Milenka boha (Loki ff)

2

Ještě téhož dne jsem si šla sednout na střechu jedné z budov a pozorovala jsem dění v ulicích, které se k večeru postupně vyprazdňovali.

Užívala bych si ten pohled na západ slunce i déle, to by ale se mnou nemohl někdo smýknout dolů ze střechy do tmavé, zapomenuté uličky.

Dopadla jsem na bok, zatímco můj 'přítel' dopadl ladně na nohy.

,,Mě jen tak nezdrhneš" zasyčel a šel přímo ke mně.

Když stál těsně u mojí maličkosti, tak jsem na Lokiho vyslala kouzlo.

Lehce jsem ho vykolejila, ale i to mi stačilo k tomu, abych uhla jeho ruce.

,,Pffff, myslíš, že mě může pád ze střechy nějak vykolejit" odfrkla jsem si.

,,No, dřív to fungovalo" pousmál se.

,,Dřív jsem byla mladá a blbá" hořce jsem se uchechtla.

,,Ale i roztomilá" řekl a k tomu zašeptal: ,,A taky pěkná dračice."

,,Víš, můj drahý Loki, já už mám někoho jiného" řekla jsem a jeho tvář si nezachovala tu chladnou masku, nýbrž ji vystřídala překvapenost, podivení a jemné rozzuření.

Podle jsem se pousmála a chystala se zmizet.

Rozběhla jsem se pryč, ale přede mnou se utvořila ledová stěna, do které jsem v docela velké rychlosti narazila.

,,Idiote" prskla jsem a otočila se po něm.

,,Tak jednoduše tě odejít nenechám"

,,Jak chceš"

Vytáhla jsem dvě bojové dýky. Loki udělal to samé.

,,Vidím že si se vůbec nezměnil" konstatovala jsem s úsměvem.

,,Ty taky ne" řekl a podle se usmál.

Takže, přeju všem krásné a veselé. Bohatého ježíška, hodně dobrot do bříška. Ať ty naše Vánoce oslavíte s rodinou a všemi co máte rádi.

Vaše Jana Kateřina