáků.

Moje reflexy výborně zafungovaly. Brzy jsem pod krkem držela jednu z mladých sester a k jejímu krku jsem přiložila jehlu. Neměla jsem v úmyslu ji zabít. Chci jen vědět, kde je El.

,,Klid, slečno, jen klid" řekl jeden z doktorů.

,,Kde je ?" vykřikla jsem otázku.

,,A kdo ?" zeptal se stále stejně klidně a konejšivě doktor.

,,Ta malá dívka, řekněte mi kde je a já ji nezabiju" kývla jsem směrem k sestře.

,,Vaši sestru jsme ošetřovali ve vedlejším pokoji" řekl doktor.

,,Je to moje dcera" řekla jsem, ,,a chci jí vidět."

,,To bohužel hned tak nepůjde, slečno" do místnosti vešel muž menšího vzrůstu s tmavými vlasy a vousy.

,,Zabiju ji" pronesla jsem klidně. Napíchla jsem ji jehličku lehce do krku. Vytryskl úzký pramínek krve.

Chtěla jsem ještě více zatlačit, ale ten chlap řekl: ,,Dobře, můžete ji vidět."

Vytáhla jsem jehlu z sestřiččiného krku a pustila ji.

,,Pojďte za mnou" řekl mi brunet a já se za ním svorně vydala.

,,Mimochodem, kde je mé oblečení ?" zeptala jsem se ho.

,,Dali jsme ho spravit" pokrčil rameny za pochodu. Za námi nás stále sledovala skupina vojáků. 

To už jsme ale dorazili ke dveřím do Eliina pokoje.

Vtrhla jsem tam jako kdyby za mnou hořelo. El byla vzhůru, seděla na posteli a houpala nohama.

,,El" vydechla jsem úlevně.

,,Mamí" zavýskla a seskočila z postele.
Zvedla jsem ji do náruče a několikrát se s ní dokola zatočila.

Po chvíli se ozval ten brunet: ,,Nechci vás rušit, ale potřebuji se zeptat na pár otázek."

,,Tak se ptejte"

Tak a tohle je konec.

Je možná moc uspěchaný a otevřený až příliš, ale zase se máte na co těšit, jestli napíšu druhý díl.